Radotín – Lysá hora a zpět (> 200 km)

Na Lysou horu

Slyšel jsem a četl hodně výpovědí o Lysé hoře. Od profíků, pro které je pravidelným cílem při tréninku i od turistů, kteří ji jednou zdolali s vypětím všech sil, na kole nebo pěšky. Výjezd na Lysou je prý jediné stoupání alpského typu v naší zemi. Rozhodl jsem se ji také pokořit a to na svém silničním kole. Měl jsem dost natrénováno a chtěl jsem si dokázat, že na to mám. Taky se jednalo o mou první etapu v délce přes 200 km, navíc orientace v neznámém terénu a zkouška výdrže techniky.

Akci jsem oficiálně vyhlásil a doufal, že se někdo připojí, ale nakonec jsem byl na místě srazu sám. Ten den jsem docela dobře vstal, měl vše připravené, mohl jsem směle vyrazit. Bohužel už v osm hodin ráno se teplota vyšplhala na nějakých 26 °C a nadále stoupala.

Prvních 30 km do ValMezu jsem se jen rozjížděl, ale pak už na Rožnov poněkud přišlápl a na rovince jsem držel kolem 35 km/h, ovšem myslel jsem na rozložení sil. Během cesty jsem měl velkou výhodu v podobě občerstvovací stanice v Pstruží u Čeladné, kde byl kolega u své přítelkyně na dovolené a čekali mě u benzínky na doplnění paliva v bidonech a kontrolu výstroje.

Rožnov byl klasicky ucpaný až do Zubří, ale na kole jsem kolonu hravě předjel až ke křižovatce a vypálil do Beskyd. Jelo se dobře, slunce ještě nepálilo a od Frenštátu se sjížděli autoveteráni, takže kromě sledování okolních vrcholků hor jsem měl i další vizuální zážitky. Po odbočce na Trojanovice už mě čekal zcela neznámý terén, ale cesta ubíhala a já necítil žádnou únavu. S kolegou jsme se hned našli, tak mi doplnil bidony, byly mi upřesněny parametry další části trasy a pokračoval jsem ve švihu.

Lysá hora už dávno byla vidět, ale ukázalo se, že vrcholek má čapku, byl lehce zahalený v oblacích. Za Frýdlantem se zhoršila kvalita povrchu vozovky a tak už cesta neubíhala tak příjemně a bylo to nahoru dolů. Celé pohoří (centrální masiv Gigula) se vlastně musí objet, protože výstup na Lysou po asfaltce je orientován z východní strany (viz obrázky trasy). Nikde nebyl žádný ukazatel a hlavně ani místní nevěděli, kde je Papežov, místo, ze kterého se odbočuje k cíli. Když už jsem jel dlouho a nejistě, najednou jsem spatřil ceduličku "Lysá hora", tak jsem odbočil vpravo a přede mnou se ukázalo něco jako výjezd na Hostýn přes Grapy.

Jsem trochu dumal, jak to udělám, když na kompíku svítil údaj nadmořské výšky kolem 650 m a vrcholek Lysé je ve výšce 1323 m, takže jsem měl dost rychle nabrat 600 metrů nadmořské výšky. Zařadil jsem kašpárka 34x25, kterého si nechávám pouze pro podobné příležitosti a v klidu jsem točil klikami. Kolem mě se přehnala 60kilogramová blecha s převodem 39x23, ale nenechal jsem si rozhodit své tempo. Dokonce za chvilku šla cesta z kopce a já čekal pohodu. Marně. Následoval drtivý výstup, kdy místy jsem se vzdával, místy lámal kliky, stoupal jsem asi 10 m/min s rychlostí od 5 do 10 km/h podle aktuálního sklonu. I když jsem pak viděl vrcholek Lysé s anténou, nevěřil jsem, že tam vyjedu, ale kousnul jsem se a po 8,5kilometrovém stoupání jsem dosáhl vrcholu.

Teplota už pod kopcem přesáhla 30 °C ve stínu, takže jsem byl rozpálený jak vysoká pec a navíc jsem musel myslet na zpátečních 100 km švihu. Na vrcholu jsem pobyl tak dvacet minut, nechal se vyfotit u mohyly s dotykovým bodem a jel zpět. Sjezd byl taky náročný, brzdy hořely a nikde žádná úniková zóna v případě jejich selhání. Pod kopcem mě bolelo všechno ještě víc, ruce, krk a začal se ozývat palce pravé nohy. Věděl jsem ale, že mě opět čekají přátelé ve Pstruží, tak jsem šlapal. Těsně u mezipřistání krátce sprchlo a už se o mě přátelé v roli týmových ošetřovatelů starali. Poručil jsem si polévku, doplnit bidony a kbelík vody na spláchnutí soli z obličeje a rukou a na zchlazení rozpálených chodidel. Kolega mě trochu farizejsky zrazoval od další cesty, že prý to dojedeme v autě, ale nepřesvědčil mě.

Asi po 40 minutách jsem to znovu rozjel. Nohy nejely, kliky se sotva otáčely. To však po čtvrthodince pominulo a zase jsem začal pěkně šlapat. Nad Frenštátem jsem se rozloučil s Beskydami a za Valmezem už zdolával místní kopečky na cestě vedoucí k domovu. Poslední kilometry už jsem nevnímal a dojel jen setrvačností.

Zde s dovolením přináším několik postřehů ze švihu:

- 200 km lze ujet sólo, ale chce to jet v klidu, rozvrhnout sílu.
- Nešetřit vodou při pití (vypil jsem 6 bidonů po 800 ml), to jsem podcenil a dehydratace na sebe nenechala dlouho čekat.
- Výstup na Lysou je náročný.
- V takovém horku (přes 30 °C) je lepší jít radši k vodě.
- Až později jsem zjistil, že mi nefungovala hustilka :)

Zapsal: Boris