Pasování krajánků ve Skaličce

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, už třetím rokem se koná pasování krajánků. Letos se koná ve Skaličce. Před rokem jsem tuto akci popisoval z Poruby. Je to zvláštní, ale během měsíce zase pojedu trasu do Skaličky. Minulý týden jsem zde spal na festivalu a pořádně jsem vymrzl. Dnes jsem to zdokonalil.

Každému dnes bylo jasné, že není rozumné jezdit daleko od domova. Je studený vítr a každou chvíli začne pršet. Já jsem se přesto rozhodl vyjet. Dobře jsem se oblekl a vyrazil. Tak jsem si to myslel, ale brzo jsem poznal, že jsem udělal chybu. Vzal jsem si kalhoty, které nejsou až do bot a mrzla mě achilovka. Snad to nebude mít následky. Čepka a rukavice byly dnes samozřejmostí. Jel jsem proti větru a místy jsem nebyl schopen jet rychlostí přes 20 km/hod. Na cestách byl docela klid až na nebezpečnou situaci v Opatovicích. Sjížděl jsem do levotočivé zatáčky a proti mně jela řada aut a já jsem začal klopit. V té chvíli mě začalo předjíždět auto a donutilo mě vyjet odstředivě ke krajnici. Byl to darebák, který mě vytlačil z cesty v zatáčce. Přitom ve vesnici neměl důvod jet více než padesát.

Když jsem přijížděl do Skaličky, tak už lehce mrholilo. Zajel jsem rychle k větrnému mlýnu. Na odpočívadle u mlýna seděli lidé, ale už se chystali v dešti odjet. Ve mlýně bylo spousta diváků a tak jsem si ani nekoupil pohlednice. Tak jsem se rozhodl vrátit do sálu na vyhlášení. Ve vesnici mají hezké sluneční hodiny.

U sálu už parkovalo hodně kol a lidé si už vybrali místa v sále. Všude už bylo obsazeno a já jsem si našel místo v rožku na zemi. Koupil jsem si čaj a čekal až zchládne. Přitom jsem fotografoval. Když jsem začal pít čaj tak jsem málem vyprsknul. Byl to hrozný hňus, horší než dostáváme v jídelně Eurestu. Za to jsem dal 10 Kč. Příště si vezmu svůj čaj a koupím si jen vodu. Postupně byli pasování prášci, krajánci a dále. Je to v podstatě odstupňováno třemi roky, co tato akce probíhá. Každý rok musí soutěžící objet na kole vodní a větrné mlýny a vyplnit knížečku razítky a správnými odpověďmi. Já je obdivuji, jak si umí vychutnat jednotlivé výlety. Já bych sedl na kolo a snad bych to objel jedním vrzem. Pokud by to bylo do 200 km. O tom to však není. Lidé mají poznávat krásné okolí Hranic a posedět v hospůdkách kde sbírají razítka. Za krásné cyklotrasy musím pochválit město Hranice. Je v tom skryto hodně práce.

Po vyhodnocení nastoupily malé děti a krásně tancovaly s učitelkami ze školky. Poté se všichni vyhrnuli ven, aby viděli dva chlapce, jak předvádějí své umění na kole. Měli to těžké. Všechno bylo mokré od deště a myslím si, že to mohlo být i riskantní. Já jsem zjistil, že je hodně hodin a musel vyrazit domů abych dojel dříve než bude tma.

Zrovna jsem si oblékl pláštěnku a udělal jsem dobře. Napřed to bylo mrholení, ale později se z toho stal lehký déšť. S deštěm se oteplilo a polevil silný vítr. Jelo se mně dobře, ale potil jsem se pod vrstvami oblečení. Toto byla situace, kterou neumí vyřešit žádné moderní prádlo. Napřed jsem jel opatrně a postupně jsem si na mokrou cestu zvykl. Musel jsem dávat pozor na místa, kde vyjížděli zemědělci z pole a navezli na cestu bláto. Vyrobili tak kluziště. Až v Tlumačově jsem se naštval. Jel jsem po cestě, kde bylo hodně místa a uprostřed byla velká kaluž. Potkal jsem auto a vy uhodnete, co ten řidič udělal. Lehce pootočil volantem do středu vozovky. Proč to ti lidé dělají. Vždyť jsem tomu člověkovi nic neudělal a nikdy jsem ho nepotkal. Nevadí. Stejně jsem byl mokrý a propocený. Nepříjemné bylo, že jsem doma nechal navléky na boty a můžete si představit kolik jsem měl v botech ledové vody. Dá se říct, že jsem mrznul odspodu. Doma jsem se musel svléknout u koupelny a věci vymačkat abych je mohl dát sušit. Pak jsem utřel chodbu.

Ujeto 100 km. 50 domů v dešti. 20.09.2008