Ahoj cykloturisti, minulý rok
jsem byl na Nivnické padesátce jenom v cíli. Letos jsem se rozhodl jet na
trať. Zvolil jsem si rozhlednu nad Korytnou. Z domu jsem vyjel do Topolné
a pak na kopec nad Mistřice. Zde jsem v táhlém stoupání dohnal tři pány na
horských kolech. Měli z toho šok, když jsem na ně zavolal, aby mě nechali
předjet. Byl jsem o hodně rychlejší. Jen jsem nevěděl, jestli mě nedoženou na
rozbité polní cestě. Přece jen měli horská kola. Oni však jeli přímo do lesa
k mohylám. Já jsem přejel pole a velmi rychle sjel do Hradčovic. Je zde
nová asfaltová cesta. Pak jsem jel po cestě do Havřic a bokem Uherského Brodu.
Za Brodem je betonová cyklostezka až do Nivnice.
V Nivnici jsem jel na konec
vesnice a zeptal se pořadatelů hasičů jaký je vývoj na trati. Měl jsem ještě
čas dojet do sedla nad Korytnů a Strání. Tento kopec moc dobře znám. Mnohokráte
jsem zde jel. Jezdil se zde závod Luhanův memoriál. Byly to tři okruhy a tento
kopec byl pro závodníky obávaným místem závodu. Stoupal jsem do kopce a slunce
do mě pálilo. Nad Korytnů byl místy černý asfalt a tam to pálilo obzvláště
dobře. Až na konci serpentin se vjede do lesa a tam je stín. Asi po kilometru
lesem se vyjede na louku a k přehoupnutí do druhého údolí. Z druhé
strany jsem se mnohokráte vracel ze Slovenska a byl to náš poslední obávaný
kopec.
Na místě křížení závodní dráhy
s cestou byli pořadatelé. Zrovna si tam nějaký pán opravoval pichlé kolo.
Přijel jsem včas. Za chvíli přijel první závodník. Začal jsem fotit a brzo jsem
se dočkal i svého příbuzného. Jel na velmi dobré pozici. Udělal jsem mu hodně
fotek a snad se bude některá líbit. Na louce svítilo slunce z boku a
ovlivňovalo to kvalitu fotek. Bylo by dobré nějaké stínítko na mobil. Zkusil
jsem se schovat za auto, ale slunce bylo tak vysoko, že to bylo k ničemu.
Stín na fotografování jsem nezískal. Po chvilce jsem se vydal po louce
k rozhledně. Je to táhlé stoupání po trávě. Prostě větší dřina než po
hliněné cestě. Kolo se boří jako do mechu. Jel jsem za mladou závodnicí.
Z počátku jsem ji stačil, ale jak se to zvedlo, tak mně ujela. Ona měla za
sebou 40 km v terénu a já 48 v terénu a po asfaltu. Kopců jsem přejel
také dost. Jak je vidět, tak už nestačím. Není třeba hledat výmluvy. Už budu
navždy cykloturista.
U rozhledny byl pořadatel a tomu
jsem slíbil, že jim dám fotky ze závodu. To jsem splnil po příjezdu domů. Fotil
jsem zde z různých pozic. I z rozhledny záda závodníků. Rozhledna má
na tomto místě historii z druhé světové války. Bývala zde pozorovatelna.
Teď je zde postavená nová dřevěná rozhledna. Původní betonové základy jsou
v lese. Je škoda, že z rozhledny je vidět jen na jednu stranu. Druhá
je zakrytá vysokým lesem. Podíval jsem se na mobil a zjistil jsem, že
z Rakouska se žene bouřka. Tak jsem se sbalil a sjel do cíle. Tam už
odpočívali závodníci a čekali na vyhlášení vítězů. Nechtěl jsem čekat a vyrazil
jsem domů. Jen ve vesnici jsem si vyptal do obou flašek vodu. Dnes bylo velké
horko a vypil jsem je. Na obrázku vidíte, že tachometr na kole naměřil 42C. V tomto
vedru jsem přejížděl prudké stoupání z Hradčovic. Slunce do mě pralo na
plno. Už jsem se těšil, jak se na hoře napiju. Na vrcholu jsem zkoušel dělat
fotky, ale blížící se bouřka zatáhla oblohu.
Na posledních fotkách vidíte
pohled na Uherský Brod a novou budovu firmy AZUB. Zde nakupuji kožená sedla
Brooks a další věci. Zástupci firmy AZUB často publikují cestopisy a rozhovory
v časopise Cykloturistika. Naposledy tam byla reportáž od firmy Brooks
v Anglii.
Ujel jsem 98 km v horkém počasí. Domů jsem dojel brzo a
bouřka nepřišla.
10.06.2018
Karel
Závod :
Výlet :
Žádné komentáře:
Okomentovat