Ahoj cykloturisti, už dlouho jsem
nebyl u dvou větrných mlýnů za Zdounkama. Tak jsem se rozhodl, že se tam zajedu
podívat a na zpáteční cestě se projedu po nádherném hřebeni s rozhlednou.
Z domu jsem vyrazil po 14
hodině a jel jsem přímo po okresní cestě na Kroměříž a do Zdounek. Obvykle
jezdím delší trasou po cyklostezce do Kroměříže. Na okresní cestě to bylo
peklo. Snad všichni motorkáři z okolí si zde dali sraz. Cesty jsou zde
členité a je asi láká zážitek z jízdy. V jakémkoliv místě předjížděli
auta. Občas jsem si říkal, jak můžou mít tak velké štěstí. Sám jsem pocítil
jaké to je, když mě ve velké rychlosti předjela motorka. On jel snad 200
km/hod. Jenom to se mnou zatřepalo. Nakonec jsem zdárně dojel do Zdounek a vjel
na opravdu vedlejší cestu. Je to děravá cesta do zapomenutých vesniček
v kopcovité krajině. Je zde moc hezky. Samý kopec a zatáčka. Výhledy do
malebné krajiny. Lidé zde žijí v klidu. Snad jen s prací to zde bude
horší.
Během cesty jsem se zahleděl do
krajiny a najednou jsem v dálce uviděl větrný mlýn v Kunkovicích. Já
jsem ho z tohoto místa nikdy před tím neviděl. Přitom zde jezdím víc jak
deset roků. Vysvětlení je velmi jednoduché. Když jsem zde jezdil dříve, tak
jsem nosil brýle a takové detaily jsem v krajině neviděl. Často jsem fotil
krajinu a díval jsem se až doma na fotky v počítači. U nás je to
jednoduché. Když jsem něco přehlédl, tak jsem si tam zajel znovu. Horší je to
však v zahraničí. Já budu muset všechny svoje cesty na kole do Alp
zopakovat.
V Chvalkovicích jsem začal
fotit mlýn už ve sjezdu do vesnice. Pak se k němu musí vyjet na kopec. Je
zde pěkný rozhled do okolí. Všemu dominuje TV vysílač. O tom místě jsem psal.
Je tam od lesa vidět až do Vídně. Dále jsem jel přes les do vedlejší vesnice.
V lese bylo mokro a chodníček byl rozrytý od kopyt koní. Oni zde těžce
procházeli prudkým úsekem. Já jsem se rozhodl sesednout z kola. V té
chvíli mně podjely boty a sedl jsem si na zem. Pořád to bylo lepší než spadnout
z kola. Při jezdění jsem velmi opatrný. Uvědomuji si, že když jedu sám,
tak můžu v lese ležet i několik dnů. Dole ve vesnici jsem si čistil boty,
abych mohl našlápnout do pedálů. Jak jsem se rozjel, tak od kol létaly kusy
bahna. Brzo jsem však zastavil. Objevil jsem nový vojenský památník. Je to na
památku partyzánského oddílu Olga. V Kunkovicích jsem opět vyšlapal
k větrnému mlýnu a udělal několik fotek. Bylo tam silné slunce a mohl jsem
fotit jen z jedné strany. Z vesnice se jede serpentinami na kopec a je
tam hezký výhled na mlýn. Jenže to bylo zase proti slunci.
O kousek dál je Nový dvůr Marie a
já umím projet podél plotu za objekt a spustit se do údolí. To už jsem
v místech, kde často jezdí koně. Po sjezdu do Strabenic opět šlapu na
kopec. Je to však už poslední prudký výjezd. Teď už jsem na hřebeni a budu se
jen v krajině houpat po vršcích. Jsou zde nádherné rozhledy do okolí.
Nejvíce mě zajímalo sledovat hřeben Chřibů. Bylo zde hezky vidět vysílač na
Vlčáku. Rozhlednu na Brdu a vysílač nad Bunčem. V dálce se rýsovaly kopce
se svatým Hostýnem. Tuto nádhernou projížďku neumím popsat, musíte si sem zajet
sami. Vrcholem všeho je návštěva rozhledny Zdenička. Já jsem měl štěstí, že
jsem tam byl sám a v klidu jsem se díval do krajiny. Už mám spoustu
námětů, kam pojedu příště.
Všechno hezké jednou skončí a já
sjíždím na cestu do Zdounek. Je chladno a dávám si kalhoty. Oblékám bundičku
bez rukávů a reflexní bundu. Je už po 19 hod a já musím rychle ujíždět
k domovu. Domů jsem přijel po 20 hodině. To jsem to hezky zvládl. Byla to
taková soukromá časovka.
Ujel jsem 96 km, za hezkého počasí. Užil jsem si nádherných
výhledů do krajiny. Všem tento výlet doporučuji.
10.05.2014
Karel
Fotky z cesty :
Hipostezka :
Větrný mlýn Chvalkovice :
Větrný mlýn Kunkovice :
První křest ohněm partyzánů oddílu „Olga“
Příběh milenců z partyzánského oddílu Olga
Žádné komentáře:
Okomentovat