Trampsky festival Skalicka 2009

Ahoj cykloturisti, máme zde poslední pro mě zajímavou akci v letošním roce. Je to opět Trampský mlýn ve Skaličce. Jedná se o festival trampských písní. O tomto festivalu vám píši každý rok a nevynechám ani nyní.

Na festival jsem se už dlouho těšil a vyrazil jsem s naloženým kolem v sobotu ráno směrem na Holešov. Do jedné tašky jsem nacpal spací pytel a karimatku a do druhé tašky jsem dal věci na převlečení a jídlo. Teplota byla nad 10 C a tak jsem jel v krátkých kalhotách. Předpokládal jsem, že tam pojedu něco přes dvě hodiny. Moje plány však překazilo počasí. Do Holešova jsem jel proti slabému větru, ale za Dobroticemi to na otevřené rovince tak foukalo, že jsem jel rychlostí 11 km/hod. Prostě jsem nebyl schopen s tak velkým odporem odolávat silnému větru. Velké tašky dělají hodně velký odpor vzduchu. Navíc jsem v dálce pozoroval, jak se valí mlha do údolí od Hostýna. Spíše jsem to odhadoval. Hory nebylo vůbec vidět. Před Bystřicí začalo lehce mrholit a na kopci za městem již lehce pršelo. V této chvíli jsem vážně zapochyboval, jestli by nebylo lepší se vrátit domů. Jet ještě 20 km v dešti se mně moc nechtělo. Nakonec jsem se rozhodl, že to vydržím. Přece jsem se na festival hodně těšil. Opakovala se stejná situace jako na jaře, když jsem jel k táborovému ohni na Opavsko. Tenkrát jsem měl ve stejném místě stejné počasí a později jsem do cíle v hustém dešti nedojel. Teď jsem si řekl, že to musím zvládnout. Vždyť už mám letos najeto 7000 km a jsem schopen jet i za špatného počasí.

Do Skaličky jsem v silném větru dojel po třech hodinách. Na cestu dlouhou 50 km je to moc špatný výkon. Ještě před vesnicí jsem se stavil u rybníka a obhlédl jsem nový altánek pro cyklisty. Rozhodl jsem se, že zde dnes v noci přespím. Prohlédl jsem zem, aby tam nebyly nějaké ostré věci. Ihned na křižovatce před sokolovnou nacvičovala vystoupení trampská skupina Špunt. Začal jsem je fotit a oni pokřikovali, že nejsou v ZOO. Kousek jsem popojel a byl jsem u pokladny. Koupil jsem si vstupenku za 100 Kč a dostal jsem proužek na ruku. Kolo jsem si šel zaparkovat k plotu na moje obvyklé místo. Vlhké šaty jsem se rozhodl rozložit na plot, aby trošku profoukly. Vzduch byl hodně vlhký, ale zato bylo teplo. První jsem šel nahlédnout do sálu kdo hraje a o první přestávce jsem se vrátil ke kolu a šaty jsem raději schoval. Vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Přitom jsem si vytáhl čokoládovou buchtu s rozinkami od maminky. Po těžké cestě jsem měl velký hlad.

V sále jsem potkal nějaké své známé z festivalu. Zeptali se, jestli jsem zase na kole a já jsem to potvrdil. Nevím, jak se kdo jmenuje, ale za ty roky se už podle vidění známe. Oni občas jezdí i na jiné festivaly a potkáváme se. Letos byl sál ihned od začátku dosti zaplněn, ale místo jsem na sezení našel. Se mnou je to těžké. Ani chvíli neposedím. Když se naskytne nějaká příležitost, tak jdu fotit. Tak se stane, že vstanu z místa a když se vrátím, tak už tam někdo sedí. Není na tom nic špatného. Ten člověk ani neví, že místo bylo opuštěno jen na chvíli. Lepší je si na židli dát nějaké šaty a pak je vaše napořád. Zkoušel jsem vždy udělat obrázek s bleskem a bez blesku. V osvětleném sále na dálku to není jednoduché. Navíc se muzikanti pohybují a nastavení na fotoaparátu běžící figurky moc nepomáhá.

Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To by vás moc nezajímalo. Já jsem si dělal ke každé kapele nějaké poznámky jako novinář, ale nemá to smysl psát. První mě zaujala kapela Pekaringo ze Slovenska. Název si složili z písmen ve svých jménech. Vedoucí postavou je zpěvačka původem z Čech. Na Slovensku jí bylo smutno a založila si kapelu. Ona skládá písničky a její kamarádi hrají. Zazpívala nám svoji tvorbu, ale poprvé v životě jsem uslyšel zpívat písničky od bratrů Ryvolových ženskou. Prostě to bylo takové neobvyklé. Po jejich vystoupení jsem se rozhodl, že jim dám svůj hlas. Ono se to tak nemá dělat. Správně máte vyslechnout všechny skupiny a pak se rozhodnout koho zvolíte. Další skupinou ze Slovenska byla Charlieho neštěstí. Tu zase vede pán původem z Hané a je v Bratislavě přiženěný. Také skládá písničky, ale zazpívali nám trampské písně ve Slovenštině. Bylo to hezké zpestření. Myslím si, že se příští rok vydám na nějaký festival na Slovensko. Skupina Špunt je stálicí na tomto festivalu a již několik let vítězem. Měli s sebou zase malého zpěváka. Zazpívali nám nějaké nově složené písničky. Oni pořádají v Přerově hudební večery s hostem - Vandrkára. Další skupina které jsem měl chuť dát hlas byli Freďáci. Mají dobrou zpěvačku a ta si svým zpěvem získala hodně hlasů.

