Běžky podél dálnice

Ahoj cykloturisti, myslím si, že dnes píši naposledy článek věnovaný dálničnímu přivaděči z Otrokovic. V této chvíli vjedete v Otrokovicích na krásnou cestu a dojedete po dálnici až k oceánu. Já jsem neodolal a zajel jsem na místo, z kterého jsem vám často posílal fotky z průběhu výstavby. Myslím si, že je to dáno tím, že v tomto místě býval les a já jsem zde rád jezdil. Bude to však dobré pro cyklisty. Předpokládám, že po bývalé hlavní silnici do Přerova pojedu příští rok sám, aniž by mě ohrožoval velký provoz aut. O tom vám doufám napíši.

Dnes jsem vyrazil odpoledne po čerstvě napadaném sněhu. Ještě ráno byl chodník čistý a odpoledne se dalo běžkovat.Kousek za našim domem jsem potkal protijedoucí běžkařku a pokecali jsme. Ona byla přesvědčená, že na běžkách jezdí jen blázni. Já jsem dále podjel dálnici a vyjel jsem na první kopec. Jel jsem po poli, kde rostla kukuřice. Zemědělci to snad ani nepoorali. Pole bylo hrbaté asi od jara. Musím říct, že to nebylo nic pro kamarády na závodních běžkách. Naopak já mám rád trasy, kde nejsou žádní lidé a šlapu svou vlastní stopu. Vůbec nemusím očekávat, že se za mnou vyřítí nějaký chrt na běžkách a bude řvát "stopa, uhni". Je to dřina šlapat čerstvý sníh, ale ten zážitek stojí za to. V mém případě by se lyže neměly jmenovat běžky, ale choďky.

Jel jsem podél dálnice a hluk projíždějících aut byl hrozný. Už to víckrát dělat nebudu. Když jsem se hodně přiblížil a zrovna po dálnici jel silniční pluh, tak jsem byl rád, že mě nezasypal špinavým sněhem, který letěl přes svodidla. Na otevřeném poli byl cítit studený vítr a byl jsem rád, když jsem vjel do lesa. V lese už však nebyl klid. Byl tam slyšet hluk z dálnice. Myslím si, že ta budka pro ptáky zůstane příští rok prázdná. Všimněte si jak má ten strom z jedné strany navátý sníh. Proti tomu větru jsem se vracel. Na zpáteční cestě jsem udělal fotku chatky. Kdysi stávala na klidném místě. Dnes už je to neprodejný objekt ve velkém hluku.

Na jedné fotce můžete vidět místo, kde bydlel zajíc. Všimněte si, že v důlku měl vodu. Voda byla asi vyhřátá jeho tělem, ale přesto to vlhko a chlad nedopřejí dlouhého života. Myslím si, že zvířata ve volné přírodě vysokého věku nedožijí. Možná je pro ně někdy i střílející myslivec vysvobozením.

Také jsem projel kolem místa, kde se zabil v autě náš zaměstnanec.

Dálniční násep udělal radost dětem. Teď mají kde sáňkovat.

Na poslední fotce vidíte, jak jsem doplňoval energii po návratu domů. Žádné uzeniny, ale poctivý podbradek. Je to třeba k promazání kloubů. Na tuto fotku by se neměli dívat vegetariáni a podobně psychicky zatížení lidé.

Upřesnění pro jednoho čtenáře, píšu o dálnici, ale je to ve skutečnosti silnice pro motorová vozidla.

11.12.2010

Karel