Ahoj cykloturisti, od kamaráda
jsem se dozvěděl o dvou nových rozhlednách poblíž Uherského Hradiště. Bylo to v
oblasti, kde už jsem dlouho nebyl.
Vyjel jsem odpoledne a slunce
krásně pálilo. Jel jsem podél řeky Moravy a Baťova kanálu. Na cyklostezce byl
jako obvykle nával. Až za Starým Městem se to zlepšilo. Projel jsem
Nedakonicemi a po chvilce jsem vjel na JZD cestu vedoucí do vinohradů. Teď už začal
poctivý kopec mezi vinicemi. Moc se mně tam líbilo. Asi to ve mně vyvolává
vzpomínky z cest v Itálii. Asi v půlce kopce začalo být
rozhlednu dobře vidět. Já jsem se ještě snažil nalézt místo, kde bych udělal
pěkný pohled na kostelní věž v údolí. U rozhledny už bylo několik jízdních
kol a cyklisté byli na rozhledně. Je nešikovné, že se nepředpokládá vstup do
rozhledny od pole, ale ze spodní části, kde se teď buduje chodník. Tak jsem
musel přelézt přes zábradlí. Dělali to tak všichni. Jen ti co měli kratší nohy
si poseděli rozkrokem na trubce. Z rozhledny je krásně vidět Karpaty a
okrajově směrem k Hostýnu. Obloha se zatáhla a bylo špatně vidět. Na
rozhledně byli dva páni s dalekohledem a ti se rozpoznáváním okolních věcí
důkladně zabývali. Bylo vidět, že měli radost z každé rozpoznané vesnice a
místa, kde už někdy byli. Z rozhledny je krásně vidět do vesnice
Polešovice. Myslím si, že umístění rozhledny do tohoto místa mělo tento úmysl.
Protože jinak není vidět přes kopec směrem k Buchlovu. Kdyby postavili rozhlednu
na kopec, tak by nebylo vidět vesnici. Já tuto věc rozhlednám vyčítám, že je
často vidět jen jedním směrem. Tato rozhledna je dostupná ze dvou směrů po
asfaltové cestě.
Od rozhledny jsem vyjel na kopec
ke hnojišti a vesnici Vážany. Ihned před vesnicí jsem podle mapy najel na JZD
cestu, která by měla být podle mapy kvalitní. Myslím si, že za mokra by to bylo
hůře průjezdné. V této špatné kvalitě cesta vedla až do Újezdce. Na fotce
vidíte cyklistu, který zde prorazil duši. Já jsem jel k další rozhledně a
najednou jsem byl překvapen nálezem kapličky. Tato kaplička je věnovaná vojákům
padlým ve válce. Kaplička má velmi hezké pozadí s hradem Buchlov. U ní
stojí krásná mohutná lípa. Ke kapličce vede z vesnice březová alej a
můžete si zde sednou na lavičku a odpočinout. Místo působí velmi příjemně. Jen
o kousek dál je malá rozhledna s posezením pro turisty. Z této
rozhledny je vidět do dvou údolí. Směrem k Javořině a hradu Buchlov. Na
fotce je vidět kostel v údolí. Jsou to Stříbrnice a později jsem tama projížděl.
Od rozhledny jsem se vydal dál po
hřebeni. Jak už jsem zmiňoval po velmi nekvalitní bývalé cestě. Ve sjezdu do
Medlovic stojí boží muka a vzpomínka na rumunského vojáka, který zde padl při
osvobozování. V Medlovicích jsem se zastavil u mapy a zavzpomínal, jak
jsem zde před několika roky vjížděl do lesa a do údolí Smraďavky. Dnes to mám
jednodušší, sjíždím z kopce dolů po asfaltě. To si myslím jenom chvíli,
než poznám, jak zde jezdí místní řidiči. Ono i na cestě je vidět stopy po
nehodách. V jedné zatáčce proti mně jelo auto a ze zadu mě předjela
bezohledně ženská. Ona se prostě mezi nás vecpala. Místo aby počkala a předjela
mě. Jel jsem z kopce a nemusela by tolik zpomalit. Už chápu, proč mají o
kousek dál novou cyklostezku. Na cyklostezce jsem vyfotil děcka, jak se vracely
z výletu. Fňukaly, že se vrací domu do kopce.
V Boršicích jsem se chtěl
vydat směrem na Velehrad, ale když se přihnala těžká mračna a začaly padat
kapky, tak jsem se rozhodl vrátit na cyklostezku k Moravě a jet přímo
domů. Na betonové cyklostezce přes Hradištěm jsem udržoval rychlost kolem 27
km/hod a přesto mě předjel cyklista se závěsným vozíčkem. Já jsem něco takového
vůbec nečekal a málem jsem se za něj zařadil. Nepředpokládal jsem, že může být
tak dlouhý. Naštěstí jsem to neudělal. Ještě za ním jela holka na kole. Tak
jsem se pověsil za ni a můj cestovní průměr se zvětšil. Jeli rychle a
předjížděli, koho mohli. Občas na některé cyklisty zazvonili. Bylo to něco
takového, jako když nejdelší kamión předjíždí osobní auta na úzké cestě. Myslím
si, že většina předjížděných zažila šok. Chtěl jsem jim říct, ať nejezdí
takovým nebezpečným způsobem, ale na okraji Hradiště odbočili do jiného směru.
Než jsem jel já. Myslím si, že je to jen otázka času, než nějakého cyklistu
srazí.
Za Hradištěm začalo peklo na
cyklostezce. Stovky cyklistů a bruslařů se vracelo domů, aby unikli dešti. Jeli
v různých skupinkách a navzájem se předjížděli. Já jsem jel proti nim sám.
Občas jsem měl strach, že nebudu mít místo na cyklostezce. Co takový strach
z deště s lidmi udělá. Člověk má v sobě hluboce uloženou obavu
z deště. Vždyť dříve to mohla být situace, kdy po promoknutí mohl za
špatných podmínek zahynout. To samé vidím na cestě s auty. Žádný řidič se
v autě nemusí bát deště a stejně se začnou chovat podivočeně.
Ujel jsem 76 km za zataženého počasí s větrem.
13.07.2014
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat