Pohlednice z Brda

Ahoj cykloturisti, dnes od rána pilně cvičím své tělo. Vyšel na mě malý i velký úklid v paneláku a k tomu jsem dospěl k závěru, že už nemůžu chodit bosky po koberci. Je plný hlíny, trávy a větviček z lesa. Něco jsem ve věcech přivezl od Labe. Potřebuji koupit nějaké pohlednice z našeho okolí a poslat je kamarádům v zahraničí. Rozhodl jsem se pro obrázky z Bunče.

Vyjíždím z Otrokovic přes Bělov a Novou Dědinu do Kostelan. Zde dělám malou zastávku u ranče a pak nad vesnicí vjíždím na lesní cestu a jedu na Bunč. Vyhnu se tak cestě s auty a hlavně jedu nádherným lesem. Cesta je to náročnější, protože jsou zde klesání a co jsem vyšlapal, ztrácím. Na závěr si musím vyšlápnout prudší stoupání od Zdounek. Na Bunči je plno zaparkovaných aut. Je to vidět i na fotce. Stojí na všech cestách. První jdu do hospody koupit pohlednice. Je zde moc lidí a musím čekat, než se dozvím, že žádné pohlednice nemají. Kde jsou ty časy, kdy měli. Musím se podívat, jestli mám doma nějakou starou pohlednici schovanou. V hospodě se vaří a roznáší jídlo. Hodně lidí sedí venku a personál jen kmitá. Myslím si, že tato hospoda krizí netrpí. Venku potkávám svého spolupracovníka a později se ještě scházíme u rozhledny.

Nedá se nic dělat, teď už můžu sehnat pohlednice jen u rozhledny. Vyjíždím do lesa a předjíždím davy lidí. Všichni jdou k rozhledně a zpět. Včerejší déšť se zde neprojevil. Hlína je od stovek lidí ušlapaná jako dálnice. Kousek od rozhledny vybudovali kryté místo s ohništěm. To se mně líbí. Oheň je izolovaný od okolí a táborníkům nevadí případný déšť.

K rozhledně jedu po cestě pro terénní auta. Je to prudké stoupání vydřené vodou. U rozhledny se scházím se spolupracovníkem. On vedl kolo po turistické cestě. Jdu koupit pohlednice a jsem zklamán. Mají jen jeden druh. Jako malou útěchu dostávám vrcholové razítko rozhledny Brdo.

Cesta k Bunči byla v pohodě. Stále se sjíždí a lidé mně ochotně dělali místo, abych je mohl předjet. Od Bunče jedu domů po asfaltě. Už se mně nechce jet lesem. Mám i hlad a těším se domů. Za Kostelanama mě nějaký cyklista předjel na kole. Já jsem jel pomalu a kochal jsem se okolím. Rozhodl jsem se, že mu v příštím kopečku ujedu. Rozjel jsem to na dvacet a už jsem jej více neviděl.


Ujeto 50 km za slunečného, ale chladného počasí.

23.08.2009