Vypuštěná přehrada v Luhačovicích

Ahoj cykloturisti, v Luhačovicích vypustili přehradu a já vám chci ukázat, jak to vypadá. Vydávám se v sobotu těsně před polednem do Malenovic a pak nahoru nad hrad k TV vysílači Majáku. Je to dobrý kopec a zapotím se. Přesto, že ráno byly jen 3C. Ve sjezdu lesem do Ludkovic se zase dobře ochladím. Pak přijde stoupání do sedla pod Řetechovem. Na posledním obrázku vidíte Mirkovu chatičku. Zase přichází sjezd do Pozlovic. Tento sjezd je velmi prudký. Myslím si, že mnozí z vás by jej nevyšlapali. Na chvíli se zastavuji u hotelu Ogar. Zde bývají country večery a dnes zde mají sraz motorkáři. Za chvíli jich potkám možná padesát na hrázi. Z vesnice vyjíždím na kopec a fotím přehradu. Škoda, že nemůžu udělat letecký snímek.

Sjíždím k přehradě a dívám se na lidi, kteří chodí po dně. Připadají mně maličcí. Když slezu dole, tak je pohled nahoru také zajímavý. Překvapilo mě jak je dno rovné. Občas je nějaký velký kámen, ale jinak je to hezká plocha. Žádné kořeny nebo podobné nebezpečné překážky. Po prvních fotkách se vydávám na hráz. Zde je pohled asi nejzajímavější. Je zde plno zvědavců. Udělalo se nám moc hezké počasí a pacienti z lázní si vyšli na procházku. Během fotografování jsem si všimnul, že kolem mne projela několikrát cyklistka. Okruh kolem přehrady je velmi oblíbený u bruslařů a tato slečna zde asi shazuje nadváhu. V jejím případě to však není pravda. Je hezky štíhlá. Na fotce ji nemám. Mám pozdní zapalování a ujela mně.

Od přehrady jsem vyjel kolem kempu na hlavní silnici a pak na cyklostezku Luhačovice - Slavičín. O tom píši v dalším článku. Po projetí cyklostezky projíždím Luhačovice a jedu do Biskupic. Na své cestě využiji novou cyklostezku o které jsem psal na jaro. Z Biskupic jedu do Doubrav a tam si dávám poslední horskou prémii. Je zde velmi prudké stoupání na Salaš s několika vracečkami. Na konci vesnice se zase sjíždí do Malenovic a já mám neobvyklý zážitek. Přes cestu se rychle kutálí velké jablko. Kdybych na něj najel předním kolem, tak lehnu na silnici. Jak napotvoru mne předjíždí auto a já nemám manévrovací prostor. Měl jsem štěstí, můj mozek propočítal dráhu dobře a já jsem se nehodě vyhnul. Jak by to vyřešil soudní znalec, když by nevěděl, že jsem se vyhýbal jablku a auto by mně přejelo. Dále už jsem domů dojel v pohodě a stihnul jsem se vyhnout tmě. Až doma jsem musel začít svítit. Teď už si na to musí cyklisti myslet. Tma je brzo.

Ujel jsem 84 km za velmi hezkého počasí.

09.10.2010

Karel