25. výroční oheň

Ahoj cykloturisti, rok utekl a já jsem opět pozván k táborovému ohni. Tentokráte je to slavnostní situace. Trampská osada Žlutý kvítek slaví kulaté výročí. Možná si vzpomenete, jak jsem jel minulý rok k táboráku a nedojel. Tenkráte mě zastavily povodně na Odře a já jsem spal v autobusové zastávce.

Letos nás pronásleduje deštivé počasí a záplavy, ale tento týden se to konečně zastavilo. V sobotu je nádherné teplé počasí. Balím si potřebné věci na převlečení a spacák na noc. Všechno to dám do bočních tašek. Na horním nosiči povezu jen vodu na noc. Tu si naberu až kousek před cílem.

Vyjíždím v poledne a za Otrokovicemi zjišťuji, že to bude dřina. Jedu proti severnímu větru. Mám na kole brašny a vítr se do mě opírá naplno. Proto místy jedu jen rychlostí 25 km/hod. Přesto jsem spokojen proti tomu, co jsem minulý rok zažíval. Tenkrát už od začátku foukalo a lehce pršelo. Teď jsem byl s vedrem a větrem spokojen. Proti větru jedu pomaleji a vedro zaženu pitím.

Před Hranicemi jsem se zastavil na mostě přes Bečvu. Minulý rok byla rozlitá z břehů a letos je takový stav, že se někteří lidé dopraví autem až do řeky. Myslím si, že je to rozežranost. V Hranicích podjíždím historický viadukt a začíná dlouhé stoupání. Musím se dostat až do 560 m.n.m. Na chvíli se zastavuji v bývalém kamenolomu a dívám se na krásnou vodní hladinu. Na břehu pobíhá mládež, ale do studené vody nikdo nejde. Když se vydávám do stoupání směrem na Partutovice, tak přijíždějí dvě cyklistky a za něma partneři. Ti však nemají kondičku a děvčata jim ujíždějí. Ta jedna chce jet se mnou, ale kamarádka jí od toho odrazuje, ať s cizím chlapem nezávodí. Asi byla soutěživý typ a chtěla si to ve stoupání rozdat. Určitě by vyhrála. Já bych se s naloženým kolem nenechal vyprovokovat k závodění.

Do Partutovic přijíždím upocený a jedu se podívat k větrnému mlýnu. Je zde však velmi silný ledový vítr a uvažuji, že se obléknu. Nakonec jsem to vydržel a těšil se do závětří. Ten mlýn postavili opravdu na dobrém místě. Je zde pěkný výhled po okolí a je vidět i malé stoupání, které mám před sebou. Pan mlynář je řezbář a má kolem mlýna dřevěné sochy. Na zahradě už zase tvořil cosi nového. Od mlýna se vydávám na kopec a míjím moderní větrnou elektrárnu.

Tak a teď už mám před sebou dlouhý sjezd do údolí. Přijíždím k autobusové zastávce ve které jsem minulý rok spal a venku před domem stojí pán z protějšího domku. Klebetí tam ještě s nějakým cyklistů. Dobře si na mě vzpomíná, jak jsem tam nocoval. Společně jsme pokecali a já se vydávám dál na trasu. Už jsem se těšil do údolí, kde mělo být teplo. Dozvěděl jsem se, že zde lidé 10 měsíců v roce topí. Ve sjezdu jsem se zahřál brzděním. Sjíždím neuvěřitelně prudké klesání.

Se žhavýma brzdama jsem se zastavil až u Odry. Zde je řeka ještě úzká a velmi divoká. Po chvilce se zastavuji na poutním místě Panna Maria ve skále. Ze skály zde vytěká ledová voda a já si nabírám do všech láhví. S vodou musím vydržet až do zítřka. O kousek dál je přírodní památka. Jsou zde vidět krásné tvarované kameny.

Tak a teď to začne. Vím, že mám před sebou stoupání na vrchol, ale netuším za jakých podmínek. Našel jsem si novou zkratku přes kopec. To ještě netuším, že jsem si na mapě spletl barvy a nejedu po doporučené cestě pro cyklisty, ale pěší turisty. Ve vesnici se ptám důchodce jestli dojedu do ... Nemůžu si vzpomenout na název vesnice na kopci. Přesto pán říká, že dojedu. Zamlada tama jezdili. Další pán říká, že budu tlačit. No to se často u mě nestává.

Vyrážím a cesta je stále prudší. Zatím po asfaltu, ale už jedu na nejlehčí převod. Za poslední chalupou se mění cesta na kamenitý podklad a později na deštěm vydřené kamenné koryto s klacky. To už dávno nešlapu a tlačím jako černý. Pot mně teče po tváři a pálí v očích. Asi v půlce kopce potkávám kluka a holku na horských kolech. Užívají si adrenalinového sjezdu. Kluk říká : "Až uvidíš louku, tak budeš šťastný". Bohužel měl pravdu, tlačil jsem až na louku. Jenže louka byla také prudká a tlačení pokračovalo. Až na náhorní rovině se to srovnalo a já jsem byl šťastný, že jsem to zvládl a neublížil si na zdraví. Za odměnu jsem mohl jet po cestě, na kterou někdo navozil břidličné kamení. Umíte si představit, co na to říkalo moje střevo na koženém sedle. V ohradách se tam pásly krávy a býci jim dělali dobře. Aj jsem jim to v té chvíli záviděl. Přesto jsem podívanou pro lidi z města opustil a jel dál.

