Ublo zemská osa

Ahoj cykloturisti, v televizi chodí pořad, kde se zjišťuje, jak vznikl název některých dědin. Tento týden řešili Ublo, vesničku na Valašsku. Domácí říkali nějakou historku z Valašska, ale znalec řekl, že je to pramen potoka. Já jsem se rozhodl jít všechno prověřit.

Vyrazil jsem odpoledne po polní cestě a přes Zlín po cyklostezce. Nedá se zde skoro jet. První jsem jel do Lutoniny. Na mapě je zakreslen sirný pramen. Zeptal jsem se dvou paní ve vesnici a skoro nic jsem nezjistil. Prý to ví jen staří lidé. Pramen má vytékat z trubky do potoka. Jel jsem podél potoka, ale nic jsem nenašel. Tak jsem vyrazil na pěkný kopec do Ubla. Na fotce vidíte historickou ceduli obce. Na vrcholu stoupání jsem dojel k hospodě Zemská osa. Čím víc chlapi v hospodě pijí, tím víc se maže zemská osa.

Po prudkém sjezdu jsem na cestě z Vizovic a mířím na Lidečko. Na Pulčínské skály se jede tunelem pod železnicí. Pak následuje stoupání. Mně to tady velmi připomíná stoupání v Alpách. Taková ta přípravná část než začnou horské serpentiny. Prostě dlouhé táhlé stoupání podél luk s fialovýma krávama. Nahodil jsem 42 na 23 a udržoval jsem rychlost 15. Cestou jsem několik cyklistů předjel, až jsem narazil na cyklistku s dlouhými kudrnatými vlasy. Ta svou kůži nechtěla dát lacino a začal závod jako při Tour de France. Jeli jsme vedle sebe a po očku sledovali, co ten druhý udělá. Já jsem ve vesnici nastoupil a vyhrál jsem. Tak jsem zachránil hrdost všech mužů. Zastavil jsem a po tváři mně tekl slaný pot. Ani jsem neviděl, jak to štípalo. Ona si glgla vody z vlašky zamávala na pozdrav a sjela do údolí. Tak mě to rozhodilo, že ani nevím, jestli mě nenechala vyhrát ze soucitu.

Na Pulčinách mají nové informační centrum. Zašel jsem se podívat co tam mají a koupil jsem si pohlednice. Je tam mladá holka a říká, že nic neví, protože je nová. Už jsem měl hlad a sedl jsem si na tábořiště a snědl oblíbené oplatky. Dnes to mám s jídlem slabší. Doma mám jen patku chleba. Po návratu domů jsem to spojil se sardinkami. V neděli budu žít o rýži.

Dnes jsem se rozhodl, že nesjedu do Francovy Lhoty, ale pojedu po hřebenu do Lidečka. Jel jsem zde poprvé a musím upozornit, že tato cesta je sjízdná jen na horském kole. Původně to byla asfaltka, ale teď je to základní velký kámen. Cesty jsem si velmi užíval. Všude byly krásné výhledy do krajiny a na dvou místech jsem našel hezká odpočívadla. Taková, že sedíte na lavičce a díváte se na daleké kopce. Nakonec jsem sjel do Lidečka a následovala cesta do Lačnova. Další vesnicí je Tichov. Tady už začíná romantika. Krásné lesy s velkými stoupáními a serpentinami. Mám to zde moc rád. Prostě úžasná kopcovitá krajina. Trošku mně to připomíná cestu přes Jugoslávii. Prudký výjezd na kopec do dědiny a zase sjezd. Po romantice přijde cyklistická dřina a to vyšlapat Loučku. Tento kopec znají cyklisté z celého okolí. Já si myslím, že větší dřina je to od Vizovic.

Po sjezdu do Vizovic jsem jel po staré cestě a za Zlínem jsem se chtěl vyhnout polní cestě do Otrokovic. Proto jsem prokličkoval Malenovicemi a po nové cyklostezce jsem dojel na cestu, po které jezdím do práce.

Ujel jsem 117km průměrem 21 km/hod. Zde se projevilo, že nemůžu jet, jak bych chtěl po cyklostezkách a také polní cesty po kterých jsem dnes jel.

09.05.2009