pátek 13. dubna 2018

Pivovar Topolná


Ahoj cykloturisti, kamarád mě upozornil na otvírání pivovaru v Topolné. Jak jistě víte, tak tam několik roků jezdím na chleba a slané tyčinky do malého pekařství u kostela. Tak a teď tam budu jezdit ještě na pivo.

Vyjel jsem odpoledne a venku foukal vítr směrem do Topolné. To se mně dobře jelo a brzo jsem tam dojel. Vítr byl studený a byl jsem rád, když jsem se uvnitř hospody trošku ohřál. Otvírání pivovaru bylo zahájeno s mladým knězem. V jeho řeči byla poznat Polština. Byl to přátelský člověk a myslím si, že takový dokáže k sobě přilákat mladé lidi. Po něm mluvil majitel pivovaru. Řekl něco o svých plánech a výrobě piva. Já jsem s ním později pokračoval v rozhovoru ve sklepě. Přidali se k nám další pánové. Dva z nich byli hodně zajímaví. Jeden žil v Jižní Americe a druhý v Německu. Tak jsme se dozvěděli, jaké se kde vaří pivo a co tam dělá za špatné dílo ekonomický zájem velkých výrobců nápojů. Schválně píši nápojů. Jim v Americe o žádné pivo nejde. Je to jen o zisku. Následek je ten, že výrobce s kvalitním výrobkem nemá šanci na trhu obstát. Vařit pro pár krajanů v zahraničí se nevyplatí. Z Německa mám zase poznatek, že velmi záleží na oblasti. Je do toho zapleteno i bývalé NDR a NSR. Rozhovor to byl velmi zajímavý, ale chtělo by si s těmito pány sednout do tepla v hospodě a popíjet pivo. Diskuse v studeném sklepě nebyla nejlepší. Já jsem se ptal na plastové láhve a majitel je jejich odpůrce. Myslel jsem si, že pojedu do pekařství a pak do pivovaru. Dát si pivo jako cyklista je stále větší riziko. Tak si jej raději přivezu domů.

 Po prohlídce jsem vyrazil na další výlet. Dal jsem si teplejší rukavice a zimní kuklu. Vracel jsem se proti větru. Vítr byl hodně silný a ledový. Nemohl jsem přijít na to proč je mně zima na břicho. To jsem zjistil při další zastávce. Nechal jsem si rozepnutou kapsu na bundě. Byla to zastávka pro poutníky z Hostýna na Velehrad. Byl zde nějaký naučný text s obrázky, ale to už nikdo nenajde. Lavička teď leží na zemi. Já jsem se u této lavičky mnohokráte zastavil, když jsem se vracel na kole ze zahraničí. Vždy jsem si říkal, zastavíš u lavičky a něco sníš nebo když bylo zima tak se oblečeš. Prostě takové známé místo. Teď už to není. Jen nechápu ty lidi, kteří to ničí. Vždyť lavička je dobrá pro každého. Ve Spytihněvi jsem přecházel vedle kola po přechodu pro chodce a zastavil kamión, aby mě pustil. To je u těchto řidičů výjimečná věc. Asi to byl slušný řidič. Po několika kilometrech jsem vjel do lesa a věřil, že tam nebude foukat ledový vítr. Mýlil jsem se, foukal přesně tímto údolím. Navíc před sebou hnal po cestě sněhový poprašek. Na Žlutavách jezdili holka a kluk na koních. Na otevřeném hřebenu jim muselo být zima. Na závěr cesty jsem před Otrokovicemi viděl stát u cesty policejní hlídku. Zeptal jsem se, jak se cítí a říkali, že jsou zmrzlí. Já jsem, jsem byl také zmrzlý. Z nosu mně kapkala voda na zem. Jak bylo krásné přijet domů a uvařit si horký čaj. To si možná ani neumíte představit.

Ujel jsem 44 km v mrazivém počasí.

17.03.2018

Karel




Žádné komentáře:

Okomentovat