Mariazell-den-03

V noci mě probudilo bubnování dešťových kapek na plátno stanu. To jsem večer uvažoval, že se mně nechce stavět stan a přespal bych pod celtou. Ráno jsem si u vedlejšího stanu prohlédl turistické brašny Ortlieb. Cyklistické brašny od Sportarsenal si již nikdy nekoupím. Jsou stále v horším provedení. Raději si připlatím za kvalitní práci a promyšlené upínání.

Po snídani se vydávám v dlouhém oblečení na další trasu. Je pod mrakem a chladno. Snad nebude pršet. Pro moje spálené ruce od slunce je to úleva. Dnes jsem se rozhodl, že nebudu experimentovat se zkratkami. Už několikrát jsem tímto směrem jel a vždy jsem to zkusil nějak k řece Traisen zkrátit. Jel jsem poctivě po břehu Dunaje a nemusel jsem hledat cestu. Ono je lepší jet rychleji bez komplikací po delší trase než po kratší cestě a stále hledat správnou cestu. Tak jsem dojel za soutok Dunaje a řeky Traisen. Věděl jsem přesně, kde budu odbočovat. Je zde loděnice a velká restaurace přímo na břehu. Z kempu to bylo 30 km. Na fotce s rozcestníkem vidíte, že teď mám do Mariazell 111 km.

Sjel jsem z cyklostezky podél Dunaje a vypravil se proti toku řeky Traisen. Zde už bude na trase lehce cítit stoupání. Je to vidět i na vodě jak svižně běží po kamení. Až zde pojedete, tak se nenechejte zlákat nějakou polní cestou podél řeky. Já už jsem to udělal a byla to dosti namáhavá zkratka terénem. Oni značkaři dobře vědí, proč na začátku objíždějí deltu řeky Traisen. Až později se jede po břehu do města Traismauer. Přímo z cyklostezky je vidět malý supermarket. Mnozí neznalí cyklisté říkají, proč táhnu tolik jídla. Oni však neví, že cyklostezky bývají často vedeny daleko od měst a cyklista nemá možnost si nakoupit. Každý řekne, že ve velkém městě je supermarket. Já však nikdy nevím, kde je umístěn. Většinou to bývá u cest kde je velký automobilový provoz. Hledáním obchodu můžete ztratit i hodinu času.

Za městem jsem si našel poklidné místo s lavičkou a otevřel jsem si sardinky. V té chvíli přijelo po cyklostezce malé nákladní auto a dělníci cyklostezku uzavřeli. Začali tam něco dělat a já jsem s otevřenými sardinkami nemohl odjet. Jiné jídlo bych sbalil a popojel na jinou lavičku. Nakonec jsem to vydržel a vyjel. Ve městě Sankt Polten se jede podél budovy s vodními kaskádami. Já to zde vždy obdivuji a za horkého dne to přináší osvěžení. Jen malý kousek za městem pozoruji důchodkyni na kole. Předvedla přímo komediantský kousek. Do cesty jí vběhla kačena a ona prudce zatočila řídítky. Podle zákonů fyziky, které jsme se učili ve škole měla skončit na zemi. Ona to však ustála. Hodně jsem si oddechl. Neumím si představit, že bych jí měl zavolat první pomoc. Tato cyklostezka je poměrně nová. Já jsem po ní jezdil už se šotolinovým podkladem. Dnes je zde nádherný asfalt a na každém kilometru kámen s nápisem firmy, která to sponzorovala. Já jsem zde dříve jezdil některé úseky po hlavní cestě. Stále se stoupá směrem k Alpám. Je to před vámi krásně vidět jak pomalu stoupáte. V duchu si říkáte, tam zítra dojedu.

Ve městě Freiland asfaltová cyklostezka odbočuje směrem na Hohenberg. Jako cykloturista bych zde měl správně jet, ale já chci dojet do města Turnitz. Chci navštívit vodní mlýn a ubytovat se v kempu. Navíc chci pokořit serpentiny Anaberg a Josefberg. Tak najíždím na hodně frekventovanou cestu do Mariazell. Po cestě se zastavuji u památníku hornictví. Vede zde i poutní cesta pro věřící. Cestou začínají přibývat kapličky. Ve městě Turnitz jsem už spal. Je však špatné, že si nemůžu vybavit cestu přes město do kempu. Pamatuji si jen dobře závěrečné stoupání. První však chci navštívit vodní mlýn. Na náměstí jdu do trafiky koupit pohlednice a ptám se na cestu. Trafikant mně to podrobně vysvětlí. Musel jsem projet mezi domky podél dvorků, abych si zkrátil cestu. Mlýn je v kopcích nad městem a prudce stoupám. Navíc začíná lehce pršet. Nevzdám to a jedu i za cenu, že budu stavět stan v dešti. Jsem kousek od cíle dnešního dne. Nakonec před sebou vidím vodní mlýn a mám už zařazený poslední lehký převod. Kdyby to bylo prudší tak bych asi musel tlačit. Jsem moc rád. Opírám si kolo tak, aby neujelo do údolí. Jdu fotit a ke své radosti zjišťuji, že jsou zde dva mlýny. Mezi nimi v skalní soutěsce stojí kaplička. Je to úžasné romantické místo. Jen kdybych měl slunce na focení. Tak budou moje obrázky tmavé. Radovánky skončily a jedu do kempu.

Zase řadím nejlehčí převod a jsem v kempu. Kemp je v prudkém stoupání. Jdu se do domu zapsat a zaplatit za ubytování. Také si chci koupit pivo k jídlu. Jako kancelář funguje domácí výčep. Když si to vyřizuji, tak na mě někdo zavolá. A on je to trafikant. Přišel si dát pivo s kamarády a je zvědavý jestli jsem našel vodní mlýn. Začíná obvyklá debata od kud jedu a kam. Kolik už jsem ujel kilometrů a podobně. Jsem pro zdejší lidi zpestření. Zde táboří jen lidé v karavanech. Já jsem v tomto kempu již tábořil na konci září a tenkrát jsem vymrzl.

Nechce se mně nic vařit a dávám si na večeři paštiku a tři bulky. Sprchování je zrádná věc. Ve sprše se rozehřejete a venku je zima. Navíc stále poprchá. Je to takové alpské mrholení a chlapi sedí v pohodě venku před hospodou. Večer se jdu projít na kopec. Je zde vozíčková dráha. Na fotkách vidíte ceník. Dnes budu asi na čerstvém vzduchu dobře spát. Je to jiný vzduch než v údolí.

Ujel jsem 99 km, za podmračeného dne. K večeru mrholilo. Většinu jsem odjel po cyklostezce.

Tulln kempink – odbočka za soutokem řeky Traisen – Traismauer - Sankt Polten – opuštění cyklotrasy Freiland – po cestě Turnitz

14.06.2011