Mariazell-den-05

Budím se po studené noci. Poprvé jsem si za toto putování musel v noci obléci kalhoty, aby mně nebylo zima. Ráno však svítí slunce přímo do stanu a vstávání je veselejší. Rosa na plátně usychá a já povezu lehký stan. Po snídani si vykládám s Holanďanem. On se sem na kopec vyvezl vlakem a putuje dál na kole. Má atlas Rakouska. Já bych takovou knížku nevlekl na nosiči. Vždy si vytrhnu listy s mapami, které budu potřebovat. Do kanceláře přišel pan majitel a jdu zaplatit za ubytování.

Po snídani vyrážím k vodopádu. Už jsem zde byl mockrát, ale vodopád jsem nikdy nenavštívil. Jedu opačným směrem než je cesta domů podél jezera. Na konci přichází prudké stoupání. Toto stoupání jsem už jel víckrát, když jsem jel k jezeru LunzerSee. Naštěstí dnes jen kousek do kopce. Jinak by mě čekalo velké stoupání. Na křižovatce se spouštím do údolí. To je škoda vyšlapaných metrů. Po chvilce nacházím podle mapy odbočku a jedu k vodopádu. Je to jen malý vodopád, ale hezký. Takové pěkné místo k mileneckým schůzkám. O kousek dál je i lavička. Pokračuji dál v klesajícím údolí a dělám si zastávku u statku s krásným pozadím hor. Po kousku cesty jedu kolem nádherného hřebčína. Nechce se mně zastavovat a udělat fotku. Teď mě to mrzí. Měli tam snad několik kilometrů dlouhý výběh. Klesám už dlouho a najednou vidím nad sebou Mariazell. To si dám pořádně do těla, než zase vyšlapu serpentiny do města. Je to dnes taková malá příprava do hor. Ve městě si jedu koupit jídlo do supermarketu a ještě se jednou zastavím v kostele. Pak jdu na informace a mám velké štěstí. Slouží dnes moc hodná slečna a ta mě vybaví na dnešní cestu mapami. Dokonce se podívala, jestli kemp, do kterého dnes jedu je otevřený. Za ochotu jsem jí dal pohlednici.

Z Mariazell vyjíždím po silnici, po které jsem už jednou před mnoha roky přijel. Možná si pamatujete, jak jsem se fotil v křižovatkovém zrcadle. Dnes po chvíli odbočuji z hlavní cesty a jedu do stoupajícího horského údolí. Jedu proti proudu malé, ale dravé řeky. Je krásně čistá a je vidět celé písčité dno. Jedu po mokré silnici a říkám si, jaké mám štěstí, že jsem ušel dešti. Ne na dlouho. U památníku se spouští přeháňka a já se pod stromem schovávám s cykloturistou. On přijel ráno vláčkem do Mariazell. Je to romantické putování po horských úbočích. Teď kousek vyšlape a pak pojede po asfaltové cyklostezce 100 km v kuse z kopce. Přitom nikde nepotká žádné auto. Takový výlet se dá zvládnout za jeden den. Já tento okruh jedu skoro tři dny. Během deště jsem se najedl a vyrážím k jezeru Hubertussee. Z mokré cesty se pod slunečními paprsky kouří a já za chvíli jedu po suché cestě. Jezero je spíše přehrada. Přehradní hráz vybudoval Arthur Krupp. Na protějším břehu je moderní kaplička a kaple pro myslivce. Jízda kolem jezera je moc hezká. Sluníčko pěkně pálí. Od jezera stále stoupám a v jednom místě vidím nad sebou jet cyklisty v táhlém stoupání. Tak si pomyslím, že kdybych s nimi jel po stejné cestě, tak je doženu. Možnost jsem dostal. Na konci se cesta prudce obrací a já jedu stejným směrem. Šlapu jako stroj v pravidelném rytmu a po několika kilometrech je dojíždím. Jsem rychlejší a ujíždím jim. Po několika kilometrech mě zase oni předjedou v prudkém klesání. Já musím v takových klesáních jezdit velmi opatrně. Projíždím zajímavým údolím a je tam i nějaký zábavný park. Jede se stále podél hlavní silnice po nádherné asfaltové cyklostezce. Ten kdo pojede nahoru si opravdu užije poctivého kopce.

V místě kde se údolí rozděluje, jsem se rozhodl si udělat svačinu. Poslední kilometry jsem jen klesal bez šlapání. Cykloturista měl pravdu. Já však opouštím cyklostezku a jedu znovu do hor. Při jídle pozoruji, jak za mnou přicházejí černé mraky. V klidu dojím a vydám se na cestu. Vím, že hlady bych daleko nedojel. Ještě chvíli spekuluji nad tím, že počkám pod mostem, ale pak vyrážím do kopce. Nejdříve jsou to táhlé serpentiny a po chvíli se změní v pořádné stoupání. Po jedné straně je skála a na druhé je prudký svah porostený stromy. Podrobně to zkoumám. Už mně lehce prší na záda a já hledám místo kde bych se schoval. Ono to nejde. Svah je tak prudký, že se ke stromům nedostanu. Dávám si pláštěnku do pohotovostní polohy na nosič. Kolem mne fičí divoký vítr a nese kapky deště. Ujíždím do hor jak o duši. V takovém kopci by mě nikdo normálně nepřinutil tak šlapat. Několikrát přes mě přeletí přeháňka, ale stále to není na pláštěnku. Sleduji okolí a mám pocit, že bouřka šla do jiného údolí. Z čeho mám velký strach jsou padající kameny ze skal. Je to strašidelné když slyšíte jak si kámen děla nad vámi v lese cestu a pak najednou spadne na cestu. Až na samém vrcholu mě dohání déšť. Naštěstí je zde horská chata a já se schovávám ke zdi. Místo se jmenuje Ochsattel 820 m.n.m. Odhaduji, že jsem s deštěm v zádech vyšlapal 300 metrů na výšku. A jako vždy následuje prudké klesání. Cesta je mokrá a musím jet hodně pomalu. Sjíždím do místa zvaného Kalte Kuchl.

Na tomto místě jsem už dávno byl. Je zde museum v přírodě a modlitební místo. Prochází zde poutní cesta do Mariazell. Poutníci se zde můžou účastnit mše v malé kapli. V museu jsou vystaveny různé staré věci. Všechno je volně uloženo a nikdo to nehlídá. V našich podmínkách něco nemyslitelného. Jsou zde opravdové skvosty. Mně se nejvíce líbil starý šicí stroj. Co by za něj u nás sběratelé dali? Na prostranství pracuje nějaký důchodce a moc nám řeč nešla. Je tu hezky, ale musím jet. Ještě mám před sebou jeden pořádný kopec.

Jako vždy následuje dlouhé klesání a pak opět stoupání. Odhaduji, že jsem klesl do 500 metrů. Na křižovatce v nejnižším místě si dávám cukr, abych dodal do těla energii. Tuším, že to bude dobrý kopec. Je to však ten typ stoupání kdy několik kilometrů jedete do mírného stoupání a na závěr se to zvedne v serpentinách. Tak jsem kolo dostal opět do nadmořské výšky 864 m.n.m. Rohrer Sttl. Na vrcholu je mokro a já musím sjíždět velmi pomalu. Cesta je moc úzká a příkrá. Naštěstí je k večeru a provoz je malý. Je to hodně zalesněno a jen občas mám hezký výhled do hlubokého údolí. Tady bych v opačném směru s auty nechtěl šlapat. Pomaličku sjíždím do města Gutenstein. Je to historicky zajímavé město. Projel jsem se kolem zámecké zahrady a zámku. Dále už to mám kousek do kempu. Dojíždím do města Pernitz a ptám se kluků na kolech kde je kemp. Říkají ať jedu s nimi a tak mě zavedli až do kempu. Měli jsme stejnou cestu. Oni si jeli dát po vyjížďce pivo.

V hospodě vyřizuji formality a dostávám elektronický klíč k otvírání dveří do WC a sprch. Už jsem se na teplou sprchu moc těšil. Na večeři jsem si dal Lunchmeat a přinesl jsem si z hospody čepované pivo. Kemp má vlastní elektrárnu poháněnou vodou. Uvnitř budovy je turbína a stroje dělají rámus.

Ujel jsem 99 km, s mnoha bouřkami.

Erlaufsee – vodopád - Mariazell – Hubertussee /vedlejší silnice/ - Gscheid – Utmitterbach /cyklostezka/ - Ochsattel - Kalte Kuchl - Rohrer Sttl. – Gutenstein – Pernitz /horská silnice/

16.06.2011