Autoslalom Biskupice

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, dostal jsem nápad, že si zajedu na poutní místo na Pradlisku. Abych to ještě zdokonalil tak jsem se rozhodl navštívit závod aut ve slalomu v Biskupicích.

Ráno jsem chtěl vyjet po deváté hodině, ale byla mlha a tak jsem vyjel až před polednem. Vyšlo slunce a udělalo se teplo. Ráno byla teplota pod 10C. Napřed jsem uvažoval o krátkých kalhotách, ale procházka před dům mě dala jasně najevo, že se musím obléci dobře. Z Otrokovic jsem jel přes poutní místo Svatá voda /Malenovice/. Je zde v lese dobré stoupání, ale vyhnul jsem se hlavní cestě. Pak jsem jel do Salaše. Není to ten včerejší. Přes kopec do Doubrav. Zde jsem měl v lesním úseku nepříjemný zážitek. Řidič jel v zatáčkách příliš rychle a přede mnou dostal smyk. Naštěstí mě auto netrefilo a on zůstal na cestě. Po překonání tohoto stoupání jsem už jen sjížděl do Biskupic. Jelo to samo. V Biskupicích se jede po trase Barum Rallye. Je třeba vystoupat na hřeben táhnoucí se nad Luhačovice.

Na letišti bylo málo diváků a v pohodě jsem si mohl prohlédnout trať. Řidiči se snažili projet slalom bez převálcování bójky. Jeden dokonce skončil na louce. To bylo divácky nejzajímavější. Lidé mají rádi vzrušení. Po chvíli mě to přestalo bavit a jel jsem dál po hřebeni. Projíždí se zde kolem osamoceného statku. Je tu nádherný výhled do dvou údolí. Já jsem tadyma jezdíval ze Zlína domu do Brodu. Bylo to delší, ale romantické.

Nad Řetechovem jsem si dal svačinu. Sedl jsem si na složenou bundu, aby mne nestudila zem. V ohradě se pásly krávy a byly zvědavé co jím. Měl jsem zde nádherný výhled jako na horách. Po svačině jsem vyjel směrem k hradu Starý Světlov. Jak jsem se zmínil o studené zemi, tak jsem na jedné louce viděl ležet dívku pod klukem a myslím si, že se chladem netřásla. Maminka se bude divit, až bude prát šaty zelené od trávy. Dále jsem jel po krásné louce s výhledy do lesa a po lesní cestě směrem k hradu. Myslím si, že mám třicetileté výročí první návštěvy tohoto hradu. Tenkrát ho se mnou absolvovala moje kamarádka. Dojeli jsme dole do Podhradí a neměli jsme mapu. Lidé nám řekli, že je hrad nahoře. Tak jsme si dali kola na záda jako pušku a po čtyřech jsme lezli nahoru. Přímo přes vrstevnice. Myslím si, že jsme překonali přes 300 m na výšku na velmi krátkém úseku. Před dvěma roky jsem byl daleko na výletě a tuto již paní jsem potkal na křižovatce. Stále jezdí každý den do práce na Favoritce. Za tmy, po ledě i po sněhu. Jen si na nosič přidala košík a blikačku.

Na hradě jsou vidět zbořené stěny a hradní příkop. Pod hradem byli kluci sjezdaři. Jeden měl snowboard, ale vybavený kolečky. Nohy si vsunul do vázání a sjížděl terénem ke kostelu. Je to neuvěřitelné co tito mladí kluci dokážou. Já zde sjíždím krokem, abych si nerozbil hubu. U kostela jsem si nabral vodu z léčivé studánky a chvíli jsem poslouchal odpolední mši. Pak následoval velmi prudký sjezd. Na cestě jsou kostky. Asfalt by odtekl. Z Provodova jsem jel nahoru směrem na Pindulu. Jaká to náhoda, že jsem ve stoupání potkal svého spolupracovníka Jirku. Sedíme spolu v kanceláři a teď se potkáme. Není to však tak velká náhoda. On je dobrý cykloturista a na kole jezdí ještě víc než já. Tím se pravděpodobnost zvyšuje.

Na kruhovém objezdu u Majáku jsem měl nepříjemný zážitek. Jel jsem po objezdu a měl jsem přednost, ale od Zlína přijel důchodce s otevřenů hubů a nedal mně přednost. Já jsem to čekal a uhnul jsem do středu. Naštěstí je to zde širší. Ostatní řidiči mě už pustili. Já jsem byl rozhodnut, dát si raději ještě jedno kolečko než se nechat přejet. Myslím si, že důchodci by po sedmdesátce měli odevzdávat řidičáky.

Ujel jsem 63 km za hezkého počasí s nádhernými výhledy do krajiny. 28.09.2008