Ahoj cykloturisti, na Rusavě se
pravidelně koná závod horských kol a já jsem se rozhodl zajet na místo startu a
cíle. Vyrazil jsem po silnici do Tlumačova a měl jsem nepříjemný zážitek
s cyklistou. Ve stoupání jsem jej předjel a táhl špici. V obci mě najednou
předjel a já jsem si myslel, že mě chce vystřídat. On však přestal šlapat a
málem jsem do něj narazil. Pak odbočil do uličky doprava. Byl to úplně
nepochopitelný manévr. Tato situace často nastává, když chce rozjetý řidič auta
odbočit a nechce se mu zpomalit za cyklistou. Dále už moje cesta probíhala
v klidu. Jen na zúženém místě za Holešovem jsem se bál aut, která se
snažila staveniště rychle projet.
Na cestě před Rusavou už bylo
poznat, že se něco děje. Jezdilo tam hodně aut a také se na cestě rozjížděli
závodníci. Se skupinkou cyklistů jsem pokecal a slíbil jsem jim fotky. Opravdu
se mně jednoho při dojezdu podařilo vyfotit. Dobíral jsem si je, že to musí za
dvě hodiny objet.
Na místě startu bylo lidské
mraveniště. Několik stovek závodníků stálo na silnici před startem. Já jsem se
propletl po chodníku až na startovní čáru. První co mě zaujalo, nebyli
závodníci, ale slečny roznášející cukroví. Vzal jsem si na vyzkoušení a
reklamní tah se podařil. Při večerním nákupu jsem si stejné cukroví koupil. Líbili se mně i
místní občané v kroji. Bylo to hezké zpestření startu a ukázání místních
krojů. Nejslavnější účastnicí závodu byla naše reprezentantka Terezka Huříková.
Já jsem ji doposud znal jen z cyklistických časopisů. Když se podíváte do
výsledkové listiny, tak uvidíte, že ve své kategorii zvítězila a s muži
držela krok. Bum a bylo odstartováno. Peleton cyklistů se vrhnul do boje.
Někteří to brali moc vážně a jiní zase v pohodě. Věděli, že nemají šanci
na nejlepší a chtěli si tento závod v hezké přírodě užít. Navíc bylo velké
vedro a nemělo smysl přepálit začátek.
Já jsem zvažoval, že vyjedu někam
na trasu fotit, ale nakonec jsem se rozhodl zajet na Hostýn. Potřeboval jsem
koupit skořicové trubičky s čokoládou. Odhadl jsem, že se během dvou hodin
vrátím a to budou závodníci přijíždět do cíle. Na Hostýn se jede po prudké
louce, kterou dobře znají závodníci z Drásala. Já jsem to vyjel
v pohodě. Letos mám najeto přes 5000 km a takový kopec mně nedělá
problémy. Na hoře jsem zažil šok. Byly tam tisíce poutníků. Na Hostýně se
slavilo stoleté výročí. Prý tam bylo 15000 návštěvníků. Do toho jsem se pletl
s kolem. Byl tam zajištěn zábavný program a já jsem vyfotil hudební
skupinu z Přerova. Měl jsem zase štěstí na krojované poutníky. Chvíli jsem
poseděl a sjel dolů do Rusavy.
Cíl závodu byl jinde než start a
já jsem cestou do cíle narazil na nájezd závodníků na cestu. Místo se mně
zalíbilo a do cíle jsem už nejel. Závodníci zde sjížděli prudký kamenitý kopec
a prudce se otáčeli na cestu. Pořadatelé je všechny upozorňovali, ať zpomalí.
Bylo to pro závodníky nebezpečné místo a naopak pro diváky zajímavé. Já jsem
viděl několik pádů bez následků. Asi tři spadlé řetězy a jeden přetržený řetěz.
V lidských silách není přetrhnout řetěz. Řetěz se rozpadne v článku.
Je to příčina řazení pastorku a talíře do kříže. Nějaká píchnutá kola, ale to
nebyl velký problém. Do cíle to bylo 100 metrů.
Když už jezdili závodníci stále
méně, tak jsem se rozhodl jet domů. Nečekal jsem, že budu mít cestou nějaké
zpestření, ale stalo se. V Jankovicích probíhaly závody v sečení
trávy. Každý sekáč musel v daném časovém úseku poséct co nejdelší kus o
dané šířce. Mě se nejvíce líbil pán v kroji a zdravotní sestra, která všem
poskytovala občerstvení. Je hezké, že si
na vesnici umí udělat takovou pěknou akci.
Ujel jsem 79 km, v teplém počasí. Myslím si, že se
závod podařil a patří se pochválit pořadatele.
18.08.2012
Karel
Fotky sečení trávy :
Žádné komentáře:
Okomentovat