Mariazell-den-01

Od rána znovu všechno balím do brašen. Dnes už je to pohoda. Včera jsem si všechno připravil a dnes to jen uskladňuji. Konzervy mám z ledničky podchlazené a tak dlouho vydrží. Navíc s sebou vezu dvě male „CocaCola“ z mražáku. Změnily se na led a chladnou teplotu v brašnách udrží několik dnů.

Vyjíždím na trasu do Napajedel stejně jako včera a doufám, že už se nebudu vracet. Kupodivu dnes je na cyklostezce málo lidí a dobře se mně jede s naloženým kolem. Soused mně odhadl váhu kola na 35 až 40 kg. Když vezmu do úvahy, že vážím kolem 74 kg, tak je to zajímavý poměr. Po cyklostezce jedu až do Kostelan. Nechce se mně kličkovat přes Hradiště. V Ostrožské Nové Vsi jedu kolem štěrkoviště. Opaluje se zde hodně lidí a někteří se i koupou. Nevím jakou má teplotu voda, ale je horký den. Dále jedu po cyklostezce do Veselí nad Moravou a přes náměstí projíždím směrem do Vnorov. Zde je ve vesnici cyklostezka a na konci vesnice se dostanete na novou cyklotrasu do Strážnice. Dnes zažívám příjemné překvapení. Panelová cesta je nahražena nádherným asfaltem. U nového altánku si dělám malou přestávku. Sem to mám přibližně 50 km. Altánek za městem byl v hrozném stavu a nakonec zrušen. Zde je už asi dost daleko aby jej chodila mládež ze Strážnice ničit. Přes Strážnici si to zkrátím po náměstí a jedu do Petrova. Na fotce vidíte, jaké těžké mraky se na mě hnaly. Ve vesnici jsem potkal dva pány s kolama. Říkali, že se vrátili předčasně ze zahraničí. Měli špatné počasí. Dělali nějakou cyklotrasu s doprovodným vozidlem. Radili mně jak se dostat do Hodonína co nejbezpečněji. Vyrazil jsem po hlavní silnici a ve chvilce začaly padat velké dešťové kapky. Okamžitě jsem se otočil a vrátil do historické části s vinnými sklepy. Schoval jsem se do výklenku a pozoroval, jak řádí bouřka. Asi po půl hodině jsem mohl vyjet.

Na cestě stála voda a auta mě sprchovala. Po chvilce jsem měl hrozný zážitek. Proti mně jelo auto a to začalo ze zadu předjíždět další auto se čtyřma závodníma kolama na střeše. On jel jako blázen a vůbec nehleděl na to co má na střeše. Jel tak bezohledně, že mě vytlačil ze silnice. Tentokráte musím prohlásit, cyklista debil za volantem auta. Vše je o lidech. Je jedno, jestli jede na kole nebo v autě. Stále je to stejný bezohledný člověk. O kousek dál pozoruji cykloturisty, jak jdou vedle kol pěšky. Celí zabalení do igelitových pláštěnek. Oni se vydali po značené cyklotrase. Ta však vede po hlíně a oni si v tom velkém dešti obalili kola blátem. Teď jim to asi nejede. Naštěstí jsem se rozhodl jet po hlavní silnici a kolo mám čisté. Stát se mně něco podobného s naloženým kolem, tak je to vážný problém. Před Rohatcem mně nějací cyklisté ukazují, kde mám sjet na vedlejší cestu do Hodonína. Je to neuvěřitelné. Zde končí hranice bouřky a cesta je úplně suchá. Kdybych neklebetil s cyklisty, tak jsem bouřku nezažil. Hodonín projíždím podle cykloznačení bez problémů. Za městem se napojuji na cyklotrasu a jedu po pískových cestách směrem do Mikulčic. Z Mikulčic se to neuvěřitelně vleče po rovinkách, než se dostanu k Starověkému hradišti. Je to zde ráj bruslařů.

