Celou noc se budím a sleduji, co
dělá velmi silný vítr. Stále kolem mě něco ve vzduchu poletuje. Nakonec zaspím,
když se probudím, tak je počasí lepší. Odnáším si věci ven za bufet, abych ráno
nepřekážel hostům. Znovu usínám, ale brzo se probouzím od slabého deště. Znovu
si odnáším věci pod střechu přístřešku bufetu. Už je nad ránem a spát nebudu.
Jdu na WC a když se vrátím, tak mám věci shrnuté na kraji přístřešku. Pekařka
začala pracovat. První připravila pro hosty židličky a stoly. Já si jdu do
kuchyňky postavit vařič na stůl a dělám si čaj na snídani a na cestu. Při tom
je jasné, že v tomto počasí bude čaj brzo studený. U pekařky si kupuji
svoje oblíbené ořechové koláče a jsem připraven na cestu. Ještě jdu zaplatit na
informace. Je tam stejná slečna jako minulé ráno. Průběh byl stejný jako
minule. Vzala si skoro 13 Euro a žádný doklad mně nedala. Mám podezření, že si
to dává do vlastní kapsy. Možná je poctivá a křivdím ji.
Vyjíždím při mírném mrholení. Mám
na sobě šusťákovou bundu a holé nohy. Dlouhé kalhoty jsou doma. Snad to
vydržím. Zas taková zima není a aspoň nemám mokré kalhoty. Jedu po břehu řeky
Dunaje a pozoruji okolní domky pod náspem. Když jsem sem jel, tak bylo tma. Po
každé když zde jedu, tak něco přibyde. Jen nechápu, proč si staví domky pod
hrází. Já bych se bál, že se jednou protrhne. Pomaličku se blížím
k přehradě s kanálem pro lodě a turbínou. Je to místo, kde jsem fotil
minule velkou výletní loď. Přejedu po přehradní zdi a jsem na druhé straně. Je
to dobrý základ pro cestu domů. Vždy si říkám, jak bych to řešil, kdyby měli
zavřená vrata pro cyklisty. To bych se na druhou stranu dostal až ve Vídni.
Jedu po břehu řeky a brzo vjedu do lesa. Tím moje putování kolem Dunaje končí.
Vždy zde zastavuji. Při příjezdu i odjezdu.
Projíždím les a jsem ve městě
Korneuburg. V lese bylo hodně spadlých větví a jeden důchodce je na
cyklostezce uklízel. Asi má dobrý pocit, že dělá prospěšnou práci. Cesta je
stále mokrá a kdybych na větve najel, tak spadnu. Ve městě je velký provoz na
cestách i chodníku. V podstatě všude se svým naloženým kolem překážím. Tak
najíždím na svoji známou cestu z města. Míjím supermarket, ve kterém jsem
několikrát nakupoval a mám směr domů. Na cestě je velký provoz a brzo se to
úplně zastaví. Staví se zde cesta a provoz je řízen semaforem. Já sjíždím do
vybagrovaného pruhu a projíždím stavbu mimo silnici. Nakonec mám před sebou
obrovský rozestavěný kruhový objezd a já se bojím, že špatně odbočím a sjedu na
dálnici. Nejsem si jistý, jakou barvu značky používají pro dálnice a motorové
silnice. Nakonec jsem to zvládl dobře, ale duše byla ve mně maličká. Ty
projíždějící kamióny mě nervují. Tak a už jedu směrem k našim hranicím. Je
to cesta, po které jsem dříve jezdil a měl bych být brzo za malým hřebenem.
Jenže to není tak snadné. Je silný vítr a v poryvech se opírá do mých
tašek. Tak to občas se mnou škubne. Cesta je úzká a každý kamión se mně snaží
předjet jakýmkoliv způsobem, jen aby nemusel zastavit a pustit protijedoucí
vozidlo. Někteří řidiči mně prudce za zády zabrzdí a pak rozjíždějí těžký
kolos. Ihned v první vesnici Tresdorf vjíždím do autobusové zastávky. To
abych plynule vyjel z kolony vozidel. Usedám na lavičku a dělám uf uf. To
byl zážitek. Po této cestě nemůžu pokračovat. Takový provoz zde nikdy nebyl.
Jdu se podívat na rozcestník ve vesnici a nalézám šipku na nějakou místní
cyklotrasu. Vede směrem na cestu, po které jsem kdysi jel. Tam by mohl být
menší provoz a hlavně tam vede mezinárodní cyklotrasa Eurovelo.
