Setkani s kamaradem - vetrny mlyn Rymice

Ahoj cykloturisti, už několikrát jsem psal, že sháním dárky pro svého kamaráda. Dnes nadešel den našeho setkání. Již několik roků si dopisujeme přes Internet. Já mu většinou posílám větrné mlýny, které navštívím. Vy zase znáte některé jeho obrázky z Holandska. Největší úspěch měly obrázky z letošní zimy. Na setkání jsem pozval i našeho dědu – v obchodě s jízdními koly mu nikdo jinak neřekne. Je to oblíbený starý pán, který dělá dědu nám všem cyklistům v Otrokovicích. Už jej znáte z novoročních vyjížděk. Je to náš nejstarší aktivní cyklista v Otrokovicích. On se narodil v Rymicích a účast na takové akci byla pro něj malou oslavou. Chtěl se semnou domluvit, že pojedeme společně, ale já jsem odmítl. Udělal jsem dobře. Když jsem ráno v šest hodin snídal, tak už jsem jej viděl jet na kole na výlet. Já jsem si dnes v noci dal dva budíky. Řešil jsem na dálku problémy se serverem v práci do jedné hodiny v noci a pokračoval jsem v pět hodin ráno. Pak jsem před šestou zavolal do práce a zjišťoval jsem, jestli uživatelům všechno funguje. Měl jsem strach, že by nějaký problém mohl překazit moje setkání.

Z domu jsem vyrazil s dlouhým rukávem, ale brzo jsem jej mohl svléknout. Cesta směrem na Holešov je trošku více frekventovaná. Opravuje se zde cesta a staví se průmyslová zóna. Jsou zde uzavřené cesty a řidiči se snaží nahnat čas rychlou jízdou. Přesto jsem do Rymic dojel v pohodě a brzo. Děda už byl u mlýna a tak jsme spolu dělali fotky. Dnes jsem z fotek zklamaný. Slunce bylo za mraky a můj fotoaparát se s tím nesrovnal a mám všechny fotky černé.

Kamarád mně ráno poslal SMS, že vyjíždějí z Brna a za hodinu a čtvrt byli v Rymicích. Autobus jel hodně rychle a projeli vesnicí a museli se vrátit. Já jsem stál na křižovatce a jen jsem sledoval, jak autobus projel. Jel jsem k mlýnu a čekal jsem na návštěvu. Po chvilce začali z vesnice přicházet hosté a já jsem hádal, kdo bude můj kamarád. Většinou ke mně někdo přišel a řekl, že ví na koho čeká. Všichni věděli, kdo jsem. Nakonec kolik lidí jezdí na kole na setkání. Já jsem tam pořád stál a čekal ve velkém napětí. Možná to bylo něco takového jako první rande. Nakonec ten okamžik nastal. Přišel velmi sympatický pán a já jsem ihned vycítil, že si budeme rozumět. Předali jsme si dárky a udělali společnou fotku. Fotil nás děda a pak se s mým kamarádem vyfotil také. Děda oprášil Němčinu a já Angličtinu. Holanďané asi mluví všemi jazyky.

Všichni hosté se vydali na prohlídku větrného mlýna a staré usedlosti. My jsme si víc sdělovali různé informace. Měli jsme na to jednu hodinu. Probrali jsme úplně všechno. Od ekonomické krize přes jeho manželku až po děti. K tomu všemu jsem se mu snažil v muzeu u jednotlivých fotek míst říct nějaké zajímavé informace. Byla tam i mapa České republiky a já jsem mu ukazoval co je kde zajímavé. On byl v úžasu, jak je naše země krásná. Všechno komentoval tím, že je moc rád když mu posílám fotky z mých výletů.

Seznámil jsem se s lidmi z celého světa. Od USA po Japonsko. Oni přiletěli do Prahy letadly a u nás pak cestovali společně autobusem. Také jsem poznal osobně autora knížek o větrných mlýnech a pány z Technického muzea v Brně. Muzeum má stálou expozici o větrných mlýnech právě v Rymicích. Na fotce vidíte i malíře. Pán si kdekoliv sedne a kreslí větrný mlýn. Kdoví jak vypadaly jeho kalhoty, až si stoupnul z mokrého pole. Všichni účastníci důkladně prohlédli větrný mlýn a pak se přesunuli do muzea. V muzeu si mohli zakoupit pohlednice a knížky na památku.

Čas na setkání uplynul a všichni na nás volali, že se musíme rozloučit. Můj kamarád nastoupil poslední do autobusu a pak mně všichni mávali na rozloučenou. Bylo to moc hezké setkat se s milými lidmi z celého světa.

Na památku jsem dostal velkou knížku o větrných mlýnech. Je moc hezká a z prvního pohledu jsou to zpracované přednášky na různá témata. Historie mlýnů, rozmístění v dávných časech a konstrukční náčrtky.

Všechno krásné skončilo a já jsem se musel vydat do práce. Jak už to bývá tak jsem měl protivítr a k tomu bylo divné počasí. Takový suchý dusivý vzduch. Jako by měla přijít velká bouřka. Do práce jsem se těšil na oběd. Dnes jsme měli povidlové knedlíky s mákem.


Ujel jsem 48 km v dusném počasí.

03.09.2009