Bitva Korytná

Ahoj cykloturisti, dnes se konala historická bitva na loukách nad Korytnů.

Fakta z roku 1945 : bitva začala již 17. dubna bombardováním Strání, v následujících dnech se strhla silná dělostřelecká příprava rumunských i odpověď německých dělostřelců. Do 25. dubna soustředil generál Žmačenko hlavní síly 40. armády i vybavené dělostřelectvo a 26. dubna po 5. hodině ranní začala palba na Korytňanské lúky. Brzy zaútočila pěchota 240. střelecké divize plukovníka Calaje a za podpory tanků T 34 byla německá obrana prolomena na úseku 12 kilometrů širokém. Také Němci použili tanky a pokusili se o protizteč, ale pod tlakem sovětských jednotek museli ustoupit ve směru na Korytnou a Nivnici. Obyvatelé Strání se pomalu vraceli domů, ale mnohé čekala vyhořelá nebo těžce poškozená stavení. 52 domů včetně školy bylo zničeno, 160 poškozeno těžce a 180 lehce. Během bojů bylo zabito nebo na následky zranění zemřelo 19 občanů Strání. Ztráty na životech osvobozujících jednotek byly kruté - padlo 100 vojáků Rudé armády a asi 83 rumunských vojáků.

Z rekonstrukce této bitvy jsem vás již jednou informoval. Dnes jsem se vydal na horském kole a pokud to šlo, tak jsem jel terénem. Než jsem vyjel, tak jsem stále nevěděl, co si mám obléci. Foukal ledový vítr a občas vysvitlo sluníčko. Nakonec jsem si dal dres s dlouhým rukávem a udělal jsem dobře. Cestou tam jsem jel se silným větrem do zad. Domů už to bylo horší. Zvolil jsem cestu z Mistřic přes hřeben do Hradčovic. Za sucha je to sjízdné po polních cestách. Z Uh. Brodu jsem jel na Nivnici a u Slováckých strojíren jsem najel na cyklostezku. Věděl jsem, že zde je ale nevěděl jsem kam až vede. Cyklostezka začíná na sídlišti, kde jsem bydlel a vede kolem starého vodního mlýna ke strojírnám. Její malebnost dokresluje krásný rybník. Za strojírnami vede k frutě a průmyslové zóně v Nivnici. Vede podél úzké cesty, kde je velký provoz. Tuto cestu jsem neměl rád. Bylo zde nebezpečné jezdit na kole. Za frutou vás cyklostezka zavede k mostu a končí. Asi jeden kilometr se musí jet po hlíně a kamení. Horní vrstva zeminy je jíž odhrnuta a myslím si, že cesta bude brzo hotová. V Nivnici se napojíte na ulici, kterou projedete až na konec dědiny.

Za Korytnou mně začalo peklo na silnici. Už se blížil čas bitvy a opozdilci v autech spěchali na kopec. Byly to stovky aut. Na kopci parkovaly na délku celého lesa a pak na loukách na vrcholu. Jel jsem docela rychle. Udržoval jsem 15 km/hod. V lese jsem dohnal pána, jak volá na syna, aby zpomalil. Dohnal jsem kluka a pochválil jsem jej, jak dobře šlape. Myslím, že tatínka dobře prohnal a ten neví, proč kluk zrychlil. Před vrcholem jsem se nesnažil ani dostat mezi diváky na louku. Bylo tam plno a s kolem jsem neměl šanci. Zůstal jsem stát na cestě. Přišli tam za námi mladí vojáci a tvrdili, že tam bude dopadat munice, ať jdeme pryč. Nikdo to nechápal jak je to možné, když cesta nebyla uzavřena a hned na jejím okraji bylo velké parkoviště aut na louce. Dokonce padly i nějaké vyhrůžky a diváci se také nenechali zastrašit. Z pohledu diváka to bylo blbé místo a nebylo skoro nic pořádně vidět. Přesto se tam vybíralo vstupné. Myslím si, že ti dobrovolníci si za svou snahu odměnu zaslouží. Jen z pohledu spravedlnosti to mělo být nižší než přímo u bojiště. Akce začala s víc jak hodinovým zpožděním. Ani jsem nedočkal konce bitvy a vyrazil jsem, abych ujel divokému úprku aut po akci. Dohnali mě až za Nivnici. To jsem byl už na cyklostezce a sledoval jsem blázny, jak se při předjíždění snaží zabít. Přitom šlo o vteřinový zisk na cestě do Brodu.

Domů jsem jel kolem Olšavy do Havřic a pak stejnou cestou přes Mistřice domů. To už jsem, ale šlapal proti studenému větru. Na poslední fotce si vychutnejte vůni čerstvého hnoje.
Ujel jsem 90 km. V ledovém větru.

02.05.2009