Po první soutěžní části zahrál host festivalu Dareband. Nevím jak vám tuto skupinu nejlépe přiblížit. Hrají valašské písničky a mají to říznuté vlastními úpravami. Po jejich vystoupení následovalo druhé kolo. Zde již každá skupina zahrála tři písničky. Ráno se hrálo šest písniček. Po odehrání se hodily lístky do sklenic a čekalo se na vyhodnocení soutěže. Mezi tím nám hrál druhý host festivalu, skupina Blue Stone. Jejich vystoupení mě velmi nadchlo a koupil jsem si jejich CD. Velkou radost mně udělala písnička Rocky Top Tennessee. Oni hrají ve stylu Bluegrass.

Vyhodnocení. Předem můžu říct, že jsem se svým hlasem trefil do černého. Skupina Pekaringo získala divácké hlasy i od poroty. Prostě si vítězství zasloužili. Je to vzácná shoda. Za zpěv byla vyhodnocena zpěvačka ze skupiny Freďáci a to jsem také dobře odhadl. Jako nejvzdálenější host byla určena paní z Hamaburku. Přijela na festival jako minulý rok. Moc se jí tento festival líbí. Já jsem s paní pokecal a dozvěděl jsem se, že jsem jel přes její bydliště na kole při mém putování do Hamburku. Ona bydlí v okrajové části města. Byla potěšena, že se našel někdo, kdo navštívil jejich město a jel po cyklotrase podél Labe. Němci jsou na tuto cyklotrasu pyšní. Jen ji nešlo do hlavy, že jsem odšlapal na kole tolik tisíc kilometrů.

Po soutěži začal večerní program se skupinou Gympleři. Oni hráli k tanci a poslechu. K tomu vystoupily taneční skupiny a ukázaly, co mají nacvičeno.

O přestávkách mezi jednotlivými vystoupeními jsem chodil ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, kteří si hráli jen tak pro radost. Bylo to hezké, že i skupiny které měly ještě vystupovat hrály venku a nijak se nešetřily. To se u profíků nestává. Ti se šetří a soustředí na vítězství. Zde šlo spíše o radost z hudby a setkání s přáteli. K tomu se popíjelo pivo a jedlo, co nabídly stánky s občerstvením. Při jedné větší přestávce jsem zajel vyfotit větrný mlýn nad vesnicí.

Dlouho do noci si každý mohl vybrat, co bude poslouchat. V sále hrála skupina Gymleři a posluchači tancovali. Venku vznikly dvě skupinky. Jedna byla v altánku a tam se hrály novější písničky a já jsem se přidal ke skupince u ohně. Zde se hrály staré trampské písně a navíc se zde sešlo několik muzikantů na bendžo. To je velmi vzácné. Počasí nám letos přálo a nebyla taková velká zima jako minulý rok.

Někdy po půlnoci jsem se sbalil a vyjel jsem do altánku na noc. Je to kousek po cestě. Ubytování jsem zvládl bez použití světla. Bylo pod mrakem, ale vše jsem měl připraveno. Nakonec letošní dovolená na kole byla dobrá průprava pro přípravu spaní v přírodě. V altánku jsem byl chráněn před padající mlhou a mohl jsem si rozložit věci na lavičku a stůl. Noc jsem přečkal dobře. Jen občas mě probudilo nějaké zvíře, které chodilo skákat do vody a vždy to pořádně plesklo. Noc byla teplá a ráno jsem si mohl obléci i krátké kalhoty. Uvařil jsem si čaj na snídani a na cestu.

Domů jsem vyrazil po stejné trase. Původně jsem si plánoval, že pojedu na hrad Helfštýn, ale když jsem viděl těžce zataženou oblohu, tak jsem se rozhodl pro cestu domů. Během cesty nebylo takové teplo jak se zdálo a musel jsem si dát dlouhé kalhoty. V jedné serpentině ve tvaru S jsem se musel vyhnout řidiči, který to řezal a až na poslední chvíli strhl řízení, aby mne nesrazil. Cesty byly úplně prázdné, ale ti domácí řidiči, kteří to znali, jeli jako blázni. Nakonec jsem domů dojel v pohodě a v čase něco přes dvě hodiny. S tím jsem už byl spokojen. Pravidlo o větru se nesplnilo. Doma na mě čekal úklid v paneláku a moje tělo nezahálelo. Nakonec vyšlo i krásné sluníčko a já jsem si mohl usušit vlhký spací pytel.

Celkem jsem ujel 100 km. Při zataženém počasí, mrholení i protivětru. Obohatil jsem svoji sbírku CD o nové nahrávky.

13.09.2009