V areálu památníku je jen pár hostů a můžu si vše v klidu prohlédnout. Kolem nové sochy věrozvěstů a obnovených vykopávek se vydávám k Anglické aleji. To mně poradili cyklisté, abych se dostal do kempu. Předem mě varovali, že si mám zvážit, co od ubytování očekávám. Já jsem skromný a moc toho nepotřebuji. Když jsem narazil na cyklotrasu podél Moravy, tak jsem se po ní vydal. Doma jsem si prohlížel mapu a odhadoval jak daleko je kemp. Zapamatoval jsem si, že je to u dvou slepých ramen. Po několika kilometrech jsem usoudil, že jsem blízko a sjel jsem do lesa hledat cestu do kempu. Bylo to předčasné a musel jsem se vrátit na lesní asfaltku. V lužním lese jsem se zkoušel prodírat zelenou vegetací a moc mně to připomnělo americké vojáky ve vietnamském pralese. Prostě jsem chtěl vymyslet zkratku zarosteným lesem bez chodníčků. Bylo to malé dobrodružství a vrátil jsem se do klukovských let. Nakonec jsem na cestě našel manžele a ti mně poradili, že mám po této cestě pořád jet. Také říkali, abych pozdravoval majitele kempu. Později jsem pochopil, že je to zde místně známý člověk. Po kousku jsem dohnal cyklistu a dali jsme se do řeči. Byl to pán, který má za koníčka pozorovat ptáky a jel do lesa. Má svoje oblíbená místa a tam chodí pozorovat. Po několika kilometrech jsme se rozloučili a jel jsem dál. Zase jsem měl pozdravovat pána z kempu. Konečně se na cestě objevila značka do kempu. Svedla mě na lesní hliněnou pěšinku. Nevím, jestli by zde auto za mokra projelo.

Hurá, jsem u kempu. Co to nevidím? Kemp je zavřený. Okamžitě jsem se rozhodl, že nikam nepojedu a přespím zde. Přesto zatluču na vrata a po chvilce přiběhnou štěkající psi. Za nimi přichází majitel a zve mě dovnitř. Jsem jediný host. Včera v sobotu zde byla velká akce a dnes už tu nikdo není. Prý hráli na kytaru a zpívali celou noc. Nacházím se na místě bývalé trampské osady. Na fotkách vidíte totem a ohniště. Pak další věci vztahující se k cestování. K přespání dostávám jeden stan s podsadou. Jsem rád, že nemusím rozbalovat svůj stan. Na večeři si kupuji dvě piva. V dnešním horkém dni jsem si udělal chuť na dobře vychladěné pivo ze sklepa. V kempu je sklep s občerstvením a má správnou teplotu. Já si dávám konzervy Majky a sobotní rohlíky. S konzumací večeře mně pomáhají dva psi. Stále loudí a já jim vždy kousek Majky dám. Myslím si, že by takovou reklamu na Majku se mnou mohlo Hamé také natočit. Jen by to asi vyznělo jako reklama na psí konzervu. Záleží to, jak by se to divákovi podalo.

Po večeři chodím po kempu a prohlížím si různé věci. Je to hotové místo pro sběratele. Nafotil jsem hodně fotek, ale lepší bude, když se sem zajedete podívat. S večerem rychle přichází tma. V kempu není elektřina a já toho využívám k vykonání hygieny. Svlékám se u studny a pumpuji si vodu. S tou se pak umývám. Jsem celý slaný od žhavého slunce. Mám výhodu, že jsem sám a nemusím dodržovat cudnost. Tak a jsem čistý a můžu jít spát. Uléhám do spacáku a poslouchám okolní les. Ten kdo nespal ve volné přírodě daleko od civilizace, nikdy nepozná tu nádheru. Les má svůj noční život. Některá zvířata vychází na lov a je slyšet co se při tom odehrává. Já když si doma lehnu při otevřeném okně, tak stále slyším auta a občas sanitku nebo hasiče jak vyjíždějí ze základny. Mam je za barákem.

Tento kemp je určen pro cestovatele bez velkých nároků na ubytování. Turista zde prožije krásnou noc v přírodě. Není zde elektřina a to znamená, že nebudete rušeni moderní technikou a stresujícími zprávami TV Nova. Není zde pitná voda a vy si uvědomíte, v jakém světě žijete. Jak často s pitnou vodou plýtváte. Ničeho si v běžném životě nevážíte. Pokud se zde sejde skupinka trempů s kytarou, tak můžete zažít krásné okamžiky s písničkou. Jinak je kemp připraven i na zábavu pro děti a já bych si zde uměl představit i náš firemní táborák. My děláváme táborák u kamaráda na zahradě.

Cyklokem ranč Lanžhot / U Zlomené šlapky /
Bob Linha
P.O.BOX č.6
69151 Lanžhot
Mobil se slabým signálem : 776 856 767 , raději poslat SMS.

Stále jet po cyklotrase podél Moravy a je tam informační tabule. Druhá možnost je jet Anglickou alejí po turistické značce lesem.

Ujel jsem 97 km, za horkého počasí s bouřkou.

Otrokovice – Napajedla – Kostelany /cyklostezka/ - Osrožská Nová Ves /lesem/ - Veselí nad Moravou /cyklostezka/ - Strážnice – Petrov /asfaltka JZD/ - Hodonín /hlavní cesta/ - Mikulčice /cyklotrasa po pískových cestách/ - Kemp U Zlomené šlapky /lesem/

12.06.2011