Ahoj cykloturisti, už mnohokráte
jsem si myslel, že bych měl jet prozkoumat novou cestu za Jankovicemi. Až dnes
jsem se k tomu rozhodl. Na začátku výletu jsem počítal s větrem od
západu, ale nakonec jsem to pustil z hlavy. Jezdit tak, abych se vyhnul
větru je těžké. Vítr tolik ani nevadí, ale vadí, že je ledový.
Celá cesta probíhala dobře až na
úsek mezi Dobroticemi a Jankovicemi. Zde je velmi široká cesta. V pohodě
se vedle sebe vejdou tři auta. Já jsem zde musel jet, abych se dostal k té
nové silnici. Proti mně jel kamión a za mnou se přihnal další. Ten co mě
předjížděl, jel velmi rychle a vůbec se mně nepokusil nadjet. Dostal jsem velmi
prudký náraz větru do zad a to mě zachránilo život. Vyletěl jsem z cesty
na travnatou krajnici a on projel mojí stopou. Naštěstí zde není příkop, ale
pozvolný přechod na louku. Kousek jsem jel po trávě a pak opatrně najel na
cestu zpět. Byla ve mně malá duše, když jsem si uvědomil, čemu jsem ušel. Dnes
by ani kamióny neměly jezdit, když je státní svátek. Na cestách byl klid.
Za Jankovicemi jsem udělal fotku
ranče. Byl jsem zde hodně dávno, když zahajoval svou činnost. Tak a už jsem na
nové polní cestě. Doma jsem se nepodíval na mapu a tak nevím kam jedu. Jsem
opravdový průzkumník. Cesta je z krásného asfaltu a hodně prudce stoupá.
Nakonec jsem si musel dát nejlehčí převod. Vyjel jsem na vrchol a zjistil jsem,
že krásný asfalt konči. Jsou zde jen kamenité polní cesty. Jako vrcholový bonus
jsem obdržel silný náraz ledového větru. Okamžitě jsem si šaty upravil kolem
těla, aby mě neochlazoval. Nejhorší je to na zapoceném krku. Na hřebeni byl
pěkný výhled k Hostýnu a do údolí k Dřevohosticím. Stojí zde boží
muka a musí zde být hezké posedět za pěkného dne. O kousek dál stojí
v údolíčku samota obrostena ovocnými sady. Zde jsem se zastavil a fotil.
Na kopci byl krásný výhled, ale
ledový vítr mne přinutil sjet do údolí. Abych se vyhnul hlavní cestě, tak jsem
jel na cyklotrasu vedoucí do Holešova. Když jsem tama jel, tak jsem dostal
nápad, že se pojedu podívat za koníkama před Žopy. Jezdím tam rád. Jsou tam
velké ohrady u cesty. Pak jsem se podíval na hodinky a zjistil jsem, že už je
podvečer. Všechny svoje další plány jsem zahodil a rozhodl se jet domů co
nejkratší cestou. Na obchvatu Holešova byl klid a v pohodě jsem projel po
tomto moderním úseku cesty až na bývalé letiště. Zde jsem udělal fotku
zapadajícího slunce za mraky.
Domů jsem přijel pozdě a večeřel jsem za tmy.
Ujel jsem 52 km.
14.04.2017
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat