Bodnutí hmyzem

Ahoj cykloturisti, ve čtvrtek jsem se v práci nasral na kolegu a bylo to tak moc, že jsem se rozhodl k odpolední projížďce po práci. Na Internetu bylo vidět, jaká hrozná dešťová mračna se k nám valí z Rakouska, ale já jsem toho nedbal. Dokonce jsem si ani nevzal pláštěnku do velké brašny. Kterou jsem měl na nosiči.

Vyrazil jsem od Bělova do Žlutav. Je to velmi slušné stoupání se serpentinami. Moc mně to připomíná Alpy ve výškách kolem 1000 m.n.m. Takové ty horské vesnice na svahu. Na kopci jsem se zastavil u ranče a vyfotil lamy, bylo tam i malé "lamatko". Na ranči asi funguje hospoda. Ještě jsem to neprověřil. Na polích nad Halenkovicemi probíhaly žně a nad polem se prášilo. Z dálky to vypadalo jako požár.

Od vesnice jsem sjížděl do Napajedel a kochal jsem se nádhernými výhledy v serpentinach. V nejprudším místě jsem potkal auto a za mnou se tlačilo další, které mě chtělo předjet. V té chvíli mě začal nějaký velký hmyz bodat do holenní kosti. Já jsem nemohl zastavit. Nešlo to ubrzdit a auto za mnou by nepředpokládalo, že zastavím. Zastavil jsem, až auta odjela. V té chvíli jsem si vytáhl z nohy 5 mm dlouhé žihadlo. Byl to pro můj organismus šok. Celým tělem mně od nohy nahoru prolétl elektrický blesk. 10 cm dlouhá jizva po operaci se změnila v tvrdý neohebný drát. Naštěstí to rychle pominulo. Tak si představuji uštknutí jedovatým hadem. Zkontroloval jsem nohu a místo bodnutí jsem nenašel, ani nic nezčervenalo.

Byl jsem rád, že nemám žádné následky a vyrazil jsem do Napajedel na cyklostezku. Za dobu co jezdím na kole jsem byl už mnohokráte bodnut a nikdy to nemělo následky. Dokonce mě jednou bodla včela do rtu. Než jsem tenkráte ujel 70 km, tak to zmizelo. U vody jsem se zastavil v restauraci koupit tyčinky a potkal jsem tam svého bývalého soupeře ze závodů horských kol. Trošku jsme zavzpomínali, jak jsme byli mladí a honili se po lese jako o život. Naše sezení rozehnala rychle se blížící bouřka. Domů jsem upaloval jako zajíc. Stihl jsem to úplně nachlup. Ve vchodě na mne čekalo příjemné překvapení. Někdo z domu byl nakoupit a nabízel věci k volnému odběru. Kdyby byly otevřené dveře, tak bezdomovci by mu s tím nákupem pomohli.

Večer jsem zkontroloval nohu a nic jsem neviděl. Ani to nebylo cítit. Tím jsem považoval bodnutí za vyřízené. Jenže v noci v jednu hodinu mě probudila silná bolest v noze. Byl to stejný pocit, jako když si zlomíte nohu. Vstal jsem a šmajdal jsem po bytě jako frontový voják. Uvažoval jsem, že si vezmu Paralen od bolesti, ale nakonec jsem to zavrhl. Tak jsem trpěl až do rána. V pět hodin jsem vstal i bez budíku. Dolezl jsem na WC a pak jsem zjistil, že si nedokážu stoupnout. Nakonec jsem to zvládl způsobem, jako když se dělají dřepy na jedné noze. Nemohl jsem se smířit s tím, že na noze neustojím a začal jsem ji rozcvičovat. Nakonec jsem se na ni dokázal postavit. Vyrazil jsem do práce. Venku řádila bouřka a musel jsem jet v pláštěnce. Na nohy jsem si vzal pohorky. Sejít schodiště s kolem v ruce byl velký problém. Slézal jsem po jedné noze. Nakonec jsem před domem nasedl a šlapal jednou nohou. V práci jsem dal kolo do klece a jako invalida jsem vylezl do poschodí. V průběhu dne jsem nohu rozchodil. Když jsem šel v 18 hod. domů, tak jsem dokázal oběma nohama sejít schodiště, ale noha změnila vzhled. Měl jsem pevnou ponožku a tak mně od ponožky nahoru vzniklo na noze jelito. Když jsem doma zdělal ponožku, tak noha vypadala srandovně.

Celou sobotu a neděli jsem seděl a měl jsem nohu ve vodorovné poloze. Otok postupně klesl na kotník a asi bych ani žádné boty neobul. Noha byla červená a hořela. Naštěstí bylo chladno. K tomu mě v těch místech kůže hrozně svrběla.

V pondělí jsem se rozhodl otok rozjezdit a vyrazil jsem na výlet. První jsem jel po rovině a pak do kopců. Vůbec jsem se nešetřil. Když jsem se vrátil domů, tak to bylo pryč. Tělo si s tím poradilo. Zůstala jen svrbící kůže.

Nikdy jsem žádnou alergii neměl. Spíš si myslím, že mě pán Bůh potrestal za moji zlobu. Je špatné vybíjet si zlost na cyklistickém výletě. Mému kolegovi jsem už odpustil. Nechtěl jsem napsat článek o bodnutí hmyzem z lékařského pohledu, ale jak se v životě všechno srovná. Proto se na nikoho nikdy nezlobte. Řekněte si, že za to nemůže a odpusťte mu.

29.07.2010

Karel