Věrovany

Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl zajet na poutní místo Dub n/Moravou. Napřed jsem se, ale podíval na mapu a zjistil jsem, že ve Věrovanech je vodní mlýn a kaple malovaná Jožkou Úprkou.

Vyjel jsem před polednem a kousek za domem jsem si oblékl šusťákovou bundu. Bylo opravdu chladno. Jel jsem podél řeky Moravy do Kroměříže. Na cyklostezce hodně foukalo a těšil jsem se, až pojedu domů po větru. V Kroměříži jsem vyfotil dva kajakáře pod mostem. Jeden, se zrovna převrátil. V Chropyni na prostředku křižovatky stál velký kamión a hledal bránu do Fatry. Řič byl snad nějaký Maďar, nic jsem mu nerozuměl. Já jsem nevěděl kde ta brána je. On však pochopil, že má jet za mnou. Já jsem jel vedlejší uličkou a kamión za mnou. Měl jsem z toho hrozný pocit, když jsem si uvědomil, že řidič mně věří. Jak jsem si oddechl, když jsem při výjezdu na cestu uviděl ukazatel do Fatry. Ukázal jsem mu jej a spadl mně kámen ze srdce. Kdoví jak dlouho by za mnou jel, než by pochopil, že nic nevím.

Na cestu za Tovačovem jsem se moc těšil. Jede se mezi rybníky a já to tam mám moc rád. Také alej na břehu je moc hezká. V létě je v ní příjemný chládek k posezení na lavičkách. Já jsem se zde zastavil i při zpáteční cestě a vyslechl rozhovor dvou důchodců. Jeden byl mladší a druhý říkal, že je mu 83 roků. Měl staré kolo Favorit. Napřed si vykládali o tom, jaké kopce kdo z nich u nás zdolal a pak přišel závěr. Zkušenost staršího. Řekl, že po 80 roce už to jezdění na kole není takové, jak bývalo dříve. V duchu jsem si přál, abych to mohl, také jednou říct. Byl to takový drobný štíhlý pán.

Ve Věrovanech jsem našel Kapličku a později i vodní mlýn. Historii si přečtete na prvním obrázku. Pak jsem jel do Dubu. Na mapě jsem si našel, že je tam kaplička s léčivou vodou. To co jsem našel jsem nečekal. Kaplička u cesty a s nečitelným nápisem. Snad tam bylo napsáno, že ta voda není ani pitná. Štítek byl rezavý. Po tomto objevu jsem se vydal do kostela. Zde jsem si vzal hodně vzdělávacího materiálu, pohlednice a historické podklady. Kostel je známým poutním místem a neblaze se proslavil vraždou kněze. Zabil jej zde bezdomovec. U kostelního plotu jsem si na sluníčku dal svačinu. Slunce se zde krásně opíralo o zeď a já jsem se konečně prohřál. Domů jsem vyrazil posilněný CoCaColou a rýžovým oplatkem s čokoládou. Domů jsem jel po stejné trase a měl jsem většinou vítr do zad.

Ujel jsem 100 km, ve studeném větru se sluníčkem. Stále jsem udržoval rychlost otáčení nohou nad 100 ot/min.

Při předjíždění jsem točil 120.

08.05.2012

Karel