Vyjížďka (spíše závod) sobota 17.7.2010 - Tesák

V sobotu 17.7. 2010 jsem se i přes šílené vedro sešli na tradiční švih v poměrně hojném počtu pěti lidí. Dorazil dokonce Jarin z daleké Pálavy a dále přijel Mira Plašoň, Ivan Závodník, Boris Tester a také moje maličkost. Tradiční účastník Igor byl na zasloužené dovolené.

Od začátku se jelo pěkně ostrým tempem, které jako již tradičně rozjížďěl Mira Plašoň a u čehož mu aktivně a překvapivě sekundoval Boris. Kombinace teplot okolo 36 st. C, značně zvlněného terénu a vysoké rychlosti pak znamenala, že již před Holešovem  jsem toho měl celkem dost a nejen já, Jarin odpadl již  za Miškovicemi.Že boží mlýny nemelou nadarmo (viz cca 3 týdny stará událost, kdy Mira nepřímo zapřičinil můj pád) se ukázalo před Holešovem, kde ke špurtu  na ceduli nasadil Boris tak rasantně, že na prvním fleku jedoucí Mira se zapomněl dívat před sebe a najel na hromadu hlíny, která byla naházena z upravovaného příkopu na krajnici. My na dalších pozicích jsme pak jen s údivem sledovali to, jak Mira vyletěl v cca 30 km/hod. do vzduchu, kde udělal salto a dopadl se silou dělostřeleckého šrapneru do té příkopy, což způsobilo explozi prachu a hlíny. Když jsme se vraceli k místu pádu Miry do příkopy, nevěřili jsme , že ještě žije. Ovšem Mira se již zvedal z příkopy a až na vrstvu prachu na oblečení a kole a odřenou nohu neutrpěl vážnější újmu, akorát měl ve  tváři výraz čerstvě vyorané myši, tedy vůbec nechápak co se stalo. Kolegionálně jsme ho odvedli k  nedaleké benzince, kde se dala očekávat  možnost vody na umytí a základního ošetření. Toho  všeho se Mirovi dostalo v hojné míře a ba ještě víc, než se dalo původně očekávat. Obsluhu benzinky tvořila krásná dlouhovlasá blondýna ,jako se žurnálu a ta se Miry nadstandartně ujala. Možná na ni zapůsobila Mirova atletická postava, či se v ní projevil mateřský cit vzhledem k Mirově výšce. Každopádně  jsme Mirovi mohli umít kolo wapkou, Mira se řádně vydrhl a doslal i desinfekci na odřenou holeň.Po tomto zpestření jsme vyrazili již poněkud opatrněji na další cestu.

Bohužel hned za Bystřicí pod. H. mě postihl defekt, který jsem opravil výměnou duše, abych po dalších cca 2 km zjistil, že mám prázdné zadní kolo opět. Tentokrát jsem nasadil pľášťovku, kterou mě  nezištně zapůjčil Boris. Ukázalo se, že zázračné minipumpičky z kosmických materiálů  ji nedokáží nahustit na více jak 5 atm., což byl můj hendikep, jak se zanedlouho ukázalo.

Další dějství naší cesty se totiž odehrávalo v legendárním  stoupání na Tesák. Zde jsem se opět nešetřili a ani Boris si již nestěžoval na aerobní nudu, jak nazval stav, kdy jeho tepy nešly přes 160 za min. Tady rozhodně tepal víc. Až do prvního většího stoupání  jsem jeli pohromadě, pak však nastoupil Ivan, který si přeřadil na malý tác a rázem nám ujel. Za ním se vydal do stíhací jízdy Boris, ovšem dlouho se s Ivanem neudržel. Já jse snažil udržet se za Borisem, ale jen na můj vkus příliš rychle tak jsem zvolnil, vzápětí mě předjel Jarin, jenže z výrazu jeho tváře bylo vidět, že je to jeho labutí píseň, frekvence otáček klik  u něj se s přibývajícími výškovými metry snižovala a tak jsem ho zase  předjel. Vpředu jedoucí Ivan i za ním jedoucí Boris byli stále na dohled a postupně jsem se jim začal přibližovat. U pamatníku partyzánů jsem pak dojel Borise a těsně před poslední zatáčkou pak i Ivana, který už nevypadal vůbec dobře.

K vrchlu Tesáku jsem se tedy blížil na první pozici a  když tu se nečekaně kolem mě přehnal Boris, kterého ho asi někdo polil živou vodou . Na tento nečekaný útok jsem nedokázal zareagovat a tak pomyslnou pásku na vrchařské prémii první protnul Boris, se ztrátou cca 10 m pak já a za mnou pak s další ztrátou Ivan a Jarin.Mira byl byl někde hodně vzadu. Dohodli jsem se , že se budeme čekat na Trojáku a tak jsme pádili dále z kopce. Boris šlapal jak o život a tak jsem ho sjel až těsně před začátkem stoupání na Troják, jenže  on jel dál jako rozený vrchař a ač jsem se snažil, nedokázal jsem ho předjet, naopak mě opět o kousek poodjel, což jsem tedy nechápal, ještě před rokem měl problém vůbec vyjet  větší kopec. Letos však na sobě tvrdě a vědecky pracuje a jde to fakt poznat. I Igor by s ním měl co dělat!

Na Trojáku jsme využili čas čekání na Miru a dali si pití .Ono nakonec v tom vedru to bylo i rozumné, neboť zásoba v bidonech vzala již dávno za své. Mira pak statečně dorazil  cca 15 min. za námi a bylo ho nám ho tak líto, že jsem mu i zaplatili pití, což mu výrazně zlepšilo náladu. Následoval pak sjezd do Kašavy přes Držkovou, což byl pěkná zážitek a odměna za  dřinu při předchozí jízdě do kopce. Ivan , který je tam s technikou sjezdu dost bídně se nám z kopce ztratil a tak minul i odbočku na Chaloupky, což je hodně strmé stoupání z Kašavy směrem na Velíkovou. Zde  nás opět Boris přesvědčil o své formě i když za sebou nechal i oživlého Miru. Ivana jsem pak dostihli na cyklostezce ze Štípy.

Pak už jen následovala hodně svižná jízda přes Prštné a Tečovice do Otrokovic. O tempo se tentokrát staral Ivan, který to hrnul jako na špici tak, že jsme meli co dělat,a bychom uviseli. Takticky jsem pak před cedulí na Otrokovice nechal na špici vyvětrat Borise, přičemž jsem předokládal, že nedokáže kontrovat při nástupu  na špurt. Takže když nastupil Jarin ke svému zákeřnému špurtu ze třetí pozice, hákl jsem se sice  za něj, aleneměl již sílu zašpurtovat. Naopak  Boris jel kupodivu s Jarinem velmi rovnoceně a na ceduli pak prohlál " o galusku". Závěr pak patřil  tradičnímu uhasení ukrutné žízně a prodiskutování všech důležitých momentů z vyjížďky. Ujeto  80 km průměrem 28 km/hod. (jízda) při průměrné teplotě 33,5 st.C.