Ahoj cykloturisti,
v novinách jsem se dočetl, že v Liptále bude závod dřevorubců.
Oficiální název je trošku jiný, ale to nám nevadí. Já jsem měl z TV
představu, že jsou to obrovští chlapi s potetovaným tělem. Takoví siláci.
Ráno jsem vyjel s obavami,
že zmoknu. Předpověď počasí nebyla dobrá. Zlínem jsem projel v pohodě.
Přiznám se, že jsem nejel po cyklostezce, ale po silnici na druhém břehu. Do
Slušovic po široké silnici jsem jel jako závodník. Až před Všeminou jsem měl
nepříjemný zážitek. Je tam neobvykle široká cesta, tak jako do Slušovic. Asi
pro pohodlné cestování vládních delegací. Proti mně jeli dva cyklisté a ty od
rázu předjížděla dvě auta. K tomu se ještě přidal motorkář. Jel tak
rychle, že musel ležet na nádrži. To všechno jsem proti sobě pozoroval.
V podstatě tři vozidla vedle sebe. Ukecané cyklisty nepočítám. Ve Všemině
jsem měl špatné svědomí. „Všeci slušní ludé šli z kostela, enom karel sa
vozíl na kole.“ Naoplátku, oni tam snad všichni měli zaparkovaná auta.
Za dědinů se to začne zvedat a
jede se táhlými zatáčkami do serpentin. Je to slušný kopec. Vyjel jsem jej
v pohodě, ale na vrchu jsem si musel utřít pot z čela. Chvíli jsem se
kochal výhledy na obě strany. Toto místo se jmenuje Sedlo Hranica 506 m.n.m.
Otrokovice mají něco kolem 200 m.n.m.
Sjel jsem do vesnice a podle
počtu zaparkovaných aut jsem našel místo konání. Uviděl jsem spoustu lidí.
V té chvíli jsem si uvědomil, že nemám zámek. Takovým davem se
s kolem nedalo projít. Naštěstí jsem ze zadní strany našel místo, které
hlídal pořadatel a bylo tam hodně zaparkovaných kol. Svého miláčka jsem opustil
a šel jsem do davu. Tak jsme se tlačili, že jedna slečna omylem zkusila, jak
mám propocené kraťasy z přední strany. Ani jsem se nezlobil. Myslím si, že
si tu ruku šla umyt. Byl jsem propocený jako solnička a k tomu smradlavý.
Počasí bylo dusné jak před bouřkou. Chtěl jsem se dostat do první řady, ale
nešlo to. Nakonec jsem fotil s fotoaparátem nad hlavou. Byl to pokus omyl.
Pak jsem zkusil vylézt po boku na pódium. Podařilo se to a od té chvíle jsem
občas udělal fotku, aniž by mně tam někdo strčil hlavu. Byl jsem tak daleko, že
to můj fotoaparát dostatečně nepřiblížil. Viděl jsem řezání a sekání. Mě
nejvíce zaujalo sekání. To je ta odvěká chlapská práce s pantokem
v lese. Myslím si, že s mojí postavou bych ten špalek ani nepřesekal.
Mezi stovkami lidí mě to nebavilo
a vyrazil jsem na kolo. První jsem se zastavil před zámečkem a vyfotil
informace o malířovi Kobzáňovi. Když si ten obrázek zvětšíte, tak si něco o něm
přečtete. Ve vesnici jsem vyfotil několik opravených chalup a vyrazil jsem do
sedla. Z této strany je to krátké přímé stoupání a rychle jsem je vyjel.
Ze sedla jsem sjel do Všeminy a pak směrem k rekreačnímu středisku. Zde
jsem najel na horskou cestu. Zařadil jsem jedničku a s hlavou na řídítkách
jsem šplhal nahoru. Z této strany je stoupání jednoduché a na několika
místech je zhoupnutí, kde si cyklista odpočine. Na vrcholu před sjezdem jsem si
sedl na cestu a posvačil. Kochal jsem se nádherným výhledem na hory. Po svačině
jsem sjel do Trnavy a Slušovic. Ve Slušovicích jsem nabral směr na Hvozdnou.
Toto stoupání se serpentinami miluji. Když jsem bydlel ve Zlíně, tak jsem sem
často jezdil. Po překonání sedla následuje nádherné údolí s rybníky a pak
zase výjezd. Potom kousek po hřebeni a byl jsem u větrného mlýna ve Štípě. Ten
dobře znáte z mých obrázků v každém ročním období. Pak skok přes
údolí a jsem u ZOO na Lešné. Ve Fryštáku jsem znejistěl, jestli stihnu projet
trasu po suché zemi. Já jsem potřeboval projet několik kilometrů po polní cestě.
Jinak by tato zkratka neměla smyl. Můj hlavní důvod tohoto činu byl v tom,
abych se vyhnul nebezpečnému průjezdu Zlínem. Pokud by, zapršelo, tak by se mě
obalila kola blátem a neprojel bych. Padaly kapky, ale vážně pršet nezačalo.
Dokonce jsem to zvládl i za Sazovicemi. Tam už pršelo, tak že bylo vidět mokrou
zem. Naštěstí mně v Otrokovicích na panelové cestě hliněný prach opadal.
Domů jsem přijel suchý, ale důkladně propocený.
Ujel jsem 89 km, za počasí kdy nikdo nevěděl, kdy přijde slejvák.
03.06.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat