Ahoj cykloturisti,
v poslední době jsem vám popsal několik rozhleden a dnes to bude jedna
zvláštní. Jedná se o napodobeninu větrného mlýna. Zároveň slouží jako
rozhledna.
Dnes se udělal nádherný den a
mohl jsem vyjet v krátkých kalhotách. Na cyklostezce jsem potkal
spolupracovníka. Měl plný batoh hřibů. Jel již domů a pěkně po větru. Já jsem
dřel proti větru. Těšil jsem se, až pojedu domů s větrem v zádech. Na
cyklostezce bylo dost cyklistů a nejvíce zmatků dělaly holky. Nevím, čím to
dnes bylo. Konečně jsem dojel za Kostelany a cyklostezka skončila. Dále se jede
částečně po šotolině. Pak přijde úsek, který neumím objet. Musí se jet po
rozbité hlavní cestě. Je hodně úzká a řidiči se zde bezohledně předjíždějí.
V Moravském Písku jsem raději najel na polní cestu a jel bezpečně až na
cestu do Bzence. Za Bzencem se najede na cyklostezku a dojede se až doprostřed
Vracova. Tam jsem zkusil podjet náměstí a napojit se na trasu podél Vracovského
rybníka. Je zde asfaltová cyklostezka podél borovicového lesa. Bohužel je už
místy od kořenů zvlněná. Pak se jede do Skoronic a po cyklostezce do Kyjova.
Jsou zde vinohrady a malý kopec. Zde jsem byl svědkem trápení cyklistického
páru. Paní si neuměla při jízdě do kopce zařadit a nakonec šla pěšky.
Cykloturistika by měla lidi spojovat, ale v tomto případě to mělo opačný
výsledek. Padlo i nějaké ostřejší slovo. Kyjovem jsem projel velmi opatrně a
nabral směr Bukovany. Nejdříve jsem potkal jednu hezkou cyklistku na galuskáči
a ta na mě zavolala pozdrav. Pak jsem potkal ještě několik děvčat na kole a se
všemi jsem se zdravil. Myslím si, že holky na Jižní Moravě mají stále
v sobě jiskru. Možná je to tím vínem. Táhlé stoupání a jsem u mlýna.
Zde vidím z dálky hodně
zaparkovaných aut a zjišťuji, že se zde konají běžecké závody. S tím jsem
nepočítal. Těšil jsem se, jak si sednu na lavičku s výhledem a sním
Kaštanovou čokoládu s horkým čajem v termosce. Tak jsem se kolem
prošel a rozhodl se sjet dolů na cyklostezku. Bylo zde moc rušno. Děti pouštěly
draky a hrály golf. Poblíž v ohradě se jezdilo na koních.
Cestou dolů jsem jel proti větru,
ale jen chvíli. Měl jsem strach, aby se vítr neobrátil a já nemusel dřít domů
proti větru. Na vinici jsem zastavil u křížka a posvačil. Měl jsem klid a
rozhled do krajiny. V dálce jsem viděl jak se u nás ženou mraky. Na
předpovědi počasí byl naplánovaný déšť až na noční hodiny. Po svačině jsem
vyrazil domů. Bylo stále teplo a dal jsem si jen svítící vestu, aby mě bylo lépe
vidět. Jel jsem s větrem do zad a to bylo dobré. V několika vesnicích
jsem potkal mladé lidi v krojích.
Byli veselí a nutili mě pít víno. Já jsem si raději nedal. Měl jsem před
sebou cestu po hlavní silnici.
Šťastně jsem dojel na cyklostezku
v Kostelanech a věděl jsem, že jsem v bezpečí před auty. Ne však před
cyklisty a bruslaři. Hodně jich jezdilo neosvětlených a to je nebezpečné. Často
jel první se světlem a za ním několik bez světla. Dokonce tak jezdily i rodinky
s dětmi. Tatínek s dítětem na sedačce. Někteří neměli ani odrazky, abych si je
nasvítil. Byli tam však i vzorní cyklisté a těm modré blikačky svítily až moc.
Myslím si, že by se mělo ustanovit, že je povinností použít na cyklostezce
světlo bez blikání. Je to na oči velmi nepříjemné. Má to jen význam na silnici
pro auta. Potkal jsem skupinku cyklistů a ti měli všichni modrá světýlka.
Z dálky jsem si říkal, co to tam je? Snad nějaká svítící reklama na
cyklostezce. Domů jsem dojel v pořádku. Na poslední fotce je vidět jak se
jezdí v Nedakonicích na kole do kostela.
Ujel jsem 118km, za hezkého teplého počasí.
06.10.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat