Ahoj cykloturisti, od minulého
roku se stále chystám do Kněždubu. Minule jsem jen vesnici projel a teď to chci
napravit.
Vyjel jsem před polednem a kousek
za Otrokovicemi jsem potkal několik skupin pionýrů. Hráli orientační hru
s hledáním hádanky. Napadlo mě, že ty děti jsou pro hru zapálené stejně,
jako jsme to hráli my v jejich věku. Vyfotil jsem jeden obrázek. Za Starým
Městem jsem uviděl oslíka a neodolal jsem mu udělat fotku. On za odměnu zvedl
kopýtko. Na štěrkáči před Ostrožskou jsem vyfotil lekníny. Na jezeře byl klid.
Počasí bylo zamračené a nikomu se nechtělo k vodě. Ve Veselí jsem na kopci
uviděl jak říkám parní válec. No motor má trošku jiný. Ve vesnici Žeraviny jsem
se zastavil u vinných sklípků a pokecal s kozičkami. Za odměnu jsem jim
udělal také fotku. No a pak už následovala dlouhá panelová cesta a byl jsem
v cíli.
V Kněždubu jsem vyjel kousek
od hospody. Všimněte si, jak byla kdysi malovaná. Patřila Jednotě. Kousek vedle
byla náves a autobusová zastávka. Prostě nejdůležitější věci na dědině. Po
kousku jsem přijel k rodnému domku malíře Antoše Frolka a pak bratří
Úprků. Zde je malé muzeum. Službu měl mladý student a chvíli jsme pokecali.
Koupil jsem si pohlednice a knížku. Nahlédl jsem do malých místnůstek, kde
početná rodina vyrůstala. Z našeho pohledu je to něco nemožného. Tenkrát
byli lidé skromní a vážili si toho, co měli. Přesto se i ve skromných
podmínkách rodili význačné osobnosti. Na odkazech si můžete přečíst
zajímavosti.
Dál už jsem projel vesnicí a teď
mě mrzí, že jsem nezajel na hřbitov. V podstatě podle toho se jmenuje můj
článek. Snad to někdy napravím. V článcích si přečtete, že Úprka žil
v Hroznové Lhotě. Já jsem se tam snažil před několika roky fotit, ale byl
jsem neúspěšný. Rodina si nepřeje být rušena turisty.
Teď už jsem měl jet ke Svatému
Antoníčkovi, ale nevyšlo to. Od jihu se přihnaly těžké mraky a já jsem se
schoval pod přístřešek u rybníka za Kozojídkama. Přístřešek měl plátěnou
střechu přivázanou na kůly. Já jsem si v tom větru připravil evakuační
plán, jak utéci až to vítr shodí. K tomu dovnitř vítr přinášel kapky
deště. Vše dobře dopadlo a já jsem ve zdraví vyrazil domů. Ve Veselí bylo
vidět, že zapršelo dost. Jak jsem se
vzdaloval na sever, tak bylo sucho a myslím si, že se mrak zatočil na Brno. U
nás zase nezapršelo. Doufám, že povodně nepřijdou. Před Kostelanama jsem se
zastavil u malé nádherné tůňky. Je škoda, že to nádherné prostředí nedokážu
vyfotit. Představte si, že tak krásné to zde bylo všechno, než jsme přišli my
lidé. Začali jsme přetvářet přírodu k tomu, co teď máme.
Ujel jsem 103 km, za teplého zamračeného počasí.
11.07.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat