Ahoj cykloturisti, dnes je
slavnostní otevření opraveného přístavu ve Spytihněvi. Já jsem vyjel
z domu pozdě a neviděl jsem hlavní program. Přesto jsem slyšel uvítání
politických funkcionářů a to mě nezajímá. V přístavu je amfiteátr a kolem
místo pro zábavu lidí. Já jsem zde před mnoha roky fotil vojenskou bitvu. Bylo
zde hodně lidí a spousta zaparkovaných kol.
Po chvilce jsem vyrazil na
cyklostezku podél Baťova kanálu a zase jsem musel zastavit. Odpočivadlo
s naučným plakátem je poškozené. Stále nechápu, jak to může někomu vadit.
Po kousku jízdy jsem dojel do dalšího přístavu v Babicích. Zde si vždy
dávám velký pozor. Cyklisté v hospodě a také projíždějící jsou svým
chováním nebezpeční. Myslím si, že zahrádka hospody by měla být od cyklostezky
oddělená. Za hospodou jsem se vydal do vesnice a viděl jsem cyklistu, jak se
ptá paní na cestu. Zastavil jsem a vrátil jsem se. Zjistil jsem, že můžeme jet
kousek spolu a já ho zavedu na správnou cestu. On jel do Košíků.
Tak jsme spolu vyrazili. Pánovi
bylo 66 roků a je to běžec. Kolo má jen pro zpestření. Vydal se
z Tlumačova na okružní jízdu. Měl starou Favoritku s galuskama. Musel
jsem si udělat fotku. Už je to hodně roků co jsem měl podobné kolo. Najezdil
jsem toho na něm hodně. To kolo s galuskama je velmi rychlé. Nám na
horských kolech se může o takové rychlosti bez námahy jenom zdát. Zato nerad
vzpomínám na defekty. Já jsem byl s galuskama smolař.
Po rozloučení jsem se vydal do
malých serpentin k větrnému mlýnu nad Jalubím. U mlýna probíhala svatba a
tak jsem tam moc nepřekážel. Očekával jsem nabízení sladkostí a štamprle, ale
nic takového nebylo. Od mlýna jsem sjel do vesnice a vydal se na horní konec.
Od té chvíle začalo malé dobrodružství. Najel jsem na pěknou polní cestu a
začal jsem hodně stoupat do polí. Kdyby mě někdo viděl, tak by si řekl, že to
tam dobře znám. Já jsem si jenom přál, kde bych chtěl vyjet na cestu. Byla to
nádherná projížďka po polích s výhledy do okolí. Nevím, jestli znáte ten
pocit, když někam jedete a nevíte kam. Prostě malé dobrodružství. V mém
případě mělo dobrý konec. Po zdolání velkého převýšení jsem vyjel za hájenkou u
Kamenného stolu. Zde jsem už dělal fotky vícekrát.
Byl jsem rád, že jsem vyjel na
cestě, jak jsem předpokládal. Teď už jsem měl před sebou prudce stoupající
cestu na Bunč. Předjel jsem několik cyklistů a byl jsem před hospodou. Bylo zde
hodně lidí a tak jsem udělal fotku kříže u cesty a vyrazil domů. Domů jsem jel
v pohodě, dokud mě nešmikla holka na kole. To jsem nemohl nechat jen tak a
už na prvním kopci před Kostelanama jsem ji předjel. Ona jela v mírném
stoupání třicet a já jsem se musel hodně snažit. Pak už jsem jel stále před ní
až nad Novů dědinu. Stále jsem čekal, kdy nastoupí, ale ona nic. Kdoví co si o
mně myslela. Já jsem si chtěl s někým zazávodit. V lepším případě
pokecat.
Ujel jsem 52 km za teplého počasí. Aspoň to tak všichni
říkali. Já jsem si to nemyslel. Bylo asi 28 C.
16.06.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat