Podel Labe navrat

Ahoj cykloturisti, jsem doma celý a zdráv. Tohle je po mnoha letech první velký výlet kdy jsem sebou netřískl o zem. Jen když jsem vyjel, tak jsem začal cítit minulý rok naraženou ruku při pádu při cestě podél Dunaje. Asi to bylo tím, že jsem měl naložené přední brašny a ruka musela držet řídítka jinak než je obvyklé. Je to zvláštní pocit, když se poprvé rozjedete na naloženém kole. Vy šlápnete a kolo pořád stojí. Prostě to má zpoždění. Někteří kamarádi váhově těžší říkají, že je to stejné, ale já nesouhlasím. Pět naložených tašek po celém kole se projeví na stabilitě a ovládání.

Než jsem vyjel, tak jsem psal, že jsem se rozhodl vyjet narychlo a zkusit štěstí s počasím. V sobotu byly prudké dešťové přeháňky. Můj risk vyšel. Do večera byly přeháňky, ale další dny už bylo dobře. Ihned ve vlaku jsem se seznámil s cykloturisty, kteří jeli do Orlických hor. Svou turistiku pojali hvězdicově. Ubytují se na chatě a budou jezdit na výlety do okolí. Má to výhodu v tom, že nemusí tahat věci a mají každý den zajištěný nocleh. Byli veselí a plastiková láhev se slivovicí jen povzbuzovala k dobré náladě.

Po několika kilometrech jsem měl technický problém. Chcípl mně tachometr. Je to záležitost, kterou nedokážu uhlídat. Tachometr funguje a najednou se vypne. Prostě baterie odejde. Já jsem to dokonce i tušil a uvažoval jsem, že si na cestu koupím rezervní baterii a napíši na papírek obvod kola. Nakonec jsem to neudělal a stalo se to. Měl jsem, ale štěstí na cyklotrase podél Labe je umístěna informační tabule kde je cykloservis. Ikdyž bylo pozdní odpoledne a já jsem zabouchal na vrata, tak přišel prodavač a baterii mně ochotně prodal. Dokonce sám aktivně podle tabulky nastavil obvod kola. Je to dobrá věc, když je takový obchod dostupný kdykoliv.

Teď něco o cyklotrase u nás podél Labe. Já souhlasím s názorem, že je tato trasa vyznačená, ale nesouhlasím s tím, že je průjezdná za každého počasí a na každém kole. V okolí větších měst a památných míst jsou udělány hezké úseky z asfaltu. Jinak se jede terénem a mělo by se to značit jako trasa MTB. Podrobnosti popíši v denních zápiscích. V NSR je situace jiná. Tam se dá projet suchou nohou všude. Jen podklad bývá různé kvality. Nejhorší jsou velké kameny a v situaci kdy zaprší je to velmi nebezpečné. Na těchto kamenech jezdí auta maximálně 20 km/hod. Byl jsem šokován, kolik existuje druhů zámkové dlažby a jak se po kterých jede. V současné době se používá zámková dlažba v historických městech a mimo je již jen asfalt. Bohužel staré úseky mimo měst jsou ze zámkové dlažby. Kdysi to byla móda a teď se od ní upouští. Snad se u nás při stavbě cyklostezek poučíme.

Pokud se rozhodnete jet podél Labe a nechcete se trápit. Dovezte se do Děčína a jeďte po levé straně až na úroveň Hřenska. Jede se většinou po asfaltě a nejsou tam kopce. Tam se převezte lodí a dále už jeďte podle cykloprůvodce.

Já jsem si poprvé v životě koupil cykloprůvodce podél Labe a udělal jsem dobře. Moje cesta probíhala ve větší pohodě. S touto zkušeností si říkám, že jsem byl hlupák, že jsem si už dávno nekoupil cykloprůvodce podél Dunaje a Inu. Kolikráte jsem se trápil při hledání cesty i ubytování. Já jsem vždy jel podle automapy. Je pravda, že na výlety dlouhé přes 2000 km si nelze vzít s sebou podrobné mapy. To by člověk táhl celou knihovnu.

V oblasti bývalého NDR se budete cítit jako doma. Je tam o trošku větší pořádek, ale jinak naházené odpadky na zemi, rozbité láhve na chodníku a devastované budovy najdete také. Hodně jsem přemýšlel, jestli je to opravdu následek několikaleté nadvlády komunistů a dospěl jsem k závěru, že není. V těchto oblastech žijí lidé podobných vlastností jako u nás a také se tak chovají. Jediné co je tam cítit je větší bezpečnost a nemusíte se bát, že vás někdo vyloženě okrade. Kempy nemají oplocení a často bývají součástí koupališť a pláží. Lidé si tam nechávají věci u stanu a nemají strach. Jediné co jsem zaznamenal, tak ve velkých městech vozí každý cyklista obrovský zámek na kolo.

Pohyb po cyklostezkách. Ve sváteční dny jsou přeplněné a je utrpení po nich jet. Cykloturistika a bruslení jsou trendem dnešní doby. K tomu se na těchto cyklostezkách najdou cyklisté na rychlých silničních kolech, kteří se snaží jet velmi razantně a předjíždějí bezohledně za každé situace. Dospěl jsem k závěru, že silničáři jsou bezohlední blbci a na cyklostezky nepatří. Další problém jsou ženy arabského původu. Tu když potkáte na cyklostezce nebo chodníku, tak nepočítejte s tím, že vám udělá místo. Ona se na vás dívá a ani ji nenapadne, že zavazí.

Během cestování jsem se seznámil s hodně cyklisty. Byla to vždy přátelská setkání. Zašli jsem i do otázek proč nemáme Euro nebo jak jsme tu Evropskou unii vedli. Výsledek je takový, že oni věděli jak to s námi dopadne. Přesto nám dali šanci, ať se projevíme. Němci mají charakteristiku našeho národa nastudovanou za staleté zkušenosti a ví, co od nás mohou čekat. Při rozhovoru na toto téma se vždy soucitně usmívali. Oni se na nás nezlobí. My jsme prostě takový národ a oni s námi chtějí žít ve společné Evropě.

Téma počasí bylo hlavní důvod, jak se rozhodnout kdy vyjedu. Během výletu jsem měl několik přeháněk a čím blíže jsem byl k moři tím více jsem si užil slunečného počasí. To platilo obráceně i při cestě domů. Nakonec se to cestou domů stupňovalo až na průtrže mračen a hrozné bouřky. Dokonce jsem dvakrát nemohl spát ve staně a spal jsem v kuchyňce.

Přeprava kola po železnici. Dá se říct, že se nádražáci hodně změnili. Jsou ochotnější a snaží se pomoci. Problém je, že na velké vzdálenosti je těžké najít spoje, které berou jízdní kola, tak jako dříve. U speciálních spojů je povinná rezervace den předem. To je nepoužitelné když nevím, jestli se po sto kilometrech dokážu na určitou hodinu dostat na nádraží. Stačí defekt a časový plán je nabouraný. Moderní nádraží jsou s podchody pro cyklistu s taškami obtížně řešitelný problém. Každé nádraží je řešeno jinak. Když už jsem našel výtah pro invalidy, tak do něj nevejde jízdní kolo. Je prostě krátký na vozíček. Nakonec to dopadne tak, že odstrojíte tašky z kola a na tři etapy vynosíte tašky a kolo na nástupiště. Musíte si jen přát, aby vám to někdo nesebral.

Tento výlet byl opravdu pohodový a já jsem se nijak nehonil. Petr říká, že jsem zchudnul. Asi je to pravda. Když jsem si večer doma oblékl pyžamové kalhoty, tak spadly na zem a musel jsem si najít jiné s těsnější gumou. Od návratu domů mám pořád pocit hladu. Včera jsem dokonce čtyřikrát jedl.

Když se někdo z vás zeptá která cyklotrasa je nejhezčí /Labe, Dunaj, Inn …/, tak nedokážu odpovědět. Umím vyjmenovat rozdíly v povrchu cest, okolní přírodě a jiné hmatatelné údaje, ale to co jsem cítil při jízdě po každé cyklotrase nelze porovnat. Neumím říct, kterou bych měl jako oblíbenou. Přesto cykloturistům začátečníkům doporučím cyklotrasu podél Labe na území NSR.

Téma cesty do Hamburku za děvčaty se nenaplnilo, ale mohl bych jej nazvat tématem putování za větrnými mlýny. Našel jsem jich hodně a občas jsem si udělal i několikakilometrovou zajížďku.

Sedlo Brooks. Opravdu se projevilo a sedlo jsem potřísnil vlastní krví. Dokonce jsem si na zadku utrhl kůži /velikost pětikoruny/ a při každém zvednutí ze sedla jsem si to znovu utrhl. Krvácející místo se snažilo prorůst do látky kalhot. Nakonec jsem to vyřešil namaštěním a masné kalhoty se nelepily a krev zaschla. Je pravda, že sedlo se přizpůsobí po 1000 km. Teď už na něm budu zase hodně let jezdit dlouhé výlety bez problémů.

Na cestu jsem měl vypracovanou písemnou přípravu, kde jsou jaké zajímavé věci. Tu jsem však nechal doma. Nakonec jsem vynechal jen rodiště Karl May a to mě jako kluka mrzí.

Celkem jsem ujel 2126 km a něco ve smazaném tachometru. Zvládl jsem to za 18 dnů a dva dny ve vlaku.

Budu se snažit sepsat cestopis pro jednotlivé dny a opět jej zveřejnit jako minule cestu z Alp. Nevím, jaké to bylo číst si zápisky a prohlížet fotky z WWW. Čekám na vaše ohlasy.

15.08.2009