Buhlovice zámek

Ahoj cykloturisti, byl jsem pozván na svatbu v Buchlovicích. Svatba se konala v zámeckém parku. Já jsem ráno vyrazil podél Baťova kanálu do Hradiště. U kanálu jsem viděl dva turisty na kajaku. Právě vstávali a měli snídani. Spali přímo na břehu kanálu. Pak jsem nabral směr na Velehrad. Na začátku křížové cesty jsem však musel svléknout dlouhé kalhoty a halenku. Oblékl jsem se podle zkušenosti z tohoto týdne. Ráno bývaly teploty kolem nuly. Cestu jsem si krátil po hliněné cyklotrase do Zlechova. Do Buchlovic jsem přijel přesně na začátek svatebního obřadu. U vrátnice jsem si schoval kolo, protože do zámecké zahrady se kola nesmí vodit. Po obřadě jsem v zahradě udělal hodně fotek novomanželů.

Fotografování skončilo a já se vydávám na svůj první pořádný kopec. Musím vystoupat po turistické značce na Barborku. Zde se docela potím. Nechal jsem si na sobě zimní kraftový rolák a neprofoukavý dres černé barvy. Sluníčko se do mě na loukách hezky opíralo. Cestou se zastavuji u několika informačních cedulí a fotím cyklisty, jak se spouštějí po stezce od hradu. Méně odvážní schody scházejí. Na Barborce jsem si udělal svačinu a vychutnal klid lesa. Nebyli zde turisté. Zato na parkovišti u hradu to bylo jak na pouti. Velmi mnoho zaparkovaných aut a lidé rozvalení v zahrádce.

Od hradu jedu směrem ke statku a zde potkávám cykloturistu, jak z údolí tlačí kolo. On jel z Vlčáku a nějaká značka jej stáhla do údolí. Byl moc rád, když jsem mu ukázal cestu k hradu. Já jsem po loukách pokračoval k Buchlovskému kameni a na Vlčák. Bylo zde moc hezky a já jsem měl najednou myšlenku, proč jezdím na kole do Alp? Vždyť zdejší výhledy do krajiny jsou úžasné. Nádherné louky s krávami a v ohradách koníci. Co mě však štvalo, byl hluk ze vzdálené rychlostní cesty do Brna. Bláznící motorkáři byli slyšet až sem.

Na Vlčáku mně chcípla i druhá baterie ve fotoaparátu a fotky od rozhledny ani z Bunče nemám. Přesto jste o nic nepřišli. Tento úsek se změnil v turistickou dálnici. Jdou zde až desetičlenné skupinky turistů a je velký problém je předjet. Všichni jdou vedle sebe a povídají si. Jsou v lese a beru to tak, že vetřelec na kole jsem já a musím se chovat slušně. Občas je to však moc. To když maminka odběhne kočárek napříč cestou a jde do lesa. U hospody na Bunči je to hrůza. Stovky lidí se snaží občerstvit a zaparkovat auto. Tak si říkám, nebylo nám zde lépe bez rozhledny? Býval zde takový klid. Jen hospoda těží z turistického ruchu.

Tak a teď přichází 20 km dlouhý sjezd do Otrokovic. Po obloze se honí mračna a já jsem rád, že mám zimní dres.

Ujeto 70 km, za velmi hezkého slunečného počasí. Bylo to letos poprvé na krátké oblečení.

23.04.2011

Karel