Brzo nad ránem mě probudil
šramot. Vyhlédl jsem ze svého bivaku a uviděl jsem ve tmě pána, jak uklízí
odpadky. Všechno poctivě třídil do popelnic. Nemohl za to, že mě vzbudil. Já
jsem si vybral místo k spánku u popelnic. Když jsem si večer ve tmě dělal ubytování,
tak jsem nad tím nepřemýšlel, že jsem poblíž sběrného dvora. Tak v klidu
zavírám oči a ještě chvilku si pospím.
Se svítáním jsem stejně vstal a
začal balit a přitom vařit snídani. Když nemám stan, tak to jde rychle. Venku
je zima a mám na sobě teplé oblečení. Nevím, jak pojedu na kole, když jsem
cyklistické kalhoty nechal doma. Po
snídani se oblékám do čistého cyklistického oblečení. Během noci se mně rány na
zadku zacelily a snad se na tom bude dát sedět. Dobře to namastím, aby se mladá
kůže netrhala. Věřím, že má mastička antibakteriální schopnost a nedostanu
infekci. Tak vyjíždím s teplým oblečením na hoře a s kraťasy. Dá se
to vydržet. První jedu k jezeru. Je zde nádherně. Rozhlížím se po okolních
horách a přístavišti. Pak fotím historický vagón na malém nádraží.
Teď mám před sebou nákup
v malém supermarketu a prohlídku kostela. V tomto supermarketu si
vždy nakupuji jídlo na celý den. Je zde malé parkoviště a klid. Vzpomínám si,
jak mně zde jednou spadlo kolo a málem jsem shodil několik motocyklů. Od té
doby si dávám velmi dobrý pozor, jak těžké kolo zaparkuji. Po nákupu jedu ke
kostelu. Opírám si kolo o držák pro cyklisty a jdu na procházku kostelem. Je
zde málo lidí a můžu si zde v klidu sednout a zamyslet se nad tím jak sem
probíhala moje cesta. Hlavně co mně k tomu vedlo. Do knihy píšu, odkud
jsem přijel a vkládám pohlednice Velehradu a Hostýna. Třeba to někoho potěší.
Teď už jen navštívím kriptu se svíčkami za zesnulé a vyrazím dál. Od této
chvíle můžu říct, že jedu domů. Nad městem dělám fotografie okolí. Je nádherné
počasí. Dost jsem se zdržel a je jedenáct hodin. To však nevadí. Vím, že když
vyjedu na Gscheid tak už to bude jenom z kopce.
Ve sjezdu za městem se nechávám
předjet skupinkou cyklistek a pánem. Sjezd je prudký a já projíždím serpentiny
velmi opatrně. Nechci, aby se mně kolo rozjelo. Dole pod serpentinami se
odbočuje na malé křižovatce do horského údolí. Včera jsem zde stál a fotil
stoupání. Kolem mě projíždí pán a paní. Asi něco ve věku kolem třiceti roků. Po
chvilce je míjím, jak stojí u cesty. Pak zase já fotím kříž a oni míjí mě. To
se ještě zopakovalo několikrát. Naposledy je objevuji na velmi romantickém
místě nad jezerem. Stojí na skále a velmi vroucně se objímají. Pán už nemá na
sobě tričko. Je to neuvěřitelná náhoda, že jsem se s někým takto mohl
míjet. Jejich přestávky byly asi zaměřeny na milostnou předehru a já jsem se
vždy přiblížil s mou pomalou jízdou. U jezera je vzpomínka na slavného
podnikatele Kruppa. O kousek dál je malý moderní kostelíček a kolem samá
mládež. Všichni jsou v plavkách a snaží se trošku smočit v jezeře.
Voda musí být hodně studená. Jak jsem pochopil je to sraz křesťanské mládeže.
Za další zatáčkou je kaple zasvěcená svatému Hubertovi patronu myslivců. Tak se
jmenuje i toto horské jezero Hubertussee. V tomto horském údolí pomaličku
stoupám proti potoku a užívám si hezké krajiny. Nakonec přijíždím k okresní silnici, po
které jsem včera přijel. To už je přede mnou skupinka děvčat s pánem,
které jsem míjel na konci Mariazell.
Děvčata mají na mě asi 500 m
náskok. Vidím je v serpentině nad sebou. Po několika kilometrech je dojíždím.
Stojí u malé usedlosti a doplňují si vodu. Je už opravdu hodně teplo. Tak je
předjíždím do táhlého dlouhého kopce. Holky se rozhodly pro stíhací jízdu.
V té chvíli se ve mně probudila duše závodníka a z mojí úsporné jízdy
jsem se rozjel. Jedu docela rychle a ony jsou stále za mnou. Pak se kopec lehce
srovná a já můžu roztočit nohy do vyšších otáček. Když to holky viděly, tak to
vzdaly. Jen jsem slyšel jejich hlasité dýchání. Kdyby tušily, že to s tak
naloženým kolem nevydržím, tak by to možná zvládly. Na vrcholu jsem první. Ve
sjezdu mně zase předjíždějí. Já se to bojím pustit. Na kopci nad Gsched
zastavuji a fotím si prudké klesání. Holky přijíždějí a já si dělám jejich
fotku. Mají s toho srandu. Ta jedna se mně líbí.
Moje flirtování bylo potrestáno.
Spadlo mně kolo na zem. Naštěstí se nic nestalo. Holky se pouštějí do prudkého
sjezdu s nadšením. Budou mít adrenalin. Zato já jedu krokem. Tady kdyby se
mně to rozjelo, tak to špatně skončí. Každou zatáčku pěkně vykroužím po obvodě
a občas zastavím a udělám fotky. Je neuvěřitelné, co jsem včera vyšlapal.
