Ahoj cykloturisti, venku fouká
nepříjemný vítr a já přemýšlím nad tím, kde pojedu na výlet. Nakonec zvítězila
varianta jízdy lesem na Svatou Barboru. Lepší by bylo napsat na hrad Buchlov,
ale dovnitř nepůjdu.
Vyjíždím přes Bělov do Nové
dědiny. Po cestě potkávám pána a paní. Byli opilí až na mol. Musel jsem se jim
vyhnout protisměrem. Řidič v autě za mnou to pochopil a zpomalil. Ještě
jsem na tomto úseku viděl, jak se kradou třešně. Zastavilo auto u stromu. Ven
vyskočila cela rodina. Každý měl v ruce igelitku. Jen jsem slyšel rychle,
rychle, pohněte si. Chudák, komu ten strom patřil. Ve stoupání jsem se zapotil
a teď mě ofoukl vítr a je to nepříjemný pocit. Naštěstí vjíždím do lesa a tam
nefouká. Stoupám až na Bunč po asfaltě. Za chatou vjíždím na zpevněnou cestu a
ani nezastavuji. Dobře mně to jede. Na celém stoupání až na Vlčák jsem neklesl
pod 10 km/hod. Na rovných úsecích to jede přes 25. Pamatuji zde hliněnou cestu
a jezdilo se zde pomalu. Teď už je to turistická dálnice. Od Vlčáku klesám po
asfltě a držím se červené značky. Nakonec sjíždím do terénu a první moje
zastávka je pod Buchlovským kamenem. Nahoru k němu nejdu. Fotky jste už
viděli dříve. Následuje jízda po nádherných loukách. Pasou se zde krávy a ovce.
Připadám si jako na horách. Kopcovitou krajinu nemůžu vyfotit. Je to proti
silném slunku. Teď musím opatrně sjet ke statku Zikmundov. Cesta je vydřená od
deště a bojím se volných kamenů. Ze zadu přijíždí holka na horském kole. Ani
nezpomalila a kamenitý úsek sjela. Měla na nohou vysoké podkolenky. To je
v poslední době móda u sportovců. Vypadá to hrozně. Asi byla dobrá cyklistka. U statku jsem fotil
zelený rybníček a odpočívadlo. Na louce seděl zamilovaný pár a když viděli jak
fotím, tak se zvedli a odešli. Po chvilce sjíždím na asfaltovou cestu
k hradu. Krátké stoupání a jsem pod hradem. U hotelu stojí výběrčí parkovného.
Naštěstí cyklisté můžou projet bez poplatku. Na parkovišti je plno a hodně lidí
sedí před hospodou. Už je zde z toho turistická atrakce.
Od hradu se vydávám po nové
kamenité cestě k Barborce. Dříve jsme zde jezdili po hlíně a kamení. Já
jsem na tomto místě už hodně dávno píchnul kolo. To jsem měl ještě převodovku
Rohloff. U lesa jsou dřevěné sochy zvířátek. Myslím si, že pro děti je to velmi
zajímavé. Ke kapličce se musí vyjet táhlé stoupání po obvodu kopce. U kapličky
fotím a vyrušuji paní, která se za stoly opalovala. Obléká si košili a jde
pryč. Já jsem o ní vůbec nevěděl. Kolem kapličky je to hodně zarostené a nejde
udělat fotky do krajiny jako dříve. Musím počkat na podzim, až opadne listí. Na
chvilku si dělám přestávku. Dojídám kaštanovou čokoládu od minulého dne.
Teď mám před sebou sjezd do údolí
a přejezd malého hřebenu k Břestecké skále. Na tomto úseku jsem šel kousek
pěšky. Kamenitý podklad v korýtku nebyl vhodný pro moje kolo. Stará
trampská hospoda zmizela a je zde moderní dřevěná restaurace. Ani zde nemá cenu
zastavit a jedu k Sekvoji. Musí se vyšlapat prudký kopec na Chabaně.
Připomnělo mně to výlet do Jugoslávie. Tam se často jelo do vesnice, také do
takového prudkého kopce. U Sekvoje byl velký stín od lesa a fotky mám tmavé.
Další můj cíl je Velehrad. Napřed
musím prudce klesnout do údolí a ihned vyjet na horu. Na chvíli jsem se
zastavil a kochal se pohledem do krajiny. U cesty seděla paní a hned mně začala
radit, jak se dostanu na Velehrad. Asi tam často cyklisté zastavují a rozhodují
se na křižovatce, jak jet dál. Já jsem to však znal. Protější kopec jsem
v pohodě vyjel a projíždím lesem na opačný svah. Po vyjetí z lesa se
nabídne úchvatný pohled do krajiny. Zde každý zastaví a dívá se, co kde uvidí.
Snažil jsem se identifikovat každou vesnici na obzoru. Sjezd do Velehradu je
rychlý a je zakončený zarosteným úsekem.
Na Velehrad jsem dojel těsně po
18 hodině a kostel je už zavřený. Tak jedu domů po cyklostezce. Dále už to
znáte z mých vyprávění. Jede se podél Baťova kanálu. Dnes jsem jel proti
silném větru. Na jednom místě jel tatínek, dcera a na konci maminka. Dcera si
najela na kraj cyklostezky a spadla přes řídítka. Tak jak říkají cyklisté.
Hodila tlamu. Hodně se odřela a určitě si i něco narazila. Rodiče se o ní
začali okamžitě starat. Jen maminka to nedobrzdila a najela ji na ležící zadní
kolo.
Ujel jsem 68 km při sluníčku ale studeném větru.
15.06.2014
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat