Cyklostezka přes Velehrad

Ahoj cykloturisti, už rok jsem nebyl na Velehradě a dnes jsem se rozhodl si tam udělat výlet. Chtěl jsem využít všedního dne, kdy tam nejsou návštěvy věřících. Já nemám rád přecpaná místa lidmi. Vyjel jsem odpoledne podél Baťova kanálu do St. Města. V Napajedlích jsem měl velké štěstí. Jel jsem po cyklostezce přes město a z jednoho domu vyběhl pán pro něco do auta. Vůbec si neuvědomil, že má dveře do domu na chodníku. Naštěstí jsem jel pomalu a ohobloval jsem gumu. Oba dva jsme stáli jak zařezaní, ani jeden z nás neřekl slovo. Dál už moje cesta probíhala v klidu.

Cestou do Velehradu jsem se díval na zaplavená pole. Doposud nevyschla od záplav. Zde stékala voda z kopců a potokem od Salaša. Na cyklostezce jsem dohnal mladou jeptišku. Něco si pro sebe potichu říkala. Byla to hezká mladá holka. Asi opravdu věřila tomu, co dělá. Za Velehradem jsem dál pokračoval po cyklostezce. Pokud někdo chcete koťátka, tak zde se nabízejí. O kousek dál je kemp. Stálo tam málo stanů. Je to hezké místo u lesa vedle bystrého potoka. Jen se nesmí rozvodnit. Jak vidíte na fotce, tak tam mají jen malé oplocení. Připomnělo mně to kempy v zahraničí, kde se nepočítá s tím, že by je přišli okrást tmavší spoluobčané. O kousek dál na cyklostezce asi v dobré vůli někdo vysypal odpad ze stavby. V další zatáčce byl vyvrácený strom a kořeny vytrhly asfalt. Je to nepřehledné místo. Mělo by se zde dát nějaké upozornění pro cyklisty, kteří jezdí rychle.

Za Salašem jsem se zastavil u památníku. Fotky vám z tohoto místa posílám každý rok. Je to jakási úcta k lidem, kteří zemřeli na konci války. I fotky od studánky vždy dělám znovu. Je to moc klidné místo a je tu i posezení v altánku. Na další fotce vidíte, jak letošní deště prohloubily potok v lese. Na mostě není žádné zábradlí a stačí chybný krok a spadnete hodně hluboko. Cyklisté jedoucí od Bunče by si v této zatáčce měli dát pozor.

Pomaličku mám za sebou dlouhé táhlé stoupání a blížím se k Bunči. Kousek před vrcholem doháním cyklistku s kterou jsme se dnes již několíkráte předjeli. Dali jsme se do řeči. Možná jsem ji mohl pozvat na Kofolu. Nakonec jsem to neudělal. Upřednostnil jsem další cestu.

To co jsem udělal dál, běžní cykloturisté nedělají. Rozhodl jsem se pro prudký sjezd do Zdounek a znovu vyšlapat do Kostelan. Prostě nepochopitelné. Mám to domů přímo 20 km z kopce a já zvolím tak náročnou trasu. To už není cykloturistika, ale láska k cyklistice kdy si užívám nádherných serpentin. Sjíždím s větrem o závod do údolí. Klesání je tak prudké, že nelze ani na chvíli pustit řídítka. Cesta je zde v hrozném stavu. Samá díra a kamení od zimního posypu. Ze Zdounek je hodně členitá cesta a místy mně připomíná Alpy. Občas je i 12 % stoupání.

Domů jsem dojel v pohodě a moc jsem se těšil na večeři. Cestou jsem jen pil a ranní snídaně už byla daleko. Oběd jsem nedělal. Ráno jsem byl zajetý ve Zlíně a koupil jsem si kávové zrno. Je to pekařství do kterého chodím kupovat slané tyčinky. Kávové zrno si musíte naložit do Rumu. Pak získá na aromatické vůni. Já jsem hrozně mlsný. Nejraději mám hořkou čokoládu. Sardinky jsou rychlá večeře. Navíc je to zdravé. Grapefruit je na závěr jako přísun vitamínů.

Ráno jsem ujel 23 km a odpoledne 72 km.

Bylo hezké slunečné počasí.

10.08.2010

karel