Ještě jsem překonal několik horských luk a sjíždím do vesnice. Nemůžu se splést. Naši méně přizpůsobiví spoluobčané si pořádají diskotéku. Magnetofon řve na plné kule. Děcka poskakují na cestě. Honem pryč do lesa. Přijíždím k místu, kde se má odbočit k táboráku. To se nedá přehlédnout. V řadě snad stojí třicet aut. Kde se poděli ti trampové, kteří chodili pěšky? No, je jiná doba já jsem ten staromódní, který šlape 100 km za kamarády. Dostat se k tábořišti však není snadné. Prudké deště vydřely chodníček na jeden metr hluboko. Přetlačit kolo s brašnama do kopce je fuška. Nakonec to zvládám a přicházím na tábořiště. Jdu zaparkovat na moje oblíbené místo. Mám zde strom, o který si pokaždé opřu kolo a postavím lehký přístřešek.

Tábořiště je už plné lidí. Vše je připraveno k slavnostnímu večeru. Je už 20 hod. a já jsem dnes cestoval hodně dlouho. Převlékám se a umývám zasolenou tvář vodou. Jsem jako solnička. Má to však jednu výhodu. Nejdou na mě komáři. To, že smrdím jim nevadí, ale sůl nemají rádi. Obcházím známe a kecám o tom, jak jde život. Co si však neodpustím je slézt do jámy k jeskyni. Minulé roky jsem vám ukazoval fotku, jak to vypadá uvnitř. Teď už to nejde. Vchod je zavalený a zůstala jen malá díra. Když se podívám nad sebe a vidím volně ležící desky s břidlicí, tak mám strach. Stačí aby někdo na hoře zadupal a vše se rozjede dolů. Udělám pár fotek na památku a lezu nahoru. Ještě prohlédnu co kdo přinesl na ukázku a je zde večer.

Dnes je opravdu teplo a poprvé jsem při zahájení v košili. Nastala slavnostní chvíle a zapaluje se oheň. Při této příležitosti dostali ti nejmladší možnost pronést pár slov a zapálit táborák. Všichni zpíváme a jsme šťastní . Postupně se u ohně střídají skupinky lidí, kteří hrají a zpívají. První dostala příležitost rodina se dvěma dětmi. Říkají si Marodi. Myslím si, že by se mohli klidně účastnit i festivalu ve Skaličce. Je to hezké, jak se děti snaží a nebojí se zpívat ani mezi lidmi. Další hraje kapela Tempo di vlak. To je osvědčená sestava a všemi oblíbená. Mám je také moc rád. Pak vystupuje duo pán a paní. Každý jsou od jinud a říkají si Zlost. Zlín - Ostrava. Paní hraje na banjo a znám ji z hodně akcí. Prý občas pracuje v hudebních komisích a dnes dostala možnost ukázat jak to má vypadat když se hraje. Velmi milým překvapením bylo, když nám zahráli a zazpívali ti nejstarší. Zazpívali písničky, které jsme ani neznali. Jsou to staří trampové, kteří jezdili na vandr ještě parní lokomotivou. To už je přes 40 roků. Také jejich vyprávění bylo moc zajímavé. Vzpomínky na zásahy SNB nebo na ruské vojáky z Libavé. Hrálo se a zpívalo snad až do rána. Měli jsme i příhodu, která dobře dopadla. Jeden pán zíval a vyskočila mu čelist z pantů. Nebyl schopen mluvit. My ostatní jsme nevěděli jak mu pomoci. Pak se našel jeden dobrovolník, který mu pomohl. Viděl jsem, jak si pána položil na zem a snad i na něj sednul. Pak už bylo všechno v pořádku. Myslím si, že to lékař nebyl.

Nad ránem se mně začaly zavírat oči a já jsem si lehnul do svého příbytku. Je to krásné usínat při poslechu trampských písní. Teď už hráli všichni dohromady.

Je 5 hod. a já se budím přesně jako do práce. Ani nepotřebuji budík. Potichu všechno balím a opouštím spící tábořiště. Projíždím vesnicí , kde už nikdo netancuje a vydávám se na horské louky. Je to nádhera, projíždět se po lukách tak časně po ránu. Sluníčko krásně svítí a je jasné, že bude nádherný den. Po několika kilometrech si nacházím krásné místo v lese. Jsou zde čerstvě pokácené stromy a já strašně rád tuto vůni čichám. Vařím si snídani a užívám si zpěvu ptáků. Na jídlo jsem si dal chleba a sardinky. Sedím na kmenu a opírám se o další. Co to, já se nemůžu zvednout. A je to jasné. Přilepil jsem se do smůly. Celé záda dresu mám přilepené. Nádherně to voní, ale praní bude asi zážitek.

Po snídani jsem se rozhodl, že nepojedu po stejné trase domů a nabírám směr na Odry a Bělotín. Stále klesám a dokonce mám i vítr do zad. Jedu jako s větrem o závod. Před Bělotínem zjišťuji, že se krajina hodně změnila. Je zde postavená dálnice a vše je překopáno. Jsou zde nové nadjezdy a cyklostezka. Cyklostezka je ze zámkové dlažby a dělali jí nějací lajdáci. Já bych ji při kolaudaci nechal udělat znovu. Cestou si kupuji minerálku a zastavuji se u Bečvy. Jsem zvědavý, jestli povodně nesebraly můj most pro cyklisty. Naštěstí přejíždím a mířím si to do Bystřice. Na silnici už vládne rušný provoz a od Bystřice do Holešova je to na zabití. Navíc je zde sraz starých aut z USA. Koráby silnic. V Holešově si Policie dala značku měření rychlosti a stejně vidím, že mají úlovek. Řidiči jsou nepolepšitelní. Domů přijíždím v pohodě a jako vždy na mne čeká velký úklid v paneláku.


Ujel jsem asi 200 km. Proti větru i s větrem do zad. Za slunečného a teplého počasí.
Na fotce vidíte, jak vypadá cyklistická láhev uvnitř.
Bylo to moc hezké a už se těším na příští rok.

26.06.2010

Karel