Tibetští mniši

Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl pro snadný výlet. Zvolil jsem rovinatou Hanou a pak Svatý Kopeček. Vyjel jsem po JZD cestě do Tlumačova. K mému překvapení je zde cesta přehrazena hromadou hlíny a zákazem vjezdu. Staví se zde dálniční přivaděč. To znamená, že už nemáme vedlejší cestu směrem na Hulín. Za Tlumačovem je cesta do Kurovic také uzavřená. Já jsem se rozhodl pro experiment a jel jsem přes Alexovice na cestu Holešov Hulín. To jsem si dal. Cesta je úzká a je na ní velký provoz. Navíc se zde staví a řidič kamiónu neměl odvahu mě předjet a za námi se vytvořila dlouhá kolona vozidel. Odechl jsem si až za Hulínem na cestě do Skaštic. Zde se, ale také staví a jede se po panelech. Provoz je řízen semafory. Za Chropyní už to byla moje známá cesta. V Cítově se opravuje zámek a dělníci si hezky vyzdobili boudu vedle WC. Na jezerech před Grygovem byli rybáři a nějací lidé se opalovali. Dokud není teplota vody na koupání, tak je zde málo lidí. Objevil jsem zde vydolované nové místo na štěrkovišti. Nevím, jestli jej zaplní vodou.

Na Svatém Kopečku jsem potkal bezdomovce, o kterém jsem psal minulý rok. Dnes zase hrál na kytaru a zpíval. Já jsem si sedl před kostel na sluníčko a vybalil jsem oplatky. V kostele hrály krásně varhany a když nehrály tak jsem poslouchal bezdomovce jak zpívá. Brzo se obloha těžce zatáhla a já jsem pozoroval, jak v mém směru domů hřmí hromy. Rozhodl jsem se počkat, až tam bouřka přejde a dobře jsem udělal. Po svačině jsem šel za bezdomovcem. Vykládali jsme si o životě a on říkal, že když mě dnes uviděl, tak si mě okamžitě vybavil z minulého roku. Úplně přesně zopakoval, o čem jsme mluvili minulý rok. Říkal, že jsem člověk který je jiný než ti všichni kteří tam chodí do kostela. Mám v sobě něco, čím lidi zaujmu. Probírali jsme život po smrti a velmi jsme si rozuměli. Oba dva jsme již prožili bezvědomí a byli jsme blíže té druhé straně. Přesně jsme se shodli na tom, co tam bylo. Já jsem to měl, když mě srazilo auto. Dále jsem mu říkal, ať nekouří a on tvrdil, že má alergii a když kouří, tak nemá na těle červené skvrny. Vysvětloval to tím, že cigarety obsahují drogu, která to umí potlačit. Zde by mě zajímala vaše reakce moji čtenáři. Je to z pohledu současné lékařské vědy pravda? Také se chválil jak je fyzicky zdatný a předvedl stoj na pilíři. Hezká je vedle něj ta invalidní berla. Probírali jsme, kde všude chodí hrát, aby si vydělal peníze a chlubil se tím, že jsou lidé, kteří mu nedávají jen almužnu. Jedna holka mu v Kroměřži dala na ruku přívěšek. Je to provázek a na něm jsou navlečeny smotané barevné papírky. Té holce to muselo dát hodně práce. Opravdu mu tím udělala radost. Po chvilce tam přišli Tibetští mniši. Měli s sebou tlumočnici. Říkala, že objíždějí Evropu a nabízejí děti k adopci na dálku. Bezdomovec okamžitě zdělal z ruky přívěšek a daroval jej mnichovi. Byla to zajímavá situace. Mnich se zdráhal přijmout dárek. Mluvil Anglicky a já jsem si najednou uvědomil, že znám slovo gift a present. Jaký je v nich v takové situaci rozdíl? Na rozloučenou mně bezdomovec stále hrál a já jsem už potřeboval vyrazit. Navíc jsem nevěděl, co udělá počasí.

Rozjel jsem se vstříc černým mrakům. Cesta byla přes den horká a v dešti rychle oschla. Svítilo ostré slunce a já jsem jel mezi velkými kapkami. Nakonec přestalo pršet a jel jsem jen místy po mokré silnici. Nejhorší to bylo v lese před Kroměřížem. Cesta byla celá mokrá a já jsem měl nohy kompletně špinavé. Nad letištěm létali s balónem a nevím, jestli letěli, tam kam chtěli. Domů jsem dojel přes Kvasice v pohodě.

Dnes jsem sledoval můj sportovní výkon. Na rovinkách jedu 30 km/hod. Točím nohama 90 až 100 otáček za minutu na lehký převod. Používám malý talíř a v zadu dva pastorky.
Ujel jsem 141 km průměrem 25 km/hod.

10.05.2009