Trénik na trenažérech TACX 24.1.2011

Letošní zima se tréninkově zatím moc dobře nevyvíjí, alespoň co mě týče. V době kdy bych i měl čas trénovat, tak bojuji se zákeřnými nemocemi, jako chřipka, nachlazení a lenivost. I když mám trenažér připraven již od začátku prosince, tak jsem se na něm svezl jen párkrát. No a protože i Mira Havran je na tom podobně jako já, dohodli jsme se na společném in-door tréninku na trenažérech TACX I- Magic, které máme připraveny pro podobné příležitosti na prodejně. Pochopitelně se přidal i Igor, ten nám chtěl ukázat, že přes zimu opět nezahálí a pravidelným během si udržuje svou kondici.

Pro nezasvěcené pár PR informací o trenažérech TACX. Jedná se o rám, do kterého se upne za zadní výplet jízdní kolo- v našem případě silniční. Plášť na zadním výpletu je pak brzděn magnetickou brzdou která je pak ovládána přes řídící jednotku umístěnou na řídítkách kola pomocí počítače, kde je nainstalován speciální SW. Ten pak umožňuje několik režimů tréninku, např. pomocí virtuální reality ( jako počítačová hra) a nebo videí nahraných na skutečných trasách ( např. Mallorca, Alpy apod.).

Je skutečností, že trénink na takovém trenažéru je nesrovnatelně zábavnější než rotopedu a nebo jiném podobném zařízení. Počítač sám reguluje zátěž podle stoupání cesty a také lze na kole řadit jako ve skutečnosti a tím optimalizovat intenzitu tréninku. Výhodou také je to že se na obrazovce zobrazují všechny potřebné údaje, jako rychlost, velikost zátěže, stoupání, tepová frekvence, čas atd. Navíc se veškeré údaje z tréninku dají ukládat a dále analizovat. Podle mého názoru, je to jedno z nejlepších zařízení na zimní in – door trénink, který se pak velmi blíží skutečnému tréninku venku , ovšem v lepších klimatických podmínkách.

Takže výchozí situace našeho společného tréninku byla taková, že každý z nás měl svů trenažér, počítač a zvolili jsem stejnou trasu na svých počítačích a to virtuální okruh Olympus 1 o délce 28 km. Na tento okruh, jsem „vyrazili“ ve stejném okamžiku a pohledem na obrazovky sousedů jsem pak mohli sledovat, jak jsou na tom ostatní. Já jsem stejnou trať jel s Igorem již v pátek, kdy mě Igor nadělil skoro 10 min rozdílu. Věděl jsem tedy, do čeho jdu , to však evidentně netušil Mira Havran, který na trať vyrazil jak je u něj obvyklé s obrovským nasazením.

Zatímco v reálu je otázka 20 km než mu dojdou síly, tak na trenažéru to trvalo cca 20 min, kdy najednou začal ztrácet rychlost a také výkon poklesl z průměrných 200 W na 120-150 W. V této době jsem „sjížděli“ z posledního kopce před polovinou trasy a zde jsem ho dojel a začal jsem mu ujíždět, Igor však byl před námi o cca 3 km a již mířil na otočku, která je v polovině trati. Od této otočky se virtuální cyklista, kterého si můžete navolit na obrazovce, začne vracet zpět a tak jako v reálu, již víte co Vás na cestě zpět vlastně čeká. Věděl to I Mira Havran, který funěl jako lokomotiva a vypadal již hodně mrtvě. V té chvíli jsem si říkal, že mu to pěkně nandám.

Jenže pak se cosi s Mirou stalo ( a to i bez jeho obvyklého dopingu, který si v takových chvílích dává) a Mira mě začal tvrdě stahovat. Naštěstí se blížil závěr, který jsem z posledních sil dotáhl s jakžtakž slušným náskokem na Miru. Oba jsem toho však měli plné zuby a vypadali jsme jako po ujetí nejméně 100 km v reálu. Igor pochopitelně vyhrál a ani se pořádně nezapotil, Výsledné časy tak byly následující:
Igor 47min 25 s ( předchozí jízda 49min 20 s
Petr 54min 32 s ( předchozí jízda 59 min 40 s)
Mira 57min 47 s
Zapsal: Petr
24.1.2011