Ahoj cykloturisti, tuto sobotu se
koná hodně akcí a já je chci stihnout. V Kroměříži je výstava veteránů a
staré módy. V Oldřichovicích je festival Žejdlík. Já jsem se rozhodl jet
první do Kroměříže. Vyrazil jsem po cyklostezce a na náměstí jsem zastihl
veterány, jak se registrují. Měli svůj celodenní program. Já jsem se snažil
udělat co nejvíce fotek, ale bylo to těžké. Bylo tam moc lidí a udělat fotku
bez diváků bylo velmi obtížné. Vždy vám někdo do fotky vlezl. Byli tam lidé,
kteří se na mě dívali, jak fotím a přesto mě bezohledně vlezli do záběru. Jako
by to dělali naschvál. Já jsem měl situaci ztíženou tím, že jsem stále jednou
rukou držel kolo. Bál jsem se jej někde přimknout.
Akce byla doprovázená hudebním
vystoupením a předváděním módy z třicátých let minulého století. Dámy se
zaměřily na klobouky. Musím říct, že jim to moc slušelo. Tenkrát bylo těžké
ženu hezky obléci, aby vás veřejnost nepomlouvala. Dnes si ženská obleče rifle
a pomačkané tričko a je vyparáděná. O účesu ani nemluvím. Nejlépe ostříhat na
kluka, aby nemusela pečovat o vlasy.
Po shlédnutí programu na náměstí
jsem vyrazil podél dálnice na Brno. Je zde pomocná cesta a jet po ní není
jednoduché. Musíte dohledávat, kde vede a překonávat sjezdy a prudké výjezdy.
Místy se jede jen po kamení. Nakonec jsem nenašel pokračování a sjel jsem na
bývalou hlavní cestu. Měl jsem obavy, že na ní bude velký provoz, ale bylo to
v pohodě. Potkával jsem hodně cykloturistů. Myslím si, že nestojí za to
jet po pomocné cestě. V Nezamyslicích jsem jel k nádraží a do vesnice
Dřevnovice. Ona ta cyklostezka začíná kus za nádražím.
Po cyklostezce jsem v pohodě
dojel do Morkovic. Popis cyklostezky je v samostatném článku.
V Morkovicích jsem jel
směrem k muzeu Košíkářství. To, o kterém jsem před nedávnem psal.
Po cestě jsem potkal slavnostní
průvod hasičů. Byli hezky oblečení do uniforem a doprovázela je krojovaná
hudba. Byl jsem však v šoku z toho jak, zastavili provoz na silnici.
Napříč přes cestu najelo stařičké bílé osobní auto s maličkým modrým majáčkem.
Ve slunečním svitu jej nebylo vidět. Ten hasič vyrobil potencionální dopravní
nehodu. Naštěstí se zde nenašel žádný rychlý řidič a nevletěl do něj. Kdyby si
ten člověk oblékl svítící vestu a vzal do ruky plácačku, tak to bylo mnohem
lepší. Z druhé strany zajišťovali zastavení provozu policisté a to bylo provedeno
dobře.
Dále už jsem mohl nabrat směr
domů, ale mně se nechtělo. Festival mě tolik nelákal. Tak jsem se vydal do
Páčlavic. Zde je památník Oty Kříže, který se účastnil výpravy na Severní
točnou. O kousek dál je zchátralý zámeček, který slouží jako domov důchodců.
Za vesnicí jsem uviděl hustý
kouř. Vycházel z lesa a já jsem odhadl, že je v místě kam jedu. Měl
jsem namířeno do Lhoty ke zdravé vodě. Ke studánce se jede po polní cestě a
moje cestování se změnilo v terénní cykloturistiku. U studánky je hájenka a
někdo zde dělal úklid. Pálili všechno nepotřebné. Od studánky jsem kousek
tlačil po zarostlém chodníčku. Navíc v něm byla vymletá rýha od deště a
bylo nebezpečné, po něm jet. Na kopci
jsem přijel ke kapličce. Nemohl jsem udělat rozumné fotky. Seděl tam divný
poutník. Nebyl jsem schopen odhadnou, jestli má nějaký duševní problém nebo je
to náboženský fanatik. Tak jsem tiše obešel místo a odjel.
Směrem k TV vysílači se jede
nejprve po hřebeni a pak se stoupá lesem. Na hřebeni byl nádherný výhled do
okolí a já jsem se málem vyválel. Nedíval jsem se kam jedu a vjel jsem předním
kolem do výmolu v hliněné cestě. V lese je hájenka a spousta
odpočívadel s naučnou stezkou. Od nejvyššího bodu se klesá k vesnici
Chvalkovice. Je zde odpočívadlo a nádherný výhled do okolí. Já jsem už o tomto
místě dříve psal, že je zde vidět až do Vídně. Na druhém konci vesnice jsem
vyjel k větrnému mlýnu. Tento mlýn byl použit jako pozadí ve filmu. Přes
les a údolí jsem dojel do Kunkovic k dalšímu větrnému mlýnu. O obou místech
jsem už vícekrát psal. Fotky mlýnů znáte z různých ročních období.
Abych svoji cestu vylepšil, tak
jsem se rozhodl, že pojedu po hipostezce. Je to podle mapy pro jezdce na
koních. První jsem musel obejít oplocený objekt JZD Nový dvůr Marie. Projel
jsem hustým porostem, ale měl jsem štěstí. Část někdo protáhl traktorem. Pak
následoval sjezd po loukách do údolí. Jel jsem do vesnice Strabenice. Je to
slepá ulice. Za vsí jsem opět prudce vystoupal na hřeben a začala zase krásná
část mojí cesty. Z hřebene jsem se rozhlížel na všechny strany. Byly zde
krásné výhledy na Chřiby s rozhlednou. Horší bylo vidět jak nádhernou
krajinu ohyzdí sluneční panely. Po hřebeni jsem se dostal k nové rozhledně
Zdenička. Už jsem o ní letos psal.
Bylo zde nádherné putování, ale
já jsem musel nabrat směr domů. Blížil se večer. Flašky s vodou jsem ve
vedru vypil a jídlo jsem už dávno snědl. Dnes se dá říct, že jsem trpěl hlady.
Netušil jsme, jak velký výlet si udělám a vzal jsem si jen jednu kokosovou
tyčinku. Sjezd do Zdounek a stoupání do velkých kopců ke Kostelanům dobře
znáte. Domů jsem dojel hladový a žíznivý. Byl jsem hodně špinavý. Je velké
sucho a já jsem byl obalený hnědým prachem z hlíny. Doma jsem si vzal
staré kolo se světlem a vyrazil jsem na kopec do Oldřichovic na festival. Při
poslechu hudby jsem si lehl pod strom a usnul. V noci mě probudila zima.
Neměl jsem dobré oblečení do přírody. Jen cyklistické oblečení. Jak jsem ležel
přímo na trávě, tak jsem hodně prochladl. Už vím, co prožívají bezdomovci.
Navíc mě pokousal všecek hmyz, který v trávě žije. Asi si myslel, že jsem
mrtvola. Domů jsem se vrátil nad ránem se svítáním. V noci byl nádherný
úplněk a nebylo ani potřeba svítit. Jízda po hřebeni z Oldřichovic je při
úplňku nezapomenutelný zážitek. Z romantiky mě probrala zima ve sjezdu do
Otrokovic. Doma jsem musel utišit velkou žízeň a hrozný hlad.
Ujel jsem 135 km v horkém počasí a na závěr jsem
v noci prochladl.
04.08.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat