středa 10. října 2012

Brno a zpět 213 km


Ahoj cykloturisti, dopisuji si s panem profesorem z Brna a on přestal odpovídat. Tak jsem se rozhodl, že za ním zajedu. V sobotu byly přeháňky, ale v neděli měla být jen ranní oblačnost.

Vyjel jsem ráno se zataženou oblohou nad hlavou. Až za Kroměříž se počasí drželo, ale pak začínalo stále intenzivněji mrholit, až to přešlo v lehký déšť. Já jsem vjel do autobusové zastávky a zvažoval jsem, jestli se nemám vrátit. Nakonec jsem uvěřil předpovědi počasí na Internetu a vyrazil jsem. Dal jsem si šusťákovou bundu, abych se nezapotil. Cesta už byla hodně mokrá a já jsem nechtěl jet po hlavní cestě. Byl jsem však v místech, o kterých jsem psal při cestě, když jsem objevoval cyklostezku po železničním náspu z Nazamyslic. Tak jsem najel na cyklotrasu, které jsem si všimnul při minulé cestě. Odhadl jsem, že povede souběžně s hlavní cestou. Opravdu tomu tak bylo, ale musel jsem hledat v každé další vesnici připojení. Mají tam jen svoje místní značení a já to tam neznám. Mapa s novými cyklostezkami asi neexistuje. Je to škoda, že někdo postaví drahé cyklostezky a nedá na hlavní silnici informační ceduli pro cyklisty, aby použili bezpečnou cyklostezku. Myslím si, že jsem tuto cyklostezku neobjevil celou, ale pomohlo mně to. Až před Ivanovicema na Hané jsem najel na cestu. A hned po kousku jsem měl zpestření. Chvíli přede mnou vyjel v dešti z pole traktor a na hlavní cestu zavlekl hodně bláta. Už tam byl shrňovač a uklízel to. Bylo to tak kluzké, že jsem se rozhodl jet asi kilometr protisměrem. Všichni řidiči to pochopili a jeli velmi opatrně.

Přes Vyškov nejezdím rád, ale mají zde přes město cyklostezku. Na křižovatce jsem přejel přes cestu a najel na cyklostezku. Po několika metrech však byla překopaná. Správně jsem se měl vrátit přes čtyři jízdní pruhy na druhou stranu. Já jsem však projel podél plotu a pak po chodníku. Myslím si, že to bylo bezpečnější. Ve stoupání jsem vyfotil zajímavé hodiny na fasádě domu. Za městem jsem pokračoval po hlavní silnici. Je zde hodně široká a bylo to bezpečné. Pře Rousínovem se špinavá cesta od bláta opakovala. Já jsem zde však mohl najet na chodník v průmyslové zóně. Přestalo pršet a já jsem si zdělal horní vrstvu. Za Rousínovem jsem se zastavil u památníku návštěvy Josefa II.  O kousek dál jsem zase uviděl památník dělostřelecké bitvy. Zde už se silnice hodně vlnila a já jsem sjížděl a vyjížděl kopce. Horší bylo, že i kvalita cesty byla hrozná a ocenil jsem, že mám odpruženou vidlici. V tomto úseku nedoporučuji jízdu na silničním kole. Navíc zde zhoustnul silniční provoz a byl jsem rád, když jsem dojel na Rohlenku.

Konečně jsem sjel z hlavní cesty na cyklotrasu přes vesnice. Předem jsem si vytiskl mapu této oblasti. Na první pohled se to zdá být jednoduché, ale když vezmeme v úvahu kvalitu značení cyklotras přes vesnice, tak se mapa hodí. V jedné vesnici jsem minul ulici a na konci vesnice jsem se pána zeptal jestli, jedu správně do Brna. Odpověď zněla, leda tak do prdele. Byl však hodný a poradil mně, jak mám jet, abych se nemusel vracet. Po chvilce jsem cestu našel. V duchu jsem si vyčítal jaký, jsem nešika. Vždyť já jsem těmito místy před 25 roky jezdil na kole domů během studia na VUT. Tenkráte jsem to měl najeté podle silniční mapy a kolem Brna nebyly dálnice. Nyní nemůžu jet jen tak. Musím použít cyklostezku, která překonává dálnici po malém mostku. Navíc provoz byl velmi malý a po cestách jezdily pomalé Škodovky. Za chvíli jsem projel kolem letiště a pak jsem našel i most přes dálnici.

Za mostem začíná soustava cyklostezek kolem Brna. Je zde i soutok řek Svratky a Svitavy. Tento pojem je dobré znát. Tak jsou značeny žluté cykloturistické ukazatele. Je zde několik okruhů pro sportovní vyžití a centrum zábavy pro děti. Na cyklostezce začalo peklo, které dobře znám. Jezdilo zde hodně cyklistů hobíků a k tomu vyjely snad všechny holky z Brna, které neuměly bruslit. Bylo to moc nebezpečné a jel jsem krokem. U pěkného výhledu na Brno jsem vyfotil počmárané Boží muka. Ať tomu sprejerovi někdo urazí ruky. Dále jsem musel projet po cyklostezce městskou částí za Mendlovým náměstím. Zde se přejíždí cesty s hodně jízdními pruhy. Viděl jsem cyklistu, jak nečekal na zelenou pro cyklisty a projel přes cestu. Měl štěstí a nic se mu nestalo. My jsme vyrazili po speciálním pruhu pro cyklisty na zelenou. Bylo nás hodně a nějací splašení kluci na skákacích kolech mě vzali mezi sebe. Neshodli se, jak mě předjedou. V nájezdu na chodník mně zkřížili cestu a málem jsem spadl. Uzavřeli mně mezi sebe přední kolo a odbočili. Skočil jsem na zem a zvládl to. Od této chvíle jsem si dával ještě větší pozor na cyklisty. Do Pisárek se jede na kopec a pak se zase sjíždí. Je zde hezký výhled na Brno a hlavně na velodrom. Tam jsem strávil hodně času a mám na to hezké vzpomínky. Pro děti zde udělali lanové hřiště. Myslel jsem si, že je to zadarmo, ale když jsem uviděl tu cenu, tak jsem žasnul. Za BVV vzniklo několik nadjezdů a tunel. Cestu na druhou stranu do Pisárek jsem našel. Dokonce jsem jel po cyklostezce vyznačené na vozovce.

Konečně jsem přijel k domu pana profesora a byl jsem plný očekávání, co se stane, až zazvoním. Bylo to však milé překvapení, uviděl jsem starého pána, jak mně jde pomalým krokem otevřít. Byli jsme oba dva rádi, že se vidíme. Měli jsme si toho tolik co říct. Pan Profesor stále nad něčím bádá. Dokonce jsem dostal přenášku o rotujících hmotách. Je mu už pře osmdesát, ale stále mu to dobře myslí. Jen příhoda jej postihla na pravou stranu a nemůže psát. To byl důvod, proč na mé psaní nechodily odpovědi. Poseděl jsem dlouho a bylo jasné, že domů pojedu za tmy.

Na zpáteční cestě jsem si svlékl kalhoty. Na vrchu jsem si nechal dlouhý rukáv. Byl jsem z jízdy v dešti prochlazený. Všichni kolem jezdili v krátkém oblečení. Na cyklostezce jsem si dával velký pozor na cyklisty, ale musím pochválit řidiče aut. Na všech místech, kde cyklostezka křižovala silnici a nebyly tam semafory, tak řidiči vzorně nechávali projet nás. Bylo jim jasné, že rozjetí bruslaři nezastaví. Já jsem zde mněl veselý zážitek. Potkal jsem bruslařku s velkým výstřihem. Ona udělala nějakou chybu a začala padat. Co jí vyklouzlo, ven z výstřihu si domyslíte. Naštěstí to ustála a nespadla. Na Rohlenku už jsem dojel bez bloudění.

Zde však nastal problém. Provoz byl tak hustý, že jsem nebyl schopen přejet přes cestu. Navíc se našli i takoví řidiči, kteří po krajnici podjížděli odbočující auta a málem mě smetli. Jezdili jako blázni. V té chvíli mně bylo jasné, že po hlavní silnici na Vyškov nepojedu. Po překonání cesty jsem vytlačil po louce kolo na Santon. Je zde kaplička a hezký výhled. Na druhé straně je památník s vlajkami. Po prohlídce jsem se vydal na putování po vedlejších cestách. Po této trase jsem už jednou jel a věděl jsem, že si užiji kopců. Jede se po svahu vinic, ale často se sjíždí a znovu vyjíždí nahoru. Jsou zde i serpentiny. Kopce jsou, jak říkáme zalamováky. Zde jsem hodně ztratil na rychlosti a dojel jsem do Drnovic. To je kousek od Vyškova. Průjezd Vyškovem jsem zvládl dobře. Pak jsem jel po hlavní cestě a začalo být tma, tak jsem raději zase najel na cyklotrasu mezi vesnicemi. V jedné vesnici jsem uviděl světlo v garáži a požádal jsem paní o vodu. Měl jsem takovou žízeň, že jsem po chvilce celou láhev vypil. Udělal jsem si přestávku, abych snědl nějaké sladkosti a zároveň jsem si oblékl dlouhé oblečení. S večerem se prudce ochladilo. Na několika místech jsem hledal návaznost cyklostezky. Neuměl jsem tuto trasu projet ve tmě. Když cyklotrasa skončila, tak jsem najel na cestu. To už bylo hodně hodin a provoz byl malý. Mám velmi dobré světlo a troufal jsem si dobře dojet. V jednom místě vzlétl velký pták z krajnice a narazil mně do rukou na řídítkách. Ucítil jsem jak má hladké peří. Kdyby vletěl jen o kousek níže do kola, tak bych spadl. Chvíli před tím jsem projel kolem radaru a ten ukazoval 30 km/hod. nechápu, proč ta zvířata vyrážejí přes cestu, když uvidí světlo. Byl jsem z tohoto zážitku tak vystrašený, že jsem zastavil na krajnici a trošku si oddechl.

Dál do Kroměříže a po cyklostezce podél Moravy jsem jel velmi opatrně. Ze zážitku s ptákem jsem se poučil. Domů jsem přijel hodně pozdě, ale nebyl jsem nějak zvlášť unavený. Z pohledu šlapání jsem byl schopný jet dál. Na druhý den v práci se to nijak neprojevilo.

Ujel jsem 213 km, část v dešti a závěr ve tmě.

02.09.2012

Karel
 

Žádné komentáře:

Okomentovat