Ahoj cykloturisti, ráno jsem se
díval na TV a byla tam reportáž o muzeu košíkářství v Morkovicích
Slížanech. Tak a měl jsem cíl jasný. Jen jsem musel udělat velký úklid
v paneláku a doma také.
Na cestu jsem vyrazil po 13
hodině a jel jsem s větrem do zad na Kroměříž. Na cyklostezce bylo dost
turistů a já jsem jel stále přes 30 km/hod. Myslím si, že je to na hranici
bezpečnosti. Někteří lidé vůbec nedokážou odhadnout, jak brzo se takto jedoucí
cyklista přiblíží. Projel jsem městem a za květnou zahradou jsem vyjel
z města. Tam už foukal vítr blbě a musel jsem chvílemi dřít.
První zastávku jsem udělal u
pomníku amerického vojáka. Pak ještě ve Věžkách u výstaviště květin. Potom jsem
vjel do města a u kostela našel muzeum. Paní byla moc ochotná, a když jsem ji
sdělil, že jsem přijel na základě TV vysílání, tak byla šťastná. Po celou dobu
se mě věnovala a všechno okomentovala. Já jsem si uvědomil, že ty věci většinou
znám. Vyrůstal jsem na vesnici a hodně věcí bylo vyrobeno z proutí.
Dokonce moje maminka měla proutěný košíček na parádu. Na fotce vidíte i košík
na vojenskou munici. Za I. Světové války se to vyrábělo ve velkém.
Po prohlídce jsem vyrazil za
město a brzo našel lesní cestu. Byla to nádherná projížďka do kopců. Měl jsem
už hlad a vytáhl jsem Čokoládový banánek a oplatky. Čokoláda se roztekla a jak
jsem byl ulepený, si umíte představit. Ruce jsem si utřel do ponožek a jel jsem
dál. Po chvilce jsem našel kapličku se studánkou. Pak jsem dojel k hájovně
a udělal jsem chybu. Špatně jsem si zapamatoval trasu a jel jsem jinam. Nakonec
to dobře dopadlo a najel jsem na cestu, kterou dobře znám. Jezdívám po ní
k větrným mlýnům. Zde jsem nabral směr do Zdounek. Ze Zdounek jsem si dal
kopcovitou trasu do Kostelan. Po každém výjezdu existuje sladká odměna sjezd.
Do Otrokovic jsem už dojel velmi snadno.
Ujel jsem 84 km, za slunečného počasí.
20.05.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat