Mariazell-den-06

V noci pršelo a jsem rád, že spím ve staně. V jednu chvíli to vypadalo, že se mně podaří vyfotit měsíc v úplňku, ale než jsem vlezl do stanu pro fotoaparát, tak rychle plující mraky měsíc zakryly a už jsem jej neviděl. Po obloze se hodní velkou rychlostí tmavomodré mraky. Rychle balím věci do tašek a pak stan. Musím to udělat tak, abych byl připraven na variantu, že se spustí déšť. To už jsem jednou zažil, že jsem se balil a byl jsem rád, že jsem rychle všechno naházel do stanu. Dnes mám štěstí a kolo je připraveno na cestu. Je chladno a musím jet s dlouhým rukávem.

Městečko je dosti dlouhé a já se snažím napojit na cyklotrasu ve správném směru. Bylo by srandovní vydat se zpět. Na silnici je velký provoz a já doufám, že je zde cyklostezka. Mám štěstí a jedu mimo cestu po krásném asfaltě. Horským údolím klesá železnice, silnice, řeka a podél ní cyklostezka. Na jednom místě nevyšlo místo na cyklostezku a je zde zavěšená lávka na skále. Je ze dřeva a radějí nahoru a dolu kolo tlačím. Dřevo je mokré a nerad bych dostal smyk. Všude je mokro po vydatném dešti. Jsem rád, že neprší. Až po několika kilometrech když se údolí rozšířilo, začíná lehce pršet. Dávám si pláštěnku, ale brzo ji zase svlékám. Pak už ji vezu v pohotovostní poloze celý den na nosiči. V jednom místě je 20 procentní stoupání. Jsem rád, že jsem to vyjel. Cítím, že jsem v horách dobře natrénoval kopce. Kousek dál na kraji cyklostezky leží hromada batohů. Nějací turisté si zde odložili a šli do lesa. Je zde zajímavá studánka. Voda přitéká přírodním korýtkem. Po cyklostezce jede malé auto a pán uklízí odpadky z košů. Stále víc se vzdaluji horám, až se úplně krajina otevře. Zato jedu poblíž nějaké dálnice a slyším hrozný hluk od aut. V horách bylo takové ticho a najednou si musím zvyknout na to, co máme ve městě běžně. Jsem rád, že jedu po cyklostezce. V komplikovaném provoze na silnici bych těžce hledal cestu. Je to hustě obydlená část se spoustou cest.

Za městem Sollenau jedu po cyklostezce a najednou je překopaná. Staví se zde dálnice. Snažím se odhadnout, kterým směrem bych měl jet a zkouším jet po kamenitém podkladě dálnice. Směr jsem zvolil správný, ale neumím sjet na cyklostezku, kterou vidím pod sebou. Nakonec jsem našel vhodné místo a kolo položené na bok spouštím po svahu dolů. Najel jsem na cyklostezku a jedu kousek zpět. Potřebuji nalézt informační tabuli. První však nalézám vodní viadukt. Je zde informační tabule a poprvé vidím, že i v Rakousku mají sprejery. Na dalším rozcestí nalézám informační tabuli a vidím, že jedu po Eurovelo číslo 9 na Vídeň. To je dobrý směr. Vydávám se podél historického kanálu, ale později podle automapy zjišťuji, že mám lepší se ze směru na Vídeň odklonit a více směřovat na Bratislavu. Dokonce zase nacházím místní cyklotrasu a několik kilometrů se vezu mimo silnice. Nakonec, ale stejně musím asi 20 km odjet po silnici. Až před Schwadorf nalézám cyklostezku a mířím k Dunaji. Nad hlavou začínají létat letadla a já jsem za plotem mezinárodního letiště ve Vídni. Dělám si svačinu. Vytahuji sardinky a na lavičce spokojeně obědvám. Přitom pozoruji každých 30 vteřin přistávající letadlo. Lituji lidí, kteří zde ve vesnici žijí a hlučná letadla jim létají nízko nad hlavou.

Vydávám se po cyklotrase a uprostřed města Fischamend značení ztrácím. Dělám malé kolečko po okolních ulicích a značku nenalézám. Až později jsem získal mamu a tam je vidět, že jsem dojel na konec značení. Po kousku dojíždím k hlavní silnici do Bratislavy. Musím ve velkém provozu po ní jet. Před sebou mám dálnici a tu neumím překonat. Až jsem přejel přes dálnici tak jedu několik kilometrů v hustém provozu a sjíždím do Maria Ellend. Jsou to za sebou dvě vesnice propojené obyčejnou cestou. Proti mně jede auto a najednou sjíždí na krajnici a zastavuje. Kolem mne se ze zadu prožene ve velkou rychlosti nákladní auto. Úplně těsně mě předjel. Snad mně olíznul i šaty. Řidič v protějším autě byl přinucen zastavit. Je to hrozné, že takoví darebáci jezdí tak bezohledně v nákladních autech. V další vesnici přejíždím přes hlavní cestu a zde již nacházím oficiální cyklotrasu podél Dunaje. Jen se vyhýbá okolní krajině a vzdaluje se od Dunaje na několik kilometrů. Dokonce mě vleče pryč ze směru jízdy do nějaké vesnice s historickým kostelem. Nakonec to je smysl cyklotras. Provést turistu kolem zajímavých míst. Z vesnice jedu po šotolině podél větrných elektráren. Je to celá baterie elektráren. Nakonec vidím před sebou historickou bránu. Ani se mně nechce věřit, že to postavili Římané. Přijíždím do města Petronell Carnuntum. V tomto městě jsem už byl vícekrát, když jsem se vracel od Neusidlerského jezera. Na první pokus nalézám kempink. Je to vedle stěny tenisové haly. Od paní v hospodě dostávám klíček od dveří do hospody. Je upevněn na tenisový míčekk. Oni na noc hospodu zamykají a já bych se nedostal na WC a do sprch.

Na večeři si dávám rýži a vepřové maso. K tomu ještě dojídám sladké oplatky.

Ujel jsem 110 km po velmi členitých cyklotrasách. Několikrát jsem zmokl a nakonec vyšlo ostré slunce a smažím se.

Pernitz – Waldeg – Sollenau /cyklostezka/ - Gunselsdorf – Trumau /cyklotrasa/ - Moosbrunn - Schwadoef /silnice/ - Fischamend /cyklotrasa/ - Maria Ellend /hlavní silnice/ - Scharndorf - Petronell Carnuntum /cyklotrasa šotolina/

17.06.2011