Psí závody Lukov

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že budou v Lukově závody psů v tahání těžkých saní. Ráno jsem vyjel podél potoka do Sazovic a pak do Rackové. Zde se jezdí malou oklikou po polní cestě. Já jsem se nechal zlákat vyjetými kolejemi přímo po poli. Napřed to šlo dobře, ale za lesem koleje zmizely a já jsem musel jet po měkkém poli. Nakonec jsem to nemohl do kopce utáhnout a šel jsem pěšky. Ze Žabárny jsem se rozhodl jet po hlavní cestě do Fryštáku. Moc rozumné to nebylo. Příště pojedu po cestě do Dolní vsi. Za Fryštákem mě předjížděl dlouhý kamion s vlečkou na auta. Byl tak drzý, že mu nevadilo ani protijedoucí auto a k tomu ještě stihl dohnat a předjet Škodovku přede mnou. Jen jsem pozoroval, jak mu vlečka tancuje po cestě. Najít jméno pro řidiče kamionů asi není těžké.

V Lukově se závody konaly u fotbalového hřiště. Je zde i hospoda s venkovním posezením. Již z dálky bylo slyšet štěkání psů a bylo snadné přijet na místo konání. Princip je v tom, že pes je připojen do popruhů a musí během minuty naložený vozík na kolejích dotáhnout na určitou vzdálenost. První musí vozík rozjet. Dělá se to tak, že pes vyskočí dopředu a trhnutím si vozík rozjede. Pak už jen táhne. Jeho majitel ho k sobě volá různým pokřikováním a pohyby. Někteří majitelé měli smůlu a pes se třeba i otočil a nejevil zájem závodit. Někteří psi se hodně snažili a skákali tak, až lidé říkali, že je to trápení zvířat. Psi měli pod 20 kg. Jen jeden měl 70 kg, ten to zvládl hladce. Nevím, jaké byly váhové kategorie. Během závodů se stal úraz. Jeden pes pokousal dítě a musela se zavolat rychlá pomoc. Přijela i Policie vyšetřit událost. Dítě nesli do sanitky a odhaduji ho podle velikosti do sedmi let.

Po shlédnutí části závodů jsem se vydal pokořit stoupání na hrad Lukov. O čem píši pochopí jen ti kdož už na hrad šlapali na kole. Louku jsem zvládl v pohodě, ale kamenité úseky v lese mně dělaly problémy. Kolo prokluzovalo a místy jsem to raději vytlačil. Cesta je stále v horším stavu. Je vydřená od dešťů a terénních aut. U hradu bylo hezky. Dále jsem se vydal na druhou stranu s cílem na Rusavě. K tomu jsem potřeboval nejdříve absolvovat sjezd po krásném lesním chodníčku s výhledy do krajiny a pak překonat hřeben. Původně jsem byl rozhodnut jet po modré značce, ale když mě zavedla na soukromý pozemek, tak jsem to otočil a sjel dolů. Taková malá vrchařská prémie. Dále jsem jel po nově upravené cestě. Je na ní jemná šotolina. U studánky jsem vypil flašku s vodou a nabral jsem si čerstvou vodu. Přijel tam i nějaký cyklista a tak jsem ho vyfotil. Na křižovatce jsem se rozhodl jet po asfaltové cestě a před vrcholem jsem dohnal mladou maminku s chlapcem. Ona tlačila a chlapec jí ujížděl. Nevěděl jsem jak ji povzbudit k sportovnímu výkonu abych nedostal přes ústa. Od Okluku jsem sjel do údolí do Rusavy. Zde jsem se zastavil u vodní nádrže a koupaliště. Voda měla teplotu 23C. Ve vesnici jsem fotografoval nové informační tabule o historii obce. Pak už následoval výšlap po žluté značce na Hostýn. Odjel jsem to v kuse. Rozhodl jsem se, že fotit budu na zpáteční cestě. Před vrcholem na Hostýně jsem málem přejel cyklistku. Pletla se po cestě a asi nečekala, že za ní někdo rychle přijíždí. Zastavil jsem až u rozhledny.

U rozhledny jsem byl zklamaný výhledem. Vše bylo v oparu. Vidět bylo jen město a okolí. Zajel jsem se podívat ke kostelu a mezi stánky. Bylo tu moc svatých turistů. Přijeli autobusy až na nádvoří kláštera. Já tyto lidi moc nemám rád. Většinou se přetvařují, jak jsou slušní. Svačinu jsem odložil až na zpáteční cestu. Vybral jsem si místo kde je lavička a výhled do krajiny. Teď jsem se tam musel dopravit. Když jsem sjížděl po cestě směrem na troják, tak mně zkřížila cestu cyklistka, která jela jako o život. Já jsem nečekal, že by mně nedala přednost. Mířila si to do stoupání ze spodní strany Hostýna. Asi měla natrénováno. Až následně jsem si uvědomil, že měla na sobě jen plavky v barvě lidské kůže. Něco takového bych v horách nečekal. Spíš někde poblíž koupaliště. Jako cyklista si neumím představit jaké to je jet na sedátku v plavkách. Odhaduji, že byla na sedací části pěkně dodřená, možná ji to dělalo dobře. Po chvilce jsem přijel k vytoužené lavičce a moje vize se rozplynuly. Už byla obsazená. Tak jsem jel do další zatáčky a sedl jsem si na zem, abych měl výhled do údolí. Co jsem si dal na svačinu uhodnete snadno.

Po svačině jsem sjížděl do údolí a kochal jsem se nádhernými výhledy. Málem jsem vyjel z cesty. Potkal jsem cyklistu, jak jel nahoru. Hrozně se trápil, chudák. Rusavou jsem dojel do Chomýže a kolem svaté Anny do Jankovic. Před Dobroticemi vozily tatrovky hlínu na pole. Asi se někde staví a oni zachraňují ornici. Kousek dál je statek s koníky. Dělají tam vyjížďky. No a jsem v Žopách. Rozhodl jsem se pro zkratku, kterou jsem ještě nejel. Napřed to byla polní cesta, ale u stohu skončila a dále jsem jel po louce. Běžně jezdím po trase závodu Drásal. Po asfaltce jsem pokračoval přes Přílepy až na Hadovnu. Zde na mne čekal sjezd do Žabárny, místa kde jsem jel ráno. Teď už jsem jel jak se má a nedělal jsem žádné experimenty. V lese nad Rackovou je značka soukromý pozemek, ale jel jsem dál do Hostišové. Je to krásná asfaltka v lese. Z Hostišové jsem jel po polní cestě na Chlum k hospodě. Uvažoval jsem o večeři, dnes nevařili. To musím vydržet domů. Po škvárové cestě se vracím do Otrokovic.

Dnes jsem dospěl k závěru, že muži vůbec nesportují. Většinou jsem potkával ženy cyklistky a pěší turistky. Muži asi sedí u počítačů. Někteří chytřejší v hospodě u piva.

Ujel jsem 90 km. Průměrem 15 km/hod. To je špatný průměr, ale já jsem se dnes pohyboval většinou v terénu a na mém kole bez odpružení se ani rychleji jet nedá. Navíc jsem si užíval nádherného počasí a výhledů do krajiny.

6.9.2008