Nakup darku Orechovka

Ahoj cykloturisti, na přelomu srpna a září se bude konat mezinárodní setkání v CZ a já se poprvé setkám s kamarádem, se kterým si již několik let dopisuji pomocí e-mail. Přemýšlel jsem, jaký mu mám připravit dárek, který by charakterizoval náš národ a dospěl jsem k názoru, že je to gořalka. Kde nejlépe nakoupit než ve specializované firmě Žufánek. Určitě si vzpomenete na můj zápis z cesty za nákupem ořechovky.
http://partasvih.blogspot.com/2009/06/orechovka.html
Dnes nejedu přes kopce, ale podél Baťova kanálu. Do Napajedel se musí po hlavní cestě a pak po vedlejší cestě do Spytihněvi. Dále do Starého Města jsem to popsal v příspěvku o hotové cyklostezce. Přejel jsem Moravní most a chtěl jsem přejít na druhou stranu cesty. Ono to, ale nešlo. Jsou zde čtyři jízdní pruhy a já jsem si myslel, že je zde přechod pro chodce. Vracet se mně nechce a stejně tam už nějaký chytrák odbrousil z cesty zebru. Tak musím po schodech pod most. Je to velmi prudké schodiště a domů po této cestě nepojedu. Naložené kolo bych nevytáhl. Dále jedu kolem nemocnice a lesem k Letu. To už je celé po staré cyklostezce až do Kunovic.

V Kunovicích nabírám směr na Hluk a čeká mě dlouhé táhlé stoupání. V této chvíli začínám cítit hlad. Ráno jsem měl jen rýžová kolečka s máslem a medem. Nic vydatného. Poslední chleba jsem snědl včera večer. Abych hlad zahnal, tak jsem se hodně napil vody z flašky a slíbil, že se bude svačit u Sv. Antoníčka. Slib pomohl a v pohodě jsem kopec překonal. Za Hlukem míjím kempink a hezkou kapličku. Již jsem to doložil fotkami minule. V Boršicích jsem byl přívětivě přivítán a vybral jsem si věci, s kterými jsem ani nepočítal. Bylo to, ale přesně to co jsem chtěl. Důkladně jsem vše zabalil do bublinek a vyrazil na kopec. Po dlouhém sjezdu jsem přijel do Blatničky. Zrovna tam stála skupinka cyklistů a cyklistek. Nějak se nám nedařilo navázat kontakt. Nakonec odjeli a já jsem udělal fotku zvláštní autobusové zastávky. Je moc hezká a praktická. Dá se v ní přespat a dozvíte se i kolik je hodin. O dřevěné soše jsem se nic nedozvěděl. Jen kaplička má historii od roku 1886.

Tak a už mám před sebou jen stoupání k Antoníčkovi. Je krásně táhlé a prudké. Za mnou jede traktor domácí výroby a já jsem schopen mu ujet, ale musím zastavit a dělat fotky vinohradů. On nakonec také jede na vinohrad. To aby si nemyslel, že už nemůžu. Hrozny už jsou krásné velké a brzo budeme mlsat. U kostela jsou nějací turisté a já se jdu podívat dovnitř. Koupil jsem knížku o historii kostela. Jsou v ní hezké barevné obrázky z historie okolí i naše nádherné slovácké kroje. Knížku dám mamince k svátku. Před kostelem jsem posvačil a ani jsem všechno nedokázal sníst. Tak si to povezu domů. Měl jsem Margotku a čtyři rohlíky.

V Ostrožské se zastavuji u golfového hřiště. Měl jsem šok, když jsem uviděl, kolik pomůcek si veze pán na golfovém autě. Golf se stává módní záležitostí bohatých lidí a já do této kategorie občanů nepatřím. Tak jedu raději podél štěrkoviště do Kostelan. Na pláži je málo lidí. Je to tím, že je pátek a každý nemá volné pátky jako já. Za Kostelanama najíždím na novou cyklostezku z betonu a jedu jako raketa do Starého Města. Pak už podél Baťova kanálu domů. Ještě jsem viděl přepouštění komory a přepravu lodičky.

Cesta do Napajedel od Topolné je hrůza. Jezdí zde i kamiony a řidiči jezdí jako o závod. Jsou hrozně bezohlední. Nakonec jsem domů dojel v pořádku.

Ujel jsem 95 km za krásného slunečného dne. Jel jsem pohodovým tempem.

21.08.2009