Ahoj cykloturisti, dostal jsem za
úkol převést na hrob velkou skleněnou lampu, kvítka a kalíšky. Všechno jsem to
dobře zabalil do papíru a dal do cyklotašek. Vypadalo to, že jsem hodně
naložený. Od Napajedel jsem měl silný vítr do zad a musel jsem si dát vestu.
Bylo mně zima na záda. Zato v Částkově nefoukalo a musel jsem si věci
svléknout, nakonec následující kopec prověřil moji připravenost na kopcovitou
etapu. Dnes to bylo opravdu nahoru a
dolu do pořádných kopců. Několikrát jsem použil nejlehčí převod. Věci jsem
předal a udělal dohodu, že jsem to přivezl v pořádku. Po návratu byla
první otázka od maminky, jak jsem do dovezl.
Po návštěvě hřbitova jsem vjel na
kamenitou cestu a zastavil se u letiště leteckých modelářů. V té chvíli
tam projel kluk na terénní motorce a byl jsem rád, že jsem k němu zády. Za
Pašovicemi jsem vyšlapal několik kilometrů dlouhý kopec na Velký Ořechov.
Z tama serpentinami dolů do údolí Částkova. Zde začala vrchařská prémie do
Kelníků. Je to několik prudkých zatáček. Myslím si, že v zimě je to zde
pro řidiče velmi zajímavé. O historii obce si přečtete na obrázcích. Mě zaujala
hospoda spojená dohromady s obecním úřadem. Aspoň to mají na jednom místě.
Ti mají určitě vysokou účast při volbách. Nad vesnicí je cyklopoint. Já bych to
nazval cyklistickým odpočívadlem.
Zde jsem opět vjel do terénu a
jel jsem po nádherných loukách. Jen jsem se musel obléknout. Vítr byl na
otevřených pláních studený. Měl jsem hezký výhled na Ořechov a další okolí jsem
v oparu neviděl. Musím si sem zajet, až bude lepší viditelnost. Jízda po
loukách skončila a sjel jsem serpentinami do údolí. A zase stoupání nad
Březolupy a sjezd do obce. Zde jsem vyfotil sluneční hodiny a vydal se do
posledního stoupání v terénu. Vyšplhal jsem se až na trojrozmezí, které znáte
z mých cest na chleba v Topolné. V lese jsem se oblékl a sjížděl
po nové cestě. U závory jsem se potkal s cykloturistou. Měl staré ocelové
kolo Boticco asi 20 roků staré. Myslím si, že to bylo moje první horské kolo.
Najezdil jsem na něm hodně kilometrů, než jsem jej prodal. Teď mám karbonové a
nevěřím, že toho tolik vydrží.
Do Otrokovic jsem sjížděl po
loukách a těsně před městem jsem dohnal skupinku mladých lidí. Neměl jsem je
jak předjet a oni byli moc veselí. Tak nějak divně. Jako by měli něco jiného
než alkohol. Nakonec mě pustili a o kousek jsem potkal další takovou skupinku.
Ti však mezi sebou rozpoutali bitvu. Házeli po sobě rohlíky. Když odešli, tak
jsem pečivo na silnici posbíral a dal na krajnici. Byly to čerstvé rohlíky.
První co mě napadlo bylo, že by na ně měla přijít válka, aby dostali úctu
k věcem a jídlu. Dnešní mládež má všeho dostatek a ničeho si neváží.
Ujel jsem 58 km v kopcovitém terénu. Počasí bylo hezké,
ale studený vítr.
29.03.2014
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat