Ahoj cykloturisti, kamarád mě
pozval na akci Noc kostelů. Pozvání jsem přijal do místa, které už od dětství
navštěvuji na kole. Je to kostelíček na Malenisku. Vede k němu velmi
prudký kopec z kostek. Doposud jsem ten kopec vždy vyšlapal. Za mlada na Favoritce
se silničními převody, dnes na terénním kole s lehkými převody.
Z práce jsem vyjel před
šestnáctou hodinou a jel jsem do Březolup na chleba. Abych si zajistil obědy
přes víkend. Bylo teplo a foukal silný jižní vítr. Už na rovince kolem naší
firmy to bylo namáhavé ušlapat. Naštěstí jsem vjel do lesa směrem ke Svaté vodě
a šplhal na Karlovice. V lese jsou uklizené spadlé stromy a nemusel jsem
je obcházet. Dokonce jsem to u studánky vyšlapal až nahoru. Za Karlovicemi se
najede na novou lesní cestu. Už jsem o ní psal, když se minulý rok dělala. Jel
jsem jako raketa až na Trojrozmezí. Zde jsem ucítil sílu větru, když jsem
sjížděl do Březolup. Na chvíli jsem se zastavil a díval jsem se na protější
kopce, kama za chvíli pojedu. V dálce se nad tím držel bílý opar a
vrcholky Karpat nebylo vidět. V pekařství jsem koupil poslední půlku velmi
dobrého chleba. Později jsem litoval, že jsem si nekoupil něco na jídlo.
Obědval jsem před dvanáctou hodinou a do večera bylo daleko. Z Březolup
jsem se přehoupl do údolí Svárova a zde začalo horské stoupání. Přes vesnici
vede serpentina a ve mně to vyvolává vzpomínky na Alpy. Nad vesnicí se jede po
hřebeni na samotu Kelníky. Je zde ranč a nová cesta. Já jsem zde dříve jezdil
po hliněné cestě a teď je zde nádherná cesta. Ani tomu nerozumím, proč zde byla
postavena tak krásná široká cesta. Stačilo by něco úzkého se zpevněným
povrchem. Aut zde projede velmi málo. Na dalším kopci jsem si zase užil výhledů
do krajiny. Dokonce jsem viděl svahy kopce kam jedu. To jsem měl však před
sebou ještě dvě údolí. V Březůvkách jsem se zastavil u fotbalového hřiště.
Zrovna tam měl trénink jeden můj spolupracovník. Tak jsem mu udělal fotky a
v pondělí ho budeme v práci dráždit, jak to hrál. Tak a zase malý
kopeček, na jehož úbočí je penzion pro pány. Krátký sjezd a jsem
v Provodově. Po chvilce už stoupám na Malenisko. Ta kostková cesta je
stále strmější. Dokonce jsem si vyřadil odpruženou vidlici, aby se pode mnou
nehoupala. Štve mě, jak moje energie mizí ve vidlici. Na vrcholu u hospody
stojí můj kamarád a dělá mně fotku. Ani jsem se neohlédl, abych neztratil
rychlost a nezavrávoral. Na té fotce se to jeví, jako bych jel po rovince.
U kostela stojí mladí křesťané a
po zaplacení dobrovolného poplatku dostávám svíčku, sirky a brožurku. Svíčku jsem
později zapálil v kostele. V tom vedru se mně jako nejlepší věc líbí
ochutnávka mešních vín. Mě zaujalo podzimní suché víno. Vypil bych toho hodně,
ale jsem řidič. Tak do sebe nalévám vodu ze studánky. Vypotil jsem toho dost.
Po chvíli skončila mše a začal program s koncertem a čtením povídek.
Povídky se vážou k tomuto místu. Sesbírali je většinou místní faráři. Toto
místo je známé svou sílou uzdravovat nemocné lidi. Podmínkou však je, že člověk
musí hluboce věřit a pak je uzdraven.
V kostele bylo chladno a
postupně jsem se chodil oblékat. Zde v horách je vždy víc zima. Já jsem
s tím počítal a měl jsem dvě tašky s výbavou. Byl jsem připraven i na
déšť. U stánku jsem si kopil knížky a CD s písničkami. Ani nevím, kdy jsem
se rozhodl, že pojedu domů. Bylo už hodně pozdě, průvod na hřbitov mě nelákal.
To by se asi dlouho vleklo. V mém případě to bylo vyvoláno silným pocitem
hladu. Představa, že mám doma v ledničce špek, byla příliš silná. Čerstvý
chléb, také krásně voněl. Tak jsem vyrazil.
Na noční cestu jsem se vydal přes
Pindulu, Kudlov a Maják. Řidiči byli hodní a nikdo mě neosvítil dálkovými
světly. Na to, že se blížil čas k půlnoci, byl silný provoz. Lesem kolem
Majáku jsem projel v pohodě. Jenom jsem jel pomalu, abych nenajel na
spadlou větev. Silný vítr toho hodně olámal. V jedné chvíli jsem najel
oběma kolama na šišky a pěkně jsem si na cestě zatancoval. Po sjezdu do
Malenovic a Otrokovic jsem si dával pozor na opilce. Je zde hodně hospod a oni
se v noci vracejí domů. Cyklostezka a chodník bývají v tomto případě
špatným řešením. Musím se jim vyhýbat.
Ujel jsem 65 km, za teplého a větrného počasí. V noci
jsem na hodně místech zastavil a užíval jsem si výhledů na svítící krajinu. Nad
tím zářily hvězdy.
23.05.2014
Karel
Fotky :
Písničky :
Žádné komentáře:
Okomentovat