Ahoj cykloturisti, dopisuji si
s panem profesorem z Brna a on přestal odpovídat. Tak jsem se
rozhodl, že za ním zajedu. V sobotu byly přeháňky, ale v neděli měla
být jen ranní oblačnost.
Vyjel jsem ráno se zataženou
oblohou nad hlavou. Až za Kroměříž se počasí drželo, ale pak začínalo stále
intenzivněji mrholit, až to přešlo v lehký déšť. Já jsem vjel do
autobusové zastávky a zvažoval jsem, jestli se nemám vrátit. Nakonec jsem
uvěřil předpovědi počasí na Internetu a vyrazil jsem. Dal jsem si šusťákovou bundu,
abych se nezapotil. Cesta už byla hodně mokrá a já jsem nechtěl jet po hlavní
cestě. Byl jsem však v místech, o kterých jsem psal při cestě, když jsem
objevoval cyklostezku po železničním náspu z Nazamyslic. Tak jsem najel na
cyklotrasu, které jsem si všimnul při minulé cestě. Odhadl jsem, že povede
souběžně s hlavní cestou. Opravdu tomu tak bylo, ale musel jsem hledat
v každé další vesnici připojení. Mají tam jen svoje místní značení a já to
tam neznám. Mapa s novými cyklostezkami asi neexistuje. Je to škoda, že
někdo postaví drahé cyklostezky a nedá na hlavní silnici informační ceduli pro
cyklisty, aby použili bezpečnou cyklostezku. Myslím si, že jsem tuto
cyklostezku neobjevil celou, ale pomohlo mně to. Až před Ivanovicema na Hané
jsem najel na cestu. A hned po kousku jsem měl zpestření. Chvíli přede mnou
vyjel v dešti z pole traktor a na hlavní cestu zavlekl hodně bláta.
Už tam byl shrňovač a uklízel to. Bylo to tak kluzké, že jsem se rozhodl jet
asi kilometr protisměrem. Všichni řidiči to pochopili a jeli velmi opatrně.
Přes Vyškov nejezdím rád, ale
mají zde přes město cyklostezku. Na křižovatce jsem přejel přes cestu a najel
na cyklostezku. Po několika metrech však byla překopaná. Správně jsem se měl
vrátit přes čtyři jízdní pruhy na druhou stranu. Já jsem však projel podél
plotu a pak po chodníku. Myslím si, že to bylo bezpečnější. Ve stoupání jsem
vyfotil zajímavé hodiny na fasádě domu. Za městem jsem pokračoval po hlavní
silnici. Je zde hodně široká a bylo to bezpečné. Pře Rousínovem se špinavá cesta
od bláta opakovala. Já jsem zde však mohl najet na chodník v průmyslové
zóně. Přestalo pršet a já jsem si zdělal horní vrstvu. Za Rousínovem jsem se
zastavil u památníku návštěvy Josefa II.
O kousek dál jsem zase uviděl památník dělostřelecké bitvy. Zde už se
silnice hodně vlnila a já jsem sjížděl a vyjížděl kopce. Horší bylo, že i
kvalita cesty byla hrozná a ocenil jsem, že mám odpruženou vidlici.
V tomto úseku nedoporučuji jízdu na silničním kole. Navíc zde zhoustnul
silniční provoz a byl jsem rád, když jsem dojel na Rohlenku.
Konečně jsem sjel z hlavní
cesty na cyklotrasu přes vesnice. Předem jsem si vytiskl mapu této oblasti. Na
první pohled se to zdá být jednoduché, ale když vezmeme v úvahu kvalitu
značení cyklotras přes vesnice, tak se mapa hodí. V jedné vesnici jsem
minul ulici a na konci vesnice jsem se pána zeptal jestli, jedu správně do
Brna. Odpověď zněla, leda tak do prdele. Byl však hodný a poradil mně, jak mám
jet, abych se nemusel vracet. Po chvilce jsem cestu našel. V duchu jsem si
vyčítal jaký, jsem nešika. Vždyť já jsem těmito místy před 25 roky jezdil na
kole domů během studia na VUT. Tenkráte jsem to měl najeté podle silniční mapy
a kolem Brna nebyly dálnice. Nyní nemůžu jet jen tak. Musím použít cyklostezku,
která překonává dálnici po malém mostku. Navíc provoz byl velmi malý a po
cestách jezdily pomalé Škodovky. Za chvíli jsem projel kolem letiště a pak jsem
našel i most přes dálnici.
Za mostem začíná soustava
cyklostezek kolem Brna. Je zde i soutok řek Svratky a Svitavy. Tento pojem je
dobré znát. Tak jsou značeny žluté cykloturistické ukazatele. Je zde několik
okruhů pro sportovní vyžití a centrum zábavy pro děti. Na cyklostezce začalo
peklo, které dobře znám. Jezdilo zde hodně cyklistů hobíků a k tomu vyjely
snad všechny holky z Brna, které neuměly bruslit. Bylo to moc nebezpečné a
jel jsem krokem. U pěkného výhledu na Brno jsem vyfotil počmárané Boží muka. Ať
tomu sprejerovi někdo urazí ruky. Dále jsem musel projet po cyklostezce městskou
částí za Mendlovým náměstím. Zde se přejíždí cesty s hodně jízdními pruhy.
Viděl jsem cyklistu, jak nečekal na zelenou pro cyklisty a projel přes cestu.
Měl štěstí a nic se mu nestalo. My jsme vyrazili po speciálním pruhu pro
cyklisty na zelenou. Bylo nás hodně a nějací splašení kluci na skákacích kolech
mě vzali mezi sebe. Neshodli se, jak mě předjedou. V nájezdu na chodník
mně zkřížili cestu a málem jsem spadl. Uzavřeli mně mezi sebe přední kolo a
odbočili. Skočil jsem na zem a zvládl to. Od této chvíle jsem si dával ještě
větší pozor na cyklisty. Do Pisárek se jede na kopec a pak se zase sjíždí. Je
zde hezký výhled na Brno a hlavně na velodrom. Tam jsem strávil hodně času a
mám na to hezké vzpomínky. Pro děti zde udělali lanové hřiště. Myslel jsem si,
že je to zadarmo, ale když jsem uviděl tu cenu, tak jsem žasnul. Za BVV vzniklo
několik nadjezdů a tunel. Cestu na druhou stranu do Pisárek jsem našel. Dokonce
jsem jel po cyklostezce vyznačené na vozovce.
Konečně jsem přijel k domu
pana profesora a byl jsem plný očekávání, co se stane, až zazvoním. Bylo to
však milé překvapení, uviděl jsem starého pána, jak mně jde pomalým krokem
otevřít. Byli jsme oba dva rádi, že se vidíme. Měli jsme si toho tolik co říct.
Pan Profesor stále nad něčím bádá. Dokonce jsem dostal přenášku o rotujících
hmotách. Je mu už pře osmdesát, ale stále mu to dobře myslí. Jen příhoda jej
postihla na pravou stranu a nemůže psát. To byl důvod, proč na mé psaní
nechodily odpovědi. Poseděl jsem dlouho a bylo jasné, že domů pojedu za tmy.
Na zpáteční cestě jsem si svlékl
kalhoty. Na vrchu jsem si nechal dlouhý rukáv. Byl jsem z jízdy
v dešti prochlazený. Všichni kolem jezdili v krátkém oblečení. Na
cyklostezce jsem si dával velký pozor na cyklisty, ale musím pochválit řidiče
aut. Na všech místech, kde cyklostezka křižovala silnici a nebyly tam semafory,
tak řidiči vzorně nechávali projet nás. Bylo jim jasné, že rozjetí bruslaři
nezastaví. Já jsem zde mněl veselý zážitek. Potkal jsem bruslařku s velkým
výstřihem. Ona udělala nějakou chybu a začala padat. Co jí vyklouzlo, ven
z výstřihu si domyslíte. Naštěstí to ustála a nespadla. Na Rohlenku už
jsem dojel bez bloudění.
Zde však nastal problém. Provoz
byl tak hustý, že jsem nebyl schopen přejet přes cestu. Navíc se našli i takoví
řidiči, kteří po krajnici podjížděli odbočující auta a málem mě smetli. Jezdili
jako blázni. V té chvíli mně bylo jasné, že po hlavní silnici na Vyškov
nepojedu. Po překonání cesty jsem vytlačil po louce kolo na Santon. Je zde
kaplička a hezký výhled. Na druhé straně je památník s vlajkami. Po
prohlídce jsem se vydal na putování po vedlejších cestách. Po této trase jsem
už jednou jel a věděl jsem, že si užiji kopců. Jede se po svahu vinic, ale
často se sjíždí a znovu vyjíždí nahoru. Jsou zde i serpentiny. Kopce jsou, jak
říkáme zalamováky. Zde jsem hodně ztratil na rychlosti a dojel jsem do Drnovic.
To je kousek od Vyškova. Průjezd Vyškovem jsem zvládl dobře. Pak jsem jel po
hlavní cestě a začalo být tma, tak jsem raději zase najel na cyklotrasu mezi
vesnicemi. V jedné vesnici jsem uviděl světlo v garáži a požádal jsem
paní o vodu. Měl jsem takovou žízeň, že jsem po chvilce celou láhev vypil.
Udělal jsem si přestávku, abych snědl nějaké sladkosti a zároveň jsem si oblékl
dlouhé oblečení. S večerem se prudce ochladilo. Na několika místech jsem
hledal návaznost cyklostezky. Neuměl jsem tuto trasu projet ve tmě. Když
cyklotrasa skončila, tak jsem najel na cestu. To už bylo hodně hodin a provoz
byl malý. Mám velmi dobré světlo a troufal jsem si dobře dojet. V jednom
místě vzlétl velký pták z krajnice a narazil mně do rukou na řídítkách.
Ucítil jsem jak má hladké peří. Kdyby vletěl jen o kousek níže do kola, tak
bych spadl. Chvíli před tím jsem projel kolem radaru a ten ukazoval 30 km/hod.
nechápu, proč ta zvířata vyrážejí přes cestu, když uvidí světlo. Byl jsem
z tohoto zážitku tak vystrašený, že jsem zastavil na krajnici a trošku si
oddechl.
Dál do Kroměříže a po cyklostezce
podél Moravy jsem jel velmi opatrně. Ze zážitku s ptákem jsem se poučil.
Domů jsem přijel hodně pozdě, ale nebyl jsem nějak zvlášť unavený.
Z pohledu šlapání jsem byl schopný jet dál. Na druhý den v práci se
to nijak neprojevilo.
Ujel jsem 213 km, část v dešti a závěr ve tmě.
02.09.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat