Ořechovka 2010

Ahoj cykloturisti, začnu otázkou. Vzpomínáte si jak jsem jel minuly rok koupit ořechovku pro zahraniční návštěvu? Brzo po jejich návratu domů jsem dostal děkovný dopis, jak moc to bylo dobré. Teď nastal čas a je potřeba zase zajet na nákup. Všechno jsem už rozdal. Také něco vypil. Je to moc dobré pití a hlavně se dá užívat jako lék. To vám však žádný lékař nepředepíše.

Ráno jsem vstal v pět hodin a vyhlédl z okna. Venku je pod mrakem a vypadá to na déšť. Trošku jsem znejistěl jestli mám vyjet. Nakonec jsem se rozhodl za pomocí Internetu. Dešťový mrak nás měl minout. Vyjel jsem z domova a začalo drobně mrholit. Po chvíli to však přestalo a od Napajedel jsem jel už jen po mokrém asfaltu. Tam asi trošku zapršelo.

Dnes jsem se rozhodl, že využiji co nejvíce cyklostezek. Cesta podél Baťova kanálu je vám všem už dobře známá. Pohled do přístavu ve Spytihněvi určitě poznáte. Po pár kilometrech jsem přijel do Starého města a musel jsem se rozhodnout, jak budu pokračovat dál. Nakonec zvítězila varianta kolem letiště v Kunovicích. Při přejíždění přes Moravu jsem si všimnul, jak nějaká skupinka cykloturistů táboří na soutoku s kanálem. Kdyby v noci přišla povodňová vlna, tak nepřežijí. Za nemocnicí jsem najel na cyklostezku a zamířil k letišti. Bývala zde hrozně zničená cyklostezka. Měla rýhy ve směru jízdy a tím to bylo hodně nebezpečné. Teď jsem byl překvapen. Na cyklostezce byl nápis, že je uzavřená. Já jsem se přesto rozhodl, že se nebudu vracet a vyrazil jsem po krásném betóně. Po chvilce jsem potkal dělníky, jak plnili spáry a bez problému jsem je minul. Asi po kilometru jsem měl po nadjezdu pro cyklisty přejet motorovou silnici do Brna. Zde však na mě čekalo nemilé překvapení. Někdo zadělal nájezd na nadjezd. Podejít se to nedá. Dole mezi stěnami jezdí velmi rychle hodně aut. Nakonec jsem se rozhodl kolo přenést přes zábradlí. Měl jsem z toho obavy, ale zvládnul jsem to. Myslím si, že to zatarasení bylo jediné možné řešení, jak zajistit práci na cyklostezce.

Za Kunovicemi jsem se vydal přes kopec do Hluku a pak krásně zvlněnou krajinou do Boršic. Firma Žufanek sídlí až nad vesní na kopci. Nákup proběhl v pohodě. S pánem se znám už z předchozích návštěv a on ví, jak potřebuji zabalit zboží, aby vydrželo cestu v cyklistických taškách. Po nákupu se vydávám s dobře naloženým kolem dále na kopec. Mohl bych jet domů i stejnou trasou, ale já chci jet kolem štěrkáče. Tentokráte vynechávám horskou prémii ke svatému Antoníčkovi a stále klesám k Moravě. V Uherském Ostrohu najíždím na cyklotrasu a po té dojedu až domů. Bylo už hodně teplo a na fotce vidíte, že vedro umořilo i koně. Jen cyklisté šlapou dál. Dnes jich, ale jezdí málo a cyklostezka je v podstatě jen moje. Na štěrkáči se zastavuji na pláži a popíjím vodu z flašky. Mám chuť vytáhnout svačinu a posedět na krásném výhledu přes jezero k hradu Buchlovu. Po chvilce pochopím, že děvčata nemůžou z vody ven, protože se stydí. Tak svačina nebude a jedu dál. Na vodě jsou krásné lekníny a já musím udělat fotky. O kousek dál slyším volání a to je od rybáře. Má na udici velkou rybu a těžce s ní zápasí. Okamžitě se stávám divákem. Jeho kamarád přijíždí na lodičce a vydávají se za rybou na jezero. Těžce bojují, ale ryba vítězí. Vyvlékne se z háčku a uplave. Už jsem se těšil na fotky úlovku.

Od jezera jsem se vydal do Kostelan a neustále po cyklostezce k Baťovu kanálu a domů. Podél kanálu jsem se seznámil s cyklistků. Ona jela po mojí trase již delší dobu a teď jsme se sjeli. Vykládáme si o cyklistických zážitcích a mě nejvíce zajímají její zkušenosti s cyklistikou v Holandsku. Hodně tam najezdila a má hezké zážitky. Zajímavé je zjištění, že se tam za den nedá ujet dlouhá trasa. Cyklostezky vedou přes hodně křižovatek a cyklista stále zjišťuje kam má jet. Další informace je z oblasti techniky. Holanďané jezdí na hrozných kolech. Staré neohrabané modely. Prostě se nezajímají o modernizaci.

Za Pahrbkem jsem udělal zastávku v přístavišti. Zrovna tam probíhala svatba a bylo to moc hezké. Později jsem se dozvěděl, že ženich je námořník a chtěl to mít na lodi. Myslím si, že všichni budou mít hezkou vzpomínku.

Domů jsem dorazil v pohodě a když jsem šáhnul na nosič, tak jsem zjistil, že je horký. To znamená, že sluníčko hodně svítí. Vůbec jsem nebyl unavený, ale měl jsem pocit žízně. Tak jsem vyrazil na nákupy do obchodu. Chtěl jsem se připravit na ještě jeden odpolední výlet.

http://www.zufanek.cz/

Ujel jsem 94 km při teplotách kolem 30C.

16.07.2010

Karel