Po spojovací cestě se dostávám do
další vesnice a zde jsem udělal trošku chybné rozhodnutí. Zvolil jsem směr
trasy, kterou jsem si několik kilometrů nadjel, než jsem přijel na dobrou
cestu. Při tom jsem musel jet po šotolině. Příště budu chytřejší, se říká. Já
už zde možná nikdy nepojedu. Jsem na okresní cestě, po které jsem jel jednou
dolů k Dunaji. Dnes zde pošlapu nahoru. Vím, jaké mám před sebou dlouhé
stoupání. Také vím, že místní ukazatele cyklotras vedou k Eurovelo trase.
Já tam však nechci jet. Musel bych zbytečně překonávat kopce. Už jsem to jednou
zažil a s naloženým kolem je jízda po takové trase dřina. Proto jedu stále
po okresní silnici a je to dobré. Jen občas projede osobní auto. Až na výjimku.
Na malém přehoupnutí potkávám velké nákladní auto. Fouká silný vítr a on jede
moc rychle. Když jede kolem mě, tak rozrazí tak prudce vzduch, že začínám padat
na zem. Úplně zázračným manévrem jsem to ustál a nespadl. Pomaličku se škrábu
na nejvyšší bod hřebene. Je to nad vesnicí a rozhlížím se do okolí. Po
překonání hřebene mám před sebou několik kilometrů klesání až na hlavní
silnici.
Na hlavní silnici je prázdno a
tak ani nevyužívám horší cyklotrasy. Jede se dobře. To však netuším, že dál je
velká silniční stavba a právě obousměrně zastavili provoz. V nejbližší
vesnici zastavuji na návsi. Je zde autobusová zastávka a pěkný stůl
s lavičkou pod stromem. Napřed jsem chtěl jít do čekárny, ale zatuchlý
vzduch mě odradil. Raději budu sedět ve větru pod stromem. Však si všechno
zatížím těžšími věcmi, aby mně to nesebral vítr. Na jídlo si dávám sardinky,
které vezu z domu, jako železnou zásobu jídla. Teď už je můžu sníst, když
se blížím k domovu. Přestávku jsem hodně potřeboval. Měl jsem hlad a
žízeň. Navíc jsem jel dlouho do kopce a ve větru.
Už mám dobrý pocit. Tímto údolím
jsem jel mnohokráte a znám cestu. Klidně si můžu mapy schovat do batohu. Pojedu
podél řeky Zaya po značené cyklotrase – zemědělské cesty. Místy je to krásná
cyklostezka s podjezdy pod mosty. S čím jsem však dnes nepočítal je
výstavba nových silnic. Na mnoha místech je cyklotrasa přerušená a musím
přetáhnout kolo pěšky. Rakušané staví cesty směrem do naší republiky. Oni to
s tím propojením myslí vážně. Jen u nás tomu nic nenasvědčuje. Na jednom
místě jsem byl nepříjemně překvapený. Dříve se zde po cyklotrase projíždělo
dvorem soukromého sila a mlýna. Já jsem zde kdysi fotil staré nářadí a
vybavení. Dnes je to uzavřeno a postavená nová cyklostezka. To je hezké. Jen
kdyby nevedla do pořádného kopce. Tak jsem vyjel nahoru a sjel dolu do vesnice.
Tak trošku k naštvání. Dál pokračuji po značené cyklotrase až do města
Prinzedorf. Zde vede značená cyklotrasa po okolních polích a výhodnější je jet
po okresní silnici. Jsem rychlejší a mám to kratší. Navíc je zde malý provoz.
Dokonce zde jede maminka s dětmi na kolech. To znamená, že má dobrou
zkušenost. Ve městě Neusidl rovnou najíždím na cyklotrasu k našim
hranicím, aniž bych jezdil zbytečně po městě.
Teď mám před sebou zvlněné
stoupání po zemědělských cestách mezi větrnými elektrárnami. V zimě je
lepší se vyhnout odlétajícímu ledu z lopatek. Po této trase jsem už jel.
Vyhýbá se hlavní cestě na Moravu. Tak kličkuji po šotolinových cestách a
kopcích. Až v Reintal najíždím na silnici a nejedu po cyklotrase. Tak se
dostanu rychleji na hraniční přechod. Na hraničním přechodě si udělám několik
fotek a najíždím na značenou cyklotrasu směrem na Lednici.
To byl, ale nápad vjet na tuto
cyklotrasu. Jede se po bývalé asfaltové cestě. Povrch je vydrolený a jedu jen
po volném kamení. Je to jako tankodrom. Nakonec se pokračuje po hliněné cestě
s pískem. Hluboce se bořím a bojím se smyku na přední kolo. Je to jako
jízda ve sněhu. Značení zde není. Jenom nějaký místní okruh a tomu nevěnuji
pozornost. Tak se stane, že vjedu do lesa na pěšinku a dál to není rozumné
pokračovat. Něco takového nemůže být cyklotrasa. Zde chodí myslivci do lesa.
Tak se vracím a jedu na lesní cestu. Ta mě nakonec přivede na okresní silnici.
Podle mapy jedu správně. Na druhé straně nacházím turistické značení a to už je
dobré. To máme nejlepší na světě. Zato cyklistické značení pokulhává.
Kousek v lese je Randez-vous
Dianin chrám. Udělám fotku a vracím na směr do Lednice. Jedu po lesním
chodníčku uježděném cyklisty. Stále klesám a je to příjemná jízda. Jenom
kdybych neměl kolo naložené brašnami a úzké pneumatiky. Teď by bylo dobré mít
kolo s odpruženou vidlicí. Potkávám skupinky cyklistů a ti se na mě divně
dívají. Něco takového v lese nečekali. Asi by z nich málokdo na
takovém kole vjel do terénu. Navíc s taškami na předním kole. V lese
se pomalu šeří a já rychle projíždím zajímavá místa. Sv. Hubert, Tři grácie,
Nový dvůr a Apollonův chrám. No a jsem na silnici před kempem.
Do kempu přijíždím
s drobnými kapkami. Pán na vrátnici je velmi příjemný. Trošku jsme
pokecali o trampování. To když zjistil, že nemám stan. Spím pod širákem. Pro
případ deště mě nabídl, abych přepal na chodě sociálního zařízení. Jinak
nabízel i chatku. Jel jsem se tam
podívat a v kuchyňce bych klidně přespal. Také WC a umývárna jsou velmi
prostorné. To je pro mne příjemná jistota. Teď, ale vítězí hlad. Jdu do hospody
v kempu. U okénka složí mladá slečna a je šokovaná, když si objednávám
čtyři nožičky velkého párku a pivo. Ona říká, že si lidé berou obvykle dvě
nožičky. Ona však neví, jaký mám hlad a jak se těším na teplé jídlo. Když mně
to přinesla, tak jsem znejistěl. To byly opravdu velmi dlouhé nožičky. Přesto
můj hlad zvítězil a snědl jsem to všechno v pohodě. Při pivě jsem si do
sešitku dělal poznámky z předchozích dnů. Včera jsem přijel do Tulln za
tmy a dnes už je také tma. Po jídle a zápiscích se jdu ubytovat. Naštěstí jsem
si dal na kožené sedátko igelitový sáček a je mokrý. Vracím se
k sociálnímu zařízení a hledám si místo pod velkým stromem. Je škoda, že
pěkná místa obsadili lidé s auty. Nakonec si pokládám spací pytel poblíž
jednoho auta a stanu. Jsem pod pěkným košatým stromem a ten by mně dal
v dešti šanci sbalit a odstěhovat se do sucha.
Jdu se podívat do sprch. Je však
chladno a syrovo. Navíc se mnou zatřásla zima a tak se raději sprchovat nebudu.
Vždyť nespím poprvé v životě špinavý. Umývám si čumáček a ruky. Uléhám do
spacáku. Mám krásné rovné místo a moje záda to po celodenním ohýbání ocení.
Vedle ve stanu jsou dva mladí zamilovaní. Telefonují domů a podávají hlášení,
co dnes dělali. Pomalu zavírám oči a usínám. Když se v noci probudím, tak
vidím nádhernou oblohu plnou hvězd a velký stříbrný měsíc. Je to moc dobře, že
neprší a mám takový krásný zážitek.
Ujel jsem 119 km za zataženého a větrného počasí. Ráno jsem
jel v slabém dešti.
Trasa : Tulln – Korneuburg – Tresdorf – Neusidl – hraniční
přechod Reintal – památky – Lednice
02.09.2015
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat