Ploština 2011

Ahoj cykloturisti, když jsem byl členem cyklistického oddílu TJ. Spartak, tak jsme každý rok jezdili na Ploštinu položit kytici. Dopravit kytici na závodním kole /galuskáč/ byl problém. Vymýšlely se různé tubusy apod. Dnes jsem se po mnoha letech rozhodl tuto pietní oslavu opět navštívit. Už to není pod záštitou KSČ, ale jiných organizací. Také názor na výklad jak k neštěstí došlo se změnil. Byl tam udavač a partyzáni za moc nestáli. Hlavně ruský velitel. Hrozné je to, že tito lidé byli upáleni jen několik dnů před koncem války.

Ráno byla na teploměru nula a já jsem si na cestu vzal teplé oblečení. Brzo však vyšlo slunce a já jsem se začal potit. Postupně jsem to dával do batohu. Potkával jsem cyklisty v krátkém oblečení, ale vítr byl ledový. Nejvíce jsem se zahřál ve stoupání z Vizovic. Je to kopec, kterému se říká Barák. Už z názvu tušíte, že stojí za to. Od Vizovic jsou serpentiny, ale z druhé strany je to stoupák napřímo. Na vrcholu je rozhledna. Psal jsem o ní, když se stavěla. Tenkráte bylo -10C a já jsem s kamarádem hodně promrzl. Dokonce jsme běželi vedle kola z kopce. Dnes to bylo na lehčí oblečení. Na vrcholu jsem najel na bývalou cestu a postupně jsem klesal s občasnými výjezdy. Nemohl jsem to pustit. Cesta je z kamení a mohl bych přeletět přes řídítka. Přitom já jsem spěchal, abych stihl zahájení. Do kopců jsem se bořil do mokrého písku a šlapání bylo dřina. Nakonec jsem najel na krásnou úzkou asfaltku a netušil jsem, že si na konci světa užiji velkého provozu. To se nahoru hnala drahá auta s politiky.

U vesnice byla policejní hlídka a filtrovala kdo kam může jet s autem. Já jsem si po louce nadběhl slavnostní průvod a akci jsem stihl. U památníku se vystřídalo hodné řečníků politiků a vojáci si dobře zahráli. Na fotkách nedávám žádné politiky. Nevím, jestli by to nemohl být problém zveřejnit důležité osoby obzvláště z Prahy. Po slavnostním ceremoniálu jsem navštívil muzeum. Nejvíce mne zaujala tabulka na psaní. Asi nevíte, že se dnes prodává to samé, ale v elektronické podobě. Má to baterie a píše se na to čímkoliv. V muzeu jsou fotografie z období války. Venku byl stan s občerstvením pro politiky a hosty. Já jsem měl velkou žízeň a zvažoval jsem, že se zajdu nadrzo napít. Nakonec jsem to neuděl.

Domů jsem vyrazil z kopce, ale to brzo přestalo a přišla stoupání se stále se zhoršujícím podkladem. Musím říct, že nahoru se jelo lépe než dole. Nebál jsem se, že spadnu. Sešup do Vizovic byl sjezdařský zážitek. Ve Vizovicích jsem šel do zámecké zahrady a do čokoládovny. Měl jsem velkou chuť na opravdovou čokoládu s višněmi a šlehačkou. Chuť přešla, když jsem uviděl řadu u pultu. Asi víte, jak moc mám rád čokoládu a zde byla prostě všude. Přesto jsem se rozhodl vyrazit domů neuspokojený. Dál už byla cesta po rovině a jel jsem jako kamión.

Doma jsem večer zapnul TV a byla tam reportáž z Ploštiny. Byli tam na snímcích lidé, vedle kterých jsem stál a fotil je. Dokonce se stejnou paní jsem mluvil. Oni s ní udělali také rozhovor.

Ujeto 90 km, za slunečného počasí se studeným vzduchem. Koupil jsem si novou brožurku Ploština.

17.04.2011

Karel