Ahoj cykloturisti, v časopise Cykloturistika jsem si přečetl o našem cestovateli Oto Křížovi a rozhodl jsem se navštívit jeho rodné místo. Vyjel jsem po 13 hodině za hezkého počasí. Napřed jsem jel směrem na Kroměříž a pak do Zdounek. Na okraji Kroměříže jsem viděl odbočovat auto s důchodcem. Měl vyplazený jazyk a řídil. Projel křižovatku a nabral si to přímo do protisměru. Zastavil jsem a nechal jsem ho projet. Neměl jsem na vybranou. To, že jsem jel po hlavní cestě nemělo žádný význam. Děda měl plechové auto a srážku bych nepřežil. Do Morkovic Slížan jsem jel jako pán. Cesta je uzavřená a kopec je jen pro vás. Přes vesnici se opravdu nedá projet autem. Cesty jsou odbagrované.
V Páčlavicích jsem našel pomník náhodou. Jel jsem dole vesnicí a něco mě řeklo, zastav a já jsem stál přímo před pomníkem. Kousek za pomníkem je kostel a zámek. Informace o cestovateli si přečtete na přiloženém obrázku. Za vesnicí jsem se vydal k dalšímu cíli. Hledal jsem v lese léčivou studánku. Je to místo vozidlem nedostupné a byl jsem rád, že mám široké gumy. Kapličku zakrývají ochranné panely a není to hezké. Nad kapličku stojí socha na podstavci a vše obklopují velké stromy. Je to hezká scenérie, ale já jsem to nedokázal vyfotit. Možná to ani nešlo zachytit to, co jsem cítil. Od kapličky jsem se vydal do dalšího stoupání cesta necesta k místu Jezírko. Nevím proč se to tak jmenuje. Na kopci jsem žádné jezírko nenašel, jen kapličku a zvonici. Je to hezké místo k posezení.
Můj další cíl byl TV vysílač. Cestou jsem potkal dědečka s vnukem. Vnuk už byl přerostlý, asi 25 roků. Děda ho vylákal na cyklistický výlet z Vyškova. Pán říkal, že nemůžu domů dojet za světla. Já jsem lehce našel lesní cestu k vysílači a také první odpočívadlo pro cyklisty. Už jsem chtěl fotit, když jsem si všimnul, že na lavičce jsou dva mladí lidé a prožívají hlubokou lásku. Tak jsem foťák raději schoval a potichu jsem odjel. Lesem se jelo velmi dobře a u hájenky jsem se cítil jako někde na horách. Měl jsem pocit, že dýchám vzduch jako v Alpách. Na mapách je nakreslená běžkařská trasa. V zimě to tu musí být krásné. Vyjel jsem až na nejvyšší místo a byl jsem u TV vysílače. Kousek od vysílače je výhled do krajiny a altánek pro cyklisty. Je tam i nový ukazatel směrů. Byla tam na výletě maminka s chlapcem. Chlapec si mě vybral za kamaráda a začal se mnou komunikovat jako bych byl jeho tatínek. Poškrábal jsem jej na čepici a on byl rád. Asi mu někdo chyběl. Cítil jsem, že bych se mu dokázal věnovat.
Cestou do vesnice Chvalkovice jsem pozoroval větrný mlýn. K mlýnu udělali novou cestu. Dnes jsem měl štěstí. Ve mlýně byl majitel a dělal opravy. Povykládali jsme si a dozvěděl jsem se, že je potomkem mlynářů a větrný mlýn je jeho koníček. Opravuje ho sám bez státních příspěvků. Říkal, že vyřízení peněz je skoro nemožné. Strašně moc papírování a doprošování. On je zemědělec a pracuje i v lese. Přírodní materiál si sežene sám a řemeslo umí také. Potvrdil mě, že se tu opravdu točily Policejní humoresky. Psal jsem vám o tom minulý rok. Já jsem správně odhal, že to byl švindl, když ukazovali pohled z domku na větrný mlýn. Oni měli udělané okno z papíru. S pánem jsem se domluvil, že se na podzim uvidíme.
Poslední můj cíl je větrný mlýn v Kunkovicích. Znám zkratku přes les a jsem tam za chvíli. Když jsem vyjel na kopec, tak jsem uviděl škaredé mračno. To mě pak provázelo celou cestu domů. Mlýn je ve stejném stavu jako minulý rok. Jen je tu hezké posezení pod stromem. Domů se musí sjet do údolí a pak vyšlapat několik serpentin. Já jsem pelášil jako zajíc. Neměl jsem pláštěnku a nechtěl jsem zmoknout. Občas na mne spadla kapka, ale to nic nebylo. Domů jsem dojel dobře.
Ujel jsem 102km průměrem 21 km/hod. To je na horské kolo s cestami v terénu dobrý výkon.
08.05.2009
Žádné komentáře:
Okomentovat