Nakonec vyjíždím z rokle a přibližuji se k cestě. Teď už je to táhlý
sešup do údolí. Míjím místo kde jsem si včera dával pivo a blížím se
k prudkému sjezdu. Chtěl jsem udělat fotku, ale nejde to. Přes prudký
sjezd nevidím dolů. Opatrně sjíždím do vesnice. Tady na chvíli sjíždím na
hlavní cestu a vyhýbám se nesmyslnému prudkému výjezdu ve vesnici. Po silnici
to jede moc dobře. To bych byl za chvíli v údolí. Nechci však riskovat a
vracím se na cyklostezku. Pak přichází kruhový oblouk přes cestu. Rozjíždím se
a dobře tento prudký výjezd zvládám. Včera to bylo horší, když jsem jel do
kopce. Najednou vidím proti sobě skupinku děvčat s kloboučky na hlavě.
Jsou to ty holky, které jsem včera předjel. Radostně na sebe máváme. Je to
hezké někoho opakovaně potkat. Já sjíždím a na ně čeká velký kopec. Po dalších
kilometrech sjezdu dojíždím moje dnešní kamarádky. Udělaly si zastávku na
osvěžení. Máváme na sebe a je to naposledy co se vidíme. Teď už jsem se rozjel
jako tank a sjíždím po mírném sklonu do údolí. Musím si dávat pozor, abych to
v nějaké zatáčce nepřehnal a nevyboural se.
Přijíždím na místo, kde jsem
včera nedodržel objížďku. Dnes jedu poctivě podle značení. Dostávám se do velmi
krásného historického středu města. Jsou zde úzké uličky a starobylé domy. To
je to o co přicházíme, když jedeme po cyklostezce podél řeky. Teď už mám však
velký hlad a hledám si místo na oběd. Musí to být dobře chráněno před sluncem.
Je hodně teplo a potřebuji se na chvíli schovat. K tomu potřebuji lavičku,
abych si mohl opřít kolo a sednout si. Takové místo je u řeky. Pochutnávám si
na mléčné rýži a sladkém rohlíku. V té chvíli se po cyklostezce blíží
cyklistka silničářka. Najednou zastavuje a s kolem schází na malou pláž
v řece. Je jí asi velké horko a ve chvilce je u vody v rouše Evině. Po
příjemném zpestření oběda se vydávám dál. Nakonec se nechávám zlákat prázdným
jezem. V řece je tak málo vody, že
jdu doprostřed řeky a fotím. Tak malý stav vody jsem zde nikdy nezažil. Tato
řeka vždy divoce tekla. Pomalu se ve vedru blížím k St. Polten. Ještě
objížďka a jsem v parku. Dobře, že je zde socha s tlačítkem na vodu.
Beru si do flašek studenou vodu a osvěžuji se. V řece je hodně malých
pláží, které vznikly při tak malém stavu vody. Přímo před fontánami si děvčata
na druhém břehu udělala nudistickou pláž. Poblíž sedí starší pán a dívá se na
ně. Asi si vyšel na procházku a užívá si sluníčka. Je možné, že tak daleko ani
nevidí.
Já jedu stále podél řeky a blížím
se k Dunaji. Nějak mně to pomalu utíká. Přitom jedu z kopce. Trošku
mě štve protivítr, ale dá se to vydržet. Pozoruji řeku a lidi jak se opalují.
Nakonec přijíždím k Dunaji a vím, že mám do kempu 30 km. Tak tady jsem
včera stál a měl před sebou hodně dlouhý kopec. Dnes už se vracím. Cítím únavu
a nechci si dělat přestávku. Chci dojet do kempu za světla. Tak se ploužím
proti větru, jak se dá. Na cyklostezce si udělali mladí lidé sraz. Jezdí zde na
malých motocyklech. Jedna holka se učí jezdit. Mládež je bezohledná a obtížně
mezi nimi projíždím. Pak doháním pěší turistku. Jde s těžkým batohem na
zádech uprostřed cyklostezky. Trošku se motá a nevím, co udělá. Volám na ni.
Asi se lekla a divně na mě hledí. V jejich očích vidím únavu. V té
chvíli mě napadlo, že jsme oba dva na tom stejně. Někam se blížíme a už nemáme
sil. Možná jsem měl zastavit a chvíli s ní promluvit.
Už opouštím Dunaj a mám před
sebou cestu lesem a po polích. Teď to bude 15 km a jsem v cíli. Za chvíli
jsem tak kde jsem svačil 10 km do cíle. Už vidím velký most přes řeku a to je 5
km do cíle. A jsem v kempu. Na informacích nikdo není. Opírám si kolo o
bufet a první se najím. Pak se jdu osprchovat. Je už tma a ukládám se na zem
vedle bufetu. Usínám, ale ne na dlouho. Najednou přichází velmi silný vítr.
Všechno shazuje. Lidé vybíhají ze stanů a snaží se zatlouci kolíky do země.
Kolem létají větvičky a prach. Já se stěhuji na verandu bufetu. Budu tak
chráněn před deštěm. Jen se ráno musím vzbudit dříve, než přijde prodavačka.
Na obrázku číslo 22 je vidět
nákladní auto veterán. Podrobnosti jsou na :
Ujel jsem 143 km ve velkém teple většinou z kopce dolů.
Trasa : Mariazell – Hubertussee – Gshed – Hohenberg –
Lilienfeld - St.Polten – Traismauer – Tulln
01.09.2015
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat