Festival trampských písní Skalička

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, jak nám ten čas letí. Už je zde zase Festival Trampských Písní ve Skaličce. Jako každý rok, tak i letos nesmím chybět. Už dlouho se na tuto akci těším. Sleduji předpověď počasí a jestli bude úplněk měsíce. Některé ročníky jsem jel domů za úplňku měsíce. Letos se rozhoduji, že nebudu riskovat padesátikilometrovou noční jízdu na kole a přespím na místě. Druhý den budu pokračovat ve výletě k větrnému čerpadlu.

Letos nám vyšlo chladné slunečné počasí a úplněk. Meteorologové předpovídali velké ochlazení. Připravuji si na cestu několik vrstev oblečení a to tak abych v tom mohl jet na kole a být na festivalu. Je to trošku neslučitelné. Cyklistické oblečení je upnuté na těle a z umělých materiálů. Trampské oblečení je volnější, zelené barvy a nemělo by snadno hořet. Nakonec jsem to jaksi zvládl a rozhodl jsem se jet jen se dvěma taškami na nosiči. Do jedné dám spací pytel a karimatku. Do druhé šaty na pobyt v přírodě, jídlo a věci na vaření.

Dávám si budík na pět hodin, ale vstávám později. Nějak se mně nechce z postele ven. To vstávání je již nepříjemné když je ráno tma. Nakonec snídám a vyjíždím po sedmé hodině. Hned před domem si dávám čepku a za Otrokovicemi vlněné rukavice. Doufám, že se brzo oteplí a já to budu moci svléci. Mýlím se, až do cíle v tom dojedu. Tento týden jsem jezdil na kole ráno do práce na lehko a věřil jsem, že to vyjde i dnes. Je sobota a řidiči zase divočí. Jezdí hrozně bezohledně a málem jsem skončil na kufru jednoho bezohledného řidiče, který předjížděl proti mně v zatáčce auto. Naštěstí měl rychlý stroj a zvládl to. Podobných situací jsem viděl ještě několik. Nejhorší jsou řidiči s vozíčky za autem. Ti jezdí jen v sobotu.

Celou cestu do Bystřice jedu proti ledovému větru a nejsem schopen udržet slušný průměr. Nad Bystřicí vyjíždím z lesa na planinu a málem v bočním větru lehnu. Opřel se mi v nárazu do velkých tašek na kole. Jsem prochladlý a špatně se mně jede. Když přijedu do Skaličky, tak cítím jako bych jel stovku a ne padesátku. Navíc přijíždím pozdě, festival už začal. Parkuji kolo na moje obvyklé místo u plotu a převlékám se. Šaty dávám na kolo provětrat, ale není to nutné. Přijel jsem suchý. U ohniště hraje nějaká hudební skupina a já si říkám, že hrají tak hezky, že nemusím jít ani dovnitř. Budu pro ně hlasovat.

Pořadatelé si letos postavili u vstupu stan. Od minulého roku nemá budova přímý vstup z ulice, ale přes hospodu. Ještě jsou zde stánky s drobnými ozdobami, klobouky, koženými výrobky a opékaným masem. Ve velkém staně je výčep. Sedí zde skupinka muzikantů a hrají si sami pro sebe. Všichni pijí studené pivo. To bych nezvládl. Já mám v cyklistické flašce vodu a ta je tak studená, že se nedá pít. Myslel jsem si, že se v průběhu dne na slunci ohřeje, ale studený vítr to nedovolil.
V sále je několik volných míst a já se umisťuji doprostřed, abych mohl pohodlně fotografovat účinkující. Odhad je, že zde sedí asi sto diváků. Jednotlivé skupiny vystupují za sebou bez zbytečných průtahů. Nikdo nedělá problémy se zvukaři. Každá skupina musí zahrát jednu starou trampskou písničku a pak je to libovolné. Vlastní tvorba nebo vypůjčená skladba.

Dnes jsou zde dva uvaděči a mají problém s mikrofony. Musí si je půjčovat. Snaží se z této akce udělat malou šou. Například vyhlásili soutěž o nejvzdálenějšího účastníka. První se přihlásili Ostraváci a ty trumfli Bratislaváci. Pak, ale došlo k něčemu, s čím nikdo nepočítal. Přihlásila se paní a říká Hamburg. Konferenciér si s ní začal dělat srandičky a použil několik německých slov. Německy neuměl. Paní na něj spustila plynulou němčinou. Byl to šok a on nevěděl jak zachránit situaci. Žádný divák nechtěl překládat a tak paní přešla do Angličtiny. Zde už se to kolektivně zvládlo. Zeptat se co zde dělá, jestli má ráda tramping a pod. Nakonec dostala Zigi z Hamburku odměnu.

Konferenciéři uváděli jednotlivé skupiny aby vyplnili čas než se vymění na jevišti. Akce byla poznamenána i jednou smutnou událostí. V pátek bylo slavnostní zahájení a zapálení ohně. Jeden člen skupiny Pupkáči se tak opil, že dnes nebyl schopen vylézt na jeviště. Skupina se omluvila a rozhodla se za to, co se stalo odstoupit ze soutěže. Jen chtěli zazpívat divákům, aby nepokazili naplánovaný program a nezklamali své fanoušky. Měli jich v hledišti hodně. Zpívali a hráli moc hezky a diváci tak tleskali, že se porota rozhodla nabídnout této skupině pokračování v soutěži. Měli velkou šanci postoupit do finále. Oni to, ale odmítli, že musí dodržet slib.

Ještě jsme se v průběhu dozvěděli, kde byly letos festivaly a kde budou příští rok. Měli jsme možnost si koupit CD jednotlivých skupin. Já jsem fandil skupině Blue Stones a když dostali cenu za nejlepší zpěvačku, tak mně bylo jasné, že budou druzí. Festival zaslouženě vyhráli Špunti. Dokonce měli s sebou jednoho malého špunta. Soutěž se nebere nijak vážně. Odměnou je vypálení jména skupiny na placku a tu můžou mít rok doma až do dalšího festivalu. K tomu všechny skupiny dostaly drobné dárky. Diváci se zase těšili na bohatou tombolu. Já jsem nic nevyhrál, třeba budu mít štěstí v lásce jak se říká. Zato někteří diváci vyhráli několikrát. Dokonce paní, která seděla vedle mě vyhrála dvakrát stejnou cenu a to 10 kg mouky. Je to neuvěřitelná náhoda. Všichni diváci si přáli, aby mouku nevyhráli. Kdo by takový velký balík tahal. Já jsem si přál vyhrát zimní vojenské doplňky. Hodily by se na noc.

Po vyhlášení soutěže se začala o zábavu starat skupina Hazard ze Zlína. Ta hrála k poslechu a k tanci až do neděle. Na parket nastoupily skupinky lidí v country oblečení. To už jsem se přemístil k táboráku a poslouchal jsem staré trampské písně. Je to jeden z důvodů proč sem jezdím. Poslechnout si to co nikdo na festivalech nehraje. Mám obavy, že tito muzikanti zároveň se mnou umřou a už to nikdo nebude umět. Kolem ohně stálo několik kytaristů a basista. Pán který chtěl hrát na foukací harmoniku to vzdal. Byla tak studená, že to nešlo. Opravdu se hodně ochladilo a foukal vítr. Soptík se hodně snažil topit, což bylo dobré, ale zase mám propálenou bundu.

Někdy po půlnoci jsem se rozhodl jít spát. Neměl jsem stan a tak jsem hledal vhodné místo. Zalíbil se mně přístřešek pro pořadatele. Měl jsem jistotu, že na mě nespadne rosa a budu trošku chráněn před větrem. Jako vždy jsem si opřel kolo a na něj přivázal pláštěnku. Pod ní jsem si dal na zem karimatku a spacák. Byly 2 C a tak jsem si na sobě nechal šaty, jak jsem byl oblečený. Stejně jsem chtěl brzo ráno vstát a pokračovat dál. Byla taková zima, že mně dovnitř dírkou na dýchání táhnul studený průvan. Byl jsem ve spacím pytli vlezený úplně celý. Proti větru mě částečně ochránila pláštěnka.

Festival se vydařil a příští rok pojedu zase.