Poslední dvoustovka 2011

Ahoj cykloturisti, měsíc září nám připravil krásné počasí a já jsem se rozhodl zajet si poslední dvoustovku. V Ostravě jsou na letišti Dny NATO. Mohla by to být zajímavá podívaná.

Ráno je 6C a vyjíždím až v osm hodin. Aspoň jsem si zajel do pekárny a koupil bagetu na cestu. Obložil jsem si ji šunkou a sýrem. Uvařil jsem si litr čaje. Dnes během cesty nebudu hladný. Čaj po několika kilometrech ochladnul a nedal se pít. Bylo hodně zima a musel jsem vyjet oblečený jako v zimě. Pod kalhoty jsem si dal spodky, na hlavu čepku a na ruce rukavice. Tak jsem jel oblečený prvních 65 km.

První fotky jsem už udělal v Holešově. Měli tam na hřišti akci pro děti. Berušky se nechaly ochotně vyfotit. Pak jsem fotil až na lávce přes Bečvu. Je to kousek od Skaličky, kde jsem byl před týdnem na festivalu. Před Studénkou se hodně zvýšil provoz. Všichni si hledali dobré místo na okolních kopcích aby mohli pozorovat letadla. Já jsem to první nepochopil a když jsem viděl stát tolik lidí na kopci, tak jsem si myslel, že tam mají soutěž v létání s drakem. Oni si až na pole v autech přivezli křesla a samozřejmě svačinku. Byli tam i cyklisté a ty jsem za odměnu vyfotil. Na mých fotkách toho moc z leteckého umění není vidět. Diváci měli dalekohledy a užívali si to. Těch aut bylo v okolí hodně. Prý se přišlo podívat 45000 diváků.

Přes den svítilo sluníčko, ale vítr byl ledový. Měl jsem na sobě kraťasy a tričko, ale nepoužil jsem to. Někteří cyklisté jezdili v krátkém oblečení, ale ti byli obézní a do kopce se hodně potili. Domů jsem vyrazil pozdě odpoledne. Na kopci Špičky jsem si na sluníčku udělal přestávku a posvačil jsem. Slunce hřálo z posledních paprsků a zapadalo do kopců u Hranic na Moravě. Ve sjezdu jsem to pustil padesátkou a dole jsem cítil, jak jsou brzdové páčky ledové. Kolem 19 hodiny jsem už byl zmrzlý a musel jsem si dát čepku a rukavice. Také jsem si oblékl svítící vestu a zapnul světla. Do Bystřice jsem sjížděl už v úplné tmě. Za městem jsem mohl pozorovat krásně osvícený Svatý Hostýn. Moc jsem si toho však neužil. Na cestě byl velký provoz a musel jsem se věnovat řízení. Přesto jsem občas zastavil a kochal jsem se noční krajinou. Nad Kůrovicemi jsem měl oblohu plnou hvězd. Našel jsem si na obloze velký vůz. Pak přišel sjezd do Tlumačova a já jsem si myslel, že je zima. V údolí byla přímo kosa.

Dnes jsem jel na horském kole s neprůstřelnýma gumama. Opravdu mám na nich hodně tisíc kilometrů a ještě jsem nepíchl. Daň za tuto jistotu je však velká. Gumy jsou hodně těžké a cyklista se s nima hodně nadře. První krizi jsem měl po 160 km. To jsem spravil sladkou svačinkou. Opravdová únava však přišla na posledních 10 km. Přestalo se mně chtít šlapat. Z kopců jsem se vozil bez šlapání. Přitom domů to byl jen kousek. Když jsem zastavil před domem, tak jsem přemýšlel, jak vyjdu po schodech. Navíc moje horské kolo s taškou je hodně těžké. Dnes bylo zima a byl problém pít tekutiny z láhve. Pití bylo jako z ledničky. Za celou trasu jsem vypil 2 litry tekutin a to je moc málo. Byl jsem hodně oblečený a potil jsem se. Navíc mně to dnes trvalo i s posezením na návštěvě asi 13 hodin.

Na cestě jsem měl hrozný zážitek. Jel jsem po úzké cestě mezi vesnicemi. Občas zde projede nějaká stará Škodovka. Já jsem jak naschvál potkal dvě auta. Ten zadní řidič se rozhodlo na mojí úrovni to auto předjet. Je zde asfaltová cesta bez krajnice. Prostě ostrá hrana a pak je hluboká příkopa. Vyjel přímo proti mně a já jsem jel půlkou gumy po hraně asfaltu. Kdybych měl silniční kolo, tak jsem na zemi. Jeho zrcátko minulo v milimetrech moje řídítka. Já jsem se mu díval z několika centimetrů do tváře. Byl to tmavý neupravený člověk s neoholenou tváří. Takový vesnický traktorista. Nevím jak popsat to co jsem prožil. Možná nejvyšší forma adrenalinového zážitku. To se musí prožít a pak pochopíte, o čem píši. Vše proběhlo ve vysoké rychlosti a mělo by to pro mě tragické následky.

Ujel jsem 215 km za chladného, ale přes den slunečného počasí. Průměrnou rychlostí 22 km/hod.

24.09.2011

Karel