Dolany MTB 2011

Ahoj cykloturisti, kamarád mě pozval na závody horských kol v Dolanech u Olomouce. Je to seriál České spořitelny Kolo pro život. Chtěl jsem mu udělat radost a vyrazil jsem na výlet. Nejprve jsem jel do Kroměříže a tam jsem nabral zpoždění. Už na cyklostezce jsem viděl, že ve městě hoří, ale nakonec z toho byla jízda historické lokomotivy.

Z Kroměříže jsem projel lesy do Tovačova a za městem jsem vyfotil památník bojů z Prusko-rakouské války. Podrobnosti jsem nemohl dobře vyfotit, neboť jsem stál přímo proti silnému slunci. Už jsem uvažoval o tom, že si svléknu dlouhý rukáv, ale nakonec takové teplo nebylo. O kousek dál je poutní místo Dub. Nedávno jsem vám z tama posílal fotky. Dále jsem se blížil k Olomouci a provoz na cestě byl stále větší. Nakonec jsem vjel do okrajové části města a našel jsem naplánovanou trasu, abych se vyhnul městu. Vše se mně podařilo napoprvé a už jsem byl na rovinkách před Svatým Kopečkem. Tentokráte jsem jel o kousek dál na místo závodu.

Na závody jsem přijel akorát. To už ti nejlepší dojížděli do cíle. Dnes měli sucho a jeli jako rakety. V cíli bylo plno lidí a šel jsem raději k malému kopečku před cílem. Zde už někteří závodníci mleli z posledních sil a občas únavou i upadli. Přesto zde byli i takoví co do cíle dojížděli na těžké převody jako o život. Na některých fotkách je vidět jak dřeli. Já raději fotím holky. Ony se většinou usmívají a jsou smířené s tím, že občas spadnou. Měl jsem obavy, že se přižene bouřka a pokazí závěr závodu. Přišel jen silný vítr a pořadatelé museli bojovat s výzdobou, aby jim neuletěla. Měli zde i technickou novinku. Vrtulník, který nesl kameru. Neslušně jsem vyslech telefonní rozhovor jednoho cyklisty asi s manželků. Tvrdil do telefonu, že je v práci a sliboval, co všechno odpoledne udělá. Je neuvěřitelné, jak může být těžké věnovat se sportu. Postupně jsem se přesunoval na okraj vesnice a nakonec jsem se rozhodl jet na Sv. Kopeček. Mraky vypadaly hrozivě a chtěl jsem to dobře zvládnout.

Cestou jsem využil uzavírky a jel jsem po nově budované cestě do kopce sám. Tak jsem mohl v klidu fotit a nemusel jsem se bát, že mě někdo přejede. Před kostelem jsem posvačil a stal jsem se modelem jedné mladé fotografky. Dělala obrázky, jak do sebe cpu sladkosti. Je to v pořádku, nemůžu jenom já fotit jiné lidi. Občas si musím také zahrát roli.

Od kostela jsem pozoroval, jak v údolí řádí bouřka. Nakonec přišel čas a musel jsem vyrazit domů. Měl jsem štěstí a jel jsem jen po mokrém asfaltu. Jen občas jsem trošku zmokl. Bylo to zajímavé, jak šly jednotlivé pruhy bouřky. Zkusil jsem udělat fotku na mokré cyklostezce, ale moc se nepodařila. Není tam vidět odpařující se pára. S bouřkou se hodně ochladilo a byl jsem rád, že mám dlouhý rukáv. Domů jsem dojel v pohodě.

Ujel jsem 147 km, za teplého počasí.

21.05.2011
Karel

Fotky z cesty :



Výběr fotek ze závodu :



Všechny fotky. Budu rád, když se někdo najde a bude mít radost :