Ahoj cykloturisti, dnešní cestu
jsem spojil s návštěvou závodů horských kol v Holešově. Píšu o tom
v dalším článku.
Před Holešovem jsem minul bývalé
letiště, kde se konaly závody leteckých modelářů. Tentokráte jsem se ani
nezastavil. Spěchal jsem na závody.
Po závodech jsem vyjel směrem
Bořenovice, avšak do vesnice jsem nedojel. Kousek před ní jsem najel na polní
cestu a jel jsem po hřebeni. Já už jsem zde jel na podzim několikrát a vždy
jsem si říkal, že místo dnešní cesty musím prozkoumat. Vždy jezdím podél
kapličky a dnes jsem se na ni díval z kopce. Ze začátku jsem jel po
zpevněné cestě, ale později to byly polní cesty nebo ušlapané pěšinky. Za
námahu v terénu jsem byl odměněn hezkými výhledy do krajiny. Už vím, kam
se půjdu podívat příště. Je to krásné, že na svých výletech stále nacházím nové
trasy pro své výlety.
V Pacetlukách jsem najel na
trasu, po které dnes jeli závodníci. Podél trasy byly natažené trasovací pásky.
Občas na zemi ležel obal od energetické potravy. Dokonce jsem našel přejetou cyklistickou
láhev. Vršek byl zničený, ale láhev jsem zachránil. Přece bych ji nenechal
ležet v lese na zemi. Já mám doma spoustu láhví, ale tato je jiná. Je to památka na závod. Budu ji používat
k zalévání mého jediného kvítka, které doma mám. Na místě, kterému se
říká hrad, jsem vjel na úzkou pěšinku a užil jsem si toho, co prožívali
cyklisté. Při sjezdu do vesnice jsem šel raději kousek pešky. Bál jsem se, že
bych mohl spadnut přes řídítka.
Za Karlovicemi jsem vjel na polní
cestu a jel jsem k TV vysílači Holý vrch. Jel jsem proti slunci a tak jsem
nemohl udělat pěknou fotku. U vysílače jsem byl nedávno. Dnes jsem se však domů
nevracel po cestě, ale sjel jsem na turistickou trasu a jel po hlíně a kamení.
Až za dálničním mostem jsem najel na velmi dlouhou přímou cestu do Hulína. Když
jsem po ní jel, tak se mně najednou vybavily vzpomínky na cestu do Hamburku.
Tenkrát jsem jel podobný úsek. Ten však měřil skoro dvacet kilometrů. Byly žně
a místo aut na dálnici jsem pozoroval obrovské nákladní lodě na Labi. Občas se
mně to stává, že mně moje myšlenky utečou k mým zahraničním cestám. To
potom jedu a nevnímám realitu.
Od Hulína jsem jel už po cestě, kterou dobře znám.
Ujel jsem 62 km za krásného počasí.
30.04.